Směr sever: Oslo je druhé Chorvatsko

Žádný komentář :( Zkus to napravit
Velkolepá cesta stopem ze Švédska do Norska pokračuje. Vykoupeme se v moři a zjistíme, že jedno písmenko může znamenat, že si naši cestu prodloužíme o stovky kilometrů.

Článek navazuje na první díl deníku z Norska - Směr sever - Stopem ze Švédska do Norska.

Náš včerejší řidič, kterého jsme si stoply už ve Švédsku, se pro nás dnes ráno vrátil do Fredrikstadu. Jedeme společně do Osla. Daniel pracuje pro leteckou společnost a má několik letů ročně zdarma. A protože miluje hudbu Rogera Waterse, cestuje za jeho koncerty po celém světě. Dnes do Gdaňsku.

„Já vás nemůžu zavézt až do centra, to bych to pak nestihnul. Tak pojedete se mnou na letiště a já vám koupím jízdenky na vlak,“ nabízí. S někým tak velkorysým jsem se ještě při stopování nepotkala.

V Oslu zkoušíme jednu z největších levičáren mého života. Včerejší éterický hostitel nám dal radu, jak ušetřit. V obchodech si můžete nakrájet chleba. Spoustu lidí si jej pak ale neodnese celý a pár odřezků nechají. Zbytky si pak člověk může vzít. Říkám si, že v Česku bych tohle nikdy neudělala, ale docela mě lákalo to zkusit. A tak jsme posunuly náš level bezdomovectví na mnohem vyšší úroveň.

Sedíme v parku, k již druhé konzervě tuňáka tohoto výletu přikusujeme tvrdé patky od chleba, které jsme pojaly jakožto kolektivní majetek a přivlastnily jsme si je v nedalekém supermarketu. Začínám si říkat, že ještě pár dní v Norsku, a možná i začnu volit Zelené.

Kromě pocitu zadostiučinění vůči kapitalismu mám ještě jeden pocit. Nepříjemný. Náš dnešní hostitel měl jednu negativní referenci. Napsala jsem dané slečně a ta mi popsala, co se dělo. Okamžitě jsme s Julií vyhodnotily, že u něj tedy přespávat rozhodně nebudeme. Místo Osla bydlí 40 minut autem daleko kdesi na periferii města, hodně pije, a ještě více se rozčiluje. Fajn chlapík. Můj instinkt mi říká, že budu raději spát ve spacáku na hlavním nádraží než u něj. Nového hostitele se nám navíc podařilo sehnat do půl hodiny, takže si ta bizarní místa na přespání necháme na později.

Eivindův byt se nachází v centru Osla. Když přicházíme k jeho dveřím, nejprve vidíme obrovké holé břicho, které následuje chlapík s rezavým plnovousem. Eivind je ajťák. V obývacím pokoji má obří monitor, na kterém cosi kóduje. Moc nemluví, soustředí se na práci. Občas se nějakému kódu pobaveně uchechtne.


Hledá se alkohol

V Oslu se potkáváme s dalšími Couchsurfery, procházíme se městem, pijeme pivo v plechovce a poprvé narážíme na tvrdost zdejších pravidel pro nákup alkoholu. Zatímco v Česku koupíte pivo pomalu i v bufetu v mateřské školce, v Norsku si jej po určité hodině nekoupíte vůbec. Pro jiný alkohol, než je pivo, si navíc musíte vyrazit do Vinmonopoletu. Který je otevřený jen určité hodiny denně. A všechno je tak tak drahé, že vás na ten alkohol stejně přejde chuť. Kromě hubnoucího tripu tohle tedy bude i trip abstinenční.

Druhý den v Oslu vyrážíme do muzea 21. července. věnovanému jednomu z nejtragičtějších dní norské historie. Šílenec Anders Breivik nejprve v budově kanceláře norského premiéra odpálil nálož. O pár hodin později v převleku policisty vyrazil na ostrov Utøya, kde postřílel 69 převážně mladých lidí. Celkem 21. července zemřelo 77 lidí. Muzeum se nachází přímo v místě, kde Breivik podomácku vyrobenou bombu odpálil. Pro mě je návštěva památníku a muzea jedním z nejsilnějších zážitků, který si z Norska odvážím. Pamatuji si, jak se to tenkrát stalo, i když jsem ještě byla dítě. Nikdy jsem si ale plně neuvědomila, k jak hrozné tragédii vlastně došlo, dokud jsem neviděla tváře všech obětí.


