Lucembursko / země jako z pohádky

4krát skvělý komentář
Přes týden pracuji v Evropském parlamentu, o víkendech prozkoumávám západ. Můj první volný víkend jsem se rozhodla strávit v Lucembursku. Maličký stát je rozlohou jen 5x větší než Praha. A hlavní město Lucemburk má jen lehce přes sto tisíc obyvatel.



Hned na začátku jsem řešila problém s ubytováním. Jak jsem již psala v předchozím článku, neměla jsem dobrý pocit z domluveného ubytování přes Couchsurfing. Pár hodin před příjezdem do Lucemburku jsem tedy začala obepisovat další hostitele a doufala, že se někdo na poslední chvíli ozve. A ozval. Loic žije jen pár minut autem od hlavního města a jsme domluvení, že mě vyzvedne na nádraží. Uf.

Čekám zhruba 40 minut a Loic nikde. Konečně mi zvoní telefon a o pár vteřin později už si podáváme ruku a nastupuji do tmavěmodrého Volva. „Promiň, že jsi tu musela tak dlouho čekat,“ omlouvá se. „Přišel jsem do garáže a auto nikde. Zapomněl jsem ho v práci. Tak jsem se postavil k silnici a dostopoval pro něj.“

Jo s tímhle člověkem si budu rozumět.

Loic



Přijíždíme do Mamer, malého městečka na okraji Lucemburku. V bytě je spoustu krabic a věcí, Loic už dlouho nehostil, a proto s návštěvou nepočítal a nijak extra neuklízel. Já si ale myslím, že jeho byt neměl moc daleko k mému brněnskému o zkouškovém. Navíc nemusím spát na zastávce. Člověku občas stačí ke štěstí málo.

Přerov, tam by chtěl žít každý

Probouzím se do krásného teplého dne. Snídáme francouzské sýry a chléb. Loicova sestra pracuje v obchodě se sýry a pravidelně jej zásobuje. Závidím? Trochu.

„Byl jsem jednou v České republice, jak jen se to jmenovalo,“ nemůže si vzpomenout. Po pár desítkách vteřin se dopracováváme k jeho destinaci. Přerov. Ano, Přerov. Město, které jsem měla tu čest navštívit v dubnu v rámci projektu 24 hodin. Velmi důrazně se mu snažím vysvětlit, že zbytek naší země je hezký a není už moc míst, kde by to vypadalo jako v Přerově. Chudák.

Nakonec u stolu sedíme dvě hodiny, povídáme si. O životě, o cestování, o jídle, o rodině. Loic je jeden z těch lidí, u kterých máte pocit, že je znáte věčnost. A přitom jste se potkali před pár hodinami.
Jedenáct. Čas vyrazit.

„English, deutsch?“ nabízím řidiči autobusu číslo 200 širokou škálu jazyků, kterými hovořím. „French,“ volí jediný jazyk, který není v nabídce. 

Ruce a nohy byly ale dle mého názoru stvořeny zejména pro komunikaci. Ukazuji čtyři eura, za která si chci koupit celodenní jízdenku. Nevím, co říká, nerozumím, krčím rameny. Řidič ohleduplně začne mluvit pomaleji, jako kdyby to mohlo něco změnit. Jako člověk, který se nebojí ušetřit, když může, se ve změti neznámých slov chytám slovíčka „gratis“.

„Gratis?“ ujišťuji se. „Oui, oui.“ To by šlo. 

Lucemburkem

Domov důchodců na úrovni.
Vystupuji na Foundation Pescatore. Po levé straně mám veliký zámek. Jak mi říkal Loic, není ale to zámek, jedná se o domov seniorů. Na pronájem jednoho pokoje by se podle mě u nás musel složit celý pečovatelák a ještě by to nestačilo ani na matraci na zemi.

Jen o kousek dál se nachází 65 metrů nad zemí visutá platforma. Dívám se skrz skleněnou podlahu, stojím nad korunami stromů. Silně věřím tomu, že mě sklo unese a nepraskne. Včera jsem toho moc nesnědla, tak by to zvládnout mohlo.

Tereza si stěžuje na teplo

Není na světě moc věcí, které bych nesnášela víc než vedro. 32 °C je tedy teplota, při které bych za normálních okolností neopustila dům. Teď tu ale nejsem od stěžování, chci si víkend v Lucembursku užít. Z kopce do kopce, jedny schody za druhými. Lucemburk se rozkládá na soutoku řek Alzette a Pétrusse. Některé části města leží na vrcholcích vysokých skal.

Vůbec si nepřipadám jako v nějakém hlavním městě. Myšleno dobře. Neprodírám se davy turistů, silnice nejsou ucpané, není tu typický ruch velkoměsta. Všude spoustu zeleně, voda, skály a staré kamenné stavby. Městem prochází obří viadukt. Připadám si jako v pohádce. Nikdy by mě nenapadlo, že mě Lucemburk tak nadchne.

Lucemburskem


Druhý den se vydávám na cestu do neznáma. Celodenní lístek na dopravu po celém Lucembursku stojí čtyři eura. Grevenmacher, směr východ, se stává prvním náhodným místem, kde dnes vystupuji. Když je to možné, turistice se v tropech vyhýbám, ale kostel na kopci s výhledem na vinice je příliš silným lákadlem. Ano, na kopci.

Důvodů, proč ráda cestuji sama je celá řada. Tak například. Chůze do kopce, činnost, kterou by normální smrtelník zvládl bez kapky potu. Nikoli však ufuněná Tereza, která se musí pořád zastavovat. Tereza, která si na sebe vzala dlouhé černé džíny, tenisky a černě vlněné triko. Tereza, které se přehřívá organismus a kterou by v tomto stavu neměl vidět opravdu vůbec nikdo.

Protože jsem usoudila, že můj oděv na dnešní den byl zvolen ryze neprakticky, odhodlávám se k dekadentnímu činu. Schovávám se za zeď kostela a celá se převlékám do na mé poměry celkem letního outfitu. Kdyby tam v tu chvíli někdo přišel a viděl mě, jak se snažím přervat si úzkou nohavici přes kotník, ... No, asi jsou i vhodnější věci, které můžete dělat při návštěvě kostela.

Na pivo do Německa