Roadtrip na 3 dny, 1000 kilometrů Bulharskem

1 úžasný komentář
Po dvou měsících zpět v Bulharsku. Tentokrát ale východě. Přistáváme v Burgasu a míříme do půjčovny pro auto. Jo, válet se tři dny u moře by bylo určitě fajn. Nás ale láká vidět víc. Trasa bude mít necelých 1000 kilometrů a zavede nás nejenom k naší vysněné Buzludže. Nasedněte si, místo v autě ještě máme, vezmeme vás s sebou.


Do bulharského Burgasu se dají sehnat velmi levné letenky. Zpáteční letenky z Bratislavy stály necelých 500 korun. A tomu už se říká hodně slušná cena. Výlet jsme s kamarádkou naplánovaly low-costově. Jediným větším nákladem bylo půjčení auta a benzín, jinak nás tato krátká dovolená nestála skoro nic.

A co tedy za tři dny stihnout? V článku najdete důležité průjezdní body, místa, která určitě nesmíte vynechat. Naším hlavním cílem byla Buzludzha, po cestě jsme ale viděly i kláštery, spoustu přírody, ruiny antických měst a nechybělo ani odpoledne na pláži.

Trasa


Pozn. : trasa byla v našem případě o trochu delší, jelikož jsme místy bloudily a na mapě nejsou zaznačeny všechny naše zajížďky

Letenky: Do Burgasu létá levně s Ryanair, lety začínají na začátku dubna, nejlevnější letenky se dají sehnat za 10 euro v jednom směru. Důležité je ale říci, že Ryanair začal uplatňovat novou zavazadlovou politiku, takže si v ceně základní letenky můžete vzít jen malé příruční zavazadlo zdarma. Přesné rozměry najdete na webu Ryanair.

Den první

Trasa: Burgas – Trite Bratja/Halkata – Kostel sv. Ivana Rilského - Kazanlak

Den druhý

Buzludža – Šipka – Sokolski klášter – klášter Dryanovo – Nikopolis ad Istrum – Preslav - Madarský jezdec – Varna

Den třetí

Varna – Nesebar – Zlatá pláž – Atanasovské jezero – Burgas

Den první

Burgas - letiště, doporučuji nakoupit ještě ve městě zásoby jídla, než město opustíte
Halkata
Trite Bratja/Halkata - skalní útvary, vynechaly jsme, jelikož jsme měly štěstí na průtrž mračen

Kostel sv. Ivana Rilského

Kousek od hlavní silnice stojí ruiny kostela svatého Ivana Rilského. Upomínka na dvě zaniklé vesnice, které museli obyvatelé opustit. Na jejich místě byla za komunismu v roce 1965 vybudována přehrada Zrebchevo. Za naší návštěvy byl kostel přístupný, někdy je ale do třetiny zaplavený a dostat se k němu lze jen na loďce.

Stojíme uvnitř kostela a slyšíme rozčílený mužský hlas. Během chvilky jsme byly obklíčeny. Všude kolem nás stály krávy. Asi utekly. Jejich majitel se je snažil nahnat zpátky do ohrady, zatímco zběsile mával hůlkou a pokřikoval na ně něco bulharsky. Tedy doufám, že pokřikoval na ně. My mu nerozuměly ani slovo.





Kazanlak - v okolí jsou kempy, přímo v Kazanlaku jsme poměrně dlouho hledaly, kde se najíst, většina restaurací měla mimo sezónu zavřeno. V Kazanlaku je k vidění Thrácká hrobka (UNESCO).

Den druhý


Buzludzha

Nejdůležitější bod našeho výletu. Místo, které nás vyhnalo z pohodlí hotelových resortů. A donutilo nás půjčit si auto. Buzludzhu jsme musely vidět. Jedná se o monument ve výšce 1439 m. n. m. v pohoří Stará planina. V roce 1868 zde došlo k poslední bitvě mezi bulharskými povstalci a Osmanskou říší.  

Samotný památník oslavuje vznik socialistického hnutí a později komunistické strany v Bulharsku. Stavba započala v roce 1974 a k slavnostnímu otevření došlo v srpnu roku 1981. Po pádu režimu ale Buzludzha neměla žádné využití, dnes chátrá a je vyhledávaným cílem milovníků architektury a urbexerů.

