Kam to bude tentokrát? Co zkusit na pár dní Bosnu a Hercegovinu? Navštívíme tři města za tři dny, okusíme radosti i nepříjemnosti bosenské veřejné dopravy a možná to celé i přežijeme.


První část článku si můžete přečíst zde

Odjíždíme ze Sarajeva. Autobusy i vlaky jezdí na bosenské poměry velmi často, víceméně každou hodinu. Cena 21 BAM je opět lehce vyšší, než jakou bychom čekali. Cesta trvá zhruba tři hodiny, čeká nás ale jeden krásný výhled za druhým.

Proč se vůbec do Mostaru vydat? Mostarský most se stal jedním ze symbolů bosenské války v devadesátých letech minulého století. Původně byl vystaven v 16. století za osmanské říše a spojuje dvě části města, které protíná řeka Neretva. Na jedné straně chorvatskou část, na druhé muslimskou. Most je ale známý zejména pro svůj tragický osud, kdy byl zničen chorvatskou armádou. Kromě mostu potkal smutný osud i celé historické město v jehož troskách zemřelo zhruba 2 000 lidí. Obnovy se most dočkal v roce 2004, kdy byl znovuotevřen a v roce 2005 byl zapsán na seznam památek UNESCO.

Starý most po válce - foto: BBC
Zajímavý příběh města s kouzelnými fotkami, které jsem všude na internetu viděla, mě přesvědčily, že Mostar musíme vidět. Raději jsem se ale moc netěšila. Když se někam hodně těším, tak dojde k něčemu, čemu říkám přetěšení. To se člověk těší tak moc, že má úplně zkreslenou představu a potom je na místě zklamaný. Tuším, že něco podobného vážně existuje. Říká se tomu pařížský syndrom. Lidi prostře přijedou na vysněný výlet do Paříže. A pak zjistí, že tam je hodně lidí a že třeba některé památky nevypadají tak, jako na fotkách. A pak jsou zklamaní.



Bydleli jsme opět přes Booking.- tentokrát v pokoji Full view. Z balkónu jsme měli krásný výhled na celé město. Cena opět nízká - 18 EUR za pokoj pro dva. Paní hostitelka byla super milá. Neuměla moc anglicky, ale snažila se. Pomocí překladače jsme si celkem slušně popovídaly. Kde nepomohl překladač, tam pomohly ruce a nohy.

Druhý den ráno si pro mě připravila překvapení. Do džezvy mi uvařila čerstvou bosenskou kávu a dostala jsem nakrájený meloun a další dobroty. A protože zjistila, že mám narozeniny, čekala mě ještě místní specialita. Když se dozvěděla, že mě čeká můj velký den, ještě večer předem se dala do pečení a nachystala mi jakýsi kousek měkkého pečiva, který byl politý sladkou polevou.
Během snídaně jsme si „povídaly“. Opatrně jsem se dotkla i tématu války. Paní zde žije celý svůj život. Město ani za těžkých časů neopustila. Na víc jsem se neptala. Bylo vidět, že to není téma, které by bylo pro paní příjemné.

PS - když se zaregistrujete přes tento odkaz, máte 10 % slevu na první ubytování

Mostar je zajímavé město. Historické centrum má atmosféru. I když je pravda, že i zde se na chodu města podepsal čím dál rostoucí turismus. V nejstarších uličkách prakticky nenajdete nic jiného než obchody se suvenýry a restaurace. Byla bych ale přísná, pokud bych to Mostaru vyčítala. Podívejme se na Prahu...
Čím víc se blíží člověk k onomu slavnému mostu, tím více je samožrejmě na místě turistů. Co mi připadalo mnohem lepší bylo, když jsme pokračovali podél proudu řeky k dalšímu - trochu novějšímu - mostu. Na něm už nás bylo jen pár a měli jsme odsud krásný výhled právě na Starý most a na tyrkysovou vodu.


Co se týče cesty z Mostaru do Tuzly na letiště, budu velmi stručná. V podstatě zde opět narážíme hned na několik problémů. Prvním je samotná cesta do Tuzly. Spojů je málo, stojí zhruba 40 BAM a cesta trvá dlouho. My navíc měli zpoždění, kdy jsme třeba hodinu a půl stáli v koloně uprostřed lesa. Večer jsme konečně dojeli do Tuzly, ale už se nám ani něchtělo jít do centra, protože jsme byli po celém dni unavení.

Samotnou kapitolou je cesta na letiště v Tuzle. Tady je asi problém největší. Ať jsme hledali, jak jsme chtěli, nenašli jsme žádný transfer z Tuzly na letiště. Údajně mají jezdit autobusy, ale jen párkrát denně a brzké lety jsou úplně mimo jejich jízdní řád. Zároveň ale v Tuzle nesmíte spát na letišti, takže ani příjezd s větším předstihem už večer není možný. Všichni, včetně místních, vám tak doporučí taxi. 

Největší smolaři jsme opět my. Právě v den, kdy jsme na letiště potřebovali jet, slaví muslimové svátek podobného významu, jako jsou pro nás Vánoce. A v Tuzle je většina obyvatel muslimů. Nikdo nepracuje. Znamenalo to tedy, že sehnat taxi na ráno bylo opět téměř nemožné. Nakonec nám pomohl náš hostitel, který přemluvil známého. Ten nás na letiště za 15 EUR odvezl, ale byly to teda nervy.

Pokud byste se tedy chystali letět z Tuzly, určitě se předem připravte na to, že to nebude úplně snadné. Jinak je ale Bosna super, jen z vlastní zkušenosti říkám, že příště raději autem, zejména kvůli nepříliš dobrým spojením veřejnou dopravou.






0 Komentáře