S trochu posmutnělou náladou se střetáváme s Eidvinasem z Litvy. Společně vyrážíme na urbex. V Oslu by měly být tři opuštěné stanice metra. Přicházíme k bývalému vstupu do jedné z nich. Prodávají tu kebab. A za zamčenými dveřmi se ukrývá opuštěné podzemí, které nás neuvěřitelným způsobem láká.

Když se prodavače kebabu ptáme, jestli ví něco o tom, že ve svém stánku ukrývá (pro nás) poklad, neví, o čem mluvíme. Nebo to alespoň mistrně předstírá. Smůla. Další cesta vede tunelem, kudy doteď jezdí vlaky. Když bychom běželi dostatečně rychle ihned poté, co projede souprava, měli bychom to stihnout. Vyhodnocuji své běžecké schopnosti spojené se šancí, že se kvůli své (ne)šikovnosti zraním a docházím k závěru, že bude moudřejší jít si zaplavat do moře.

Ve zhruba pět hodin odpoledne oficiálně prohlašuji Norsko za druhé Chorvatsko, když se jenom v plavkách vyhřívám na slunci před Norskou operou. Nakonec si i jdeme zaplavat na nedalekou pláž Sørenga. Potkáváme se i s dalšími lidmi z Couchsurfingu, pijeme pivo a užíváme si nezvykle teplého severského počasí.

Trutnovsko-turnovský paradox

Třetí den v Oslu je naším posledním. Čeká nás cesta do zhruba 250 kilometrů vzdáleného Kristiansandu. A tady začíná utrpení, které nazývám Trutnovsko-turnovským paradoxem. Jistě se vám již stalo, že jsi si spletli dvě místa, protože měla podobné názvy. Přestože bydlím nedaleko Trutnova i Turnova, nemám ponětí, v čem se tato dvě města liší.

Jediné, co vím o Trutnovu je, že tam mají porodnici, protože se mi tam narodila neteř. A v Turnově mají takový zajímavý židovský hřbitov hned vedle hlavního silničního tahu. Když ale postavíte vedle sebe v Hradci Králové na nádraží vlaky ve směru na Turnov a na Trutnov, necháte je oba odjíždět ve stejný čas, tak je velmi vysoká pravděpodobnost, že nebudu tušit, co kterého z nich mám nastoupit. Podobný problém mám i s Ivančicemi a Ivanovicemi. A s Kristiansandem a Kristiansundem.

V Kristiansandu máme potkat Julči kamaráda. Poprvé se tedy rozhodneme něco naplánovat. Dokud po cestě do Kristiansandu nezjistíme, že jsme narazily na Trutnovsko-turnovský paradox. A že se tím pádem naše cesta prodlužuje o dalších více než tisíc kilometrů. Protože nějakého moudrého Vikinga kdysi v historii napadlo, že bude dobrý nápad pojmenovat dvě města skoro stejně a nechat je obrovskou dálku od sebe. Kamarád bydlí v Kristiansundu.

A protože jsem mistr ve sledování seriálů, nechám vás napjaté až do dalšího článku, zatímco vás značně dramatickým podtónem nalákám na další díl.


V příštím díle se dočtete, na jakém neobvyklém místě jsme stanovaly, kolika Mini Coopery jsme se svezly a jak dlouho trvalo naše nejdelší čekání při stopování. A jestli jsme nakonec dojely až do Kristiansundu.

Trasa - druhý až čtvrtý den



Tipy pro vás

Co vidět v Oslu: Sochařský park Vigeland, pláž Sørenga, pevnost Akerhus, Opera, Národní divadlo, Holmenkollen Ski Jump, Katedrála města Osla, areál Aker Brygge,  Královský palác
Jak odstopovat z Osla:
Z centra opět prakticky nemožné. Nakonec jsme vyšly z centra směrem na Aker Brygge podél hlavní silnice E18, která vede až na jih. Stopovaly jsme u prvního kruhového objezdu, na kterém se dalo odbočit na jih a pokračovat po E18.











0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také