Uvnitř monumentu je kopule, na jejím vrcholu je obrovský srp a kladivo Lákalo nás dostat se dovnitř a vše vidět na vlastní oči. Bohužel se nám nezadařilo. Při snaze odtlačit toitoiku (doufaly jsme, že za ní bude díra dovnitř) nás chytl policista. Objekt je střežen a nikdo nepovolaný se dovnitř jen tak nedostane. Vše naštěstí skončilo jen upozorněním, že máme vše vrátit do původního stavu a nepokoušet se dovnitř dostat. Zatlačily jsme tedy toitoku zase zpátky a dělaly, jakože se nic nestalo.

Přestože jsme nebyly uvnitř, jsem pořád nadšená z toho, že jsem si splnila jeden ze svých urbex snů. Vidět naživo něco tak monstrózního a bizarního, nemám slov.


Průsmyk Šipka - Po cestě z Buzludzhy monument rukou, které drží pochodně a památník bojů s Osmankou říší

Sokolski klášter 

Klášter Dryanovo - kromě kláštera i nedaleký vodopád a jeskyně

Nikopolis ad Istrum

Kličkujeme mezi obřími dírami v silnici. Míjíme kostru neidentifikovatelného zvířete ležící uprostřed silnice. Tudy asi moc aut neprojede. Na parkovišti není jediné auto, pokladna je ale otevřená. Zase jsem spokojená. Čím méně lidí, se kterými se musím o nějaké místo dělit, tím lépe. A tady není nikdo, kromě border kolie, která se k nám okamžitě připojuje a stává se naším parťákem po celou dobu prohlídky.
V Nikopolis jsou k vidění zbytky byzantského města. To bylo zničeno ke konci šestého století Avary.
V roce 1984 se dokonce uvažovalo, že bude Nikopolis prohlášeno památkou UNESCO. Nakonec se tak nestalo. A možná dobře. Alespoň tu není narváno. Nikopolis tu je jen pro ty, kteří si jej objeví. Tak se mi to líbí.


Preslav - Další ruiny antického města, doporučuji všemi deseti

Madarský jezdec - Slavný reliéf jezdce vytesaného do skály (UNESCO). Pro nás trochu zklamání, není pořádně vidět, zajímavé, ale znovu bych tam asi nejela.

Varna - zůstáváme přes noc v kempu Laguna - Zlaté písky, ráno snídáme obří mísu smažených ryb pro dvě asi za 200 kč. Sníme půlku a jsme přecpané. Od kempu to není k restauraci daleko, cca 300 metrů směrem na pláž.



Třetí den

Nesebar – Starobylé město (UNESCO), oproti ostatním památkám, které jsme viděly, je plné turistů a kýčovitých stánků se suvernýry, návštěvu bych ale nevynechala
Zlatá pláž - Trochu odpočinku, na konci května už se zde dalo koupat v moři nebo ležet na pláži. Zasloužený odpočinek po dvou dnech na cestách a příjemné osvěžení.

Atanasovské jezero

Odbočujeme na opuštěně vypadající silnici. Naším cílem je růžová termální koupel u Atanasovského jezera. Dvě mladé naivní holky a proti nim jedoucí černej bavorák. V pohodě do té doby, dokud ve zpětném zrcátku nevidíme, že se otáčí a následně jede za námi. Nikde nikdo. Je to divný? Trošku.

Zatímco nám v hlavách běží myšlenky na human trafficking, podaří se nám zběsilého pronásledovatele kdesi setřást. Dokonce přijíždíme i ke kýženému, značně odlelému růžovému jezírku. Koupu se, ve vodě jsou prospěšné minerály a soli, které údajně léčí problémy s kůží. Kamarádka nervózně obhlíží okolí a zatímco já si bezstarostně plavu, ji asi ještě černé myšlenky nepřešly.






1 komentář:

  1. Tak to je bomba! Jela bych hned. Fotky úplně lákají na výlet, moc hezký článek i blog, dávám odběr a budu ráda, když navštívíš i můj blog:-).

    Měj se krásně!
    ByGabra

    OdpovědětVymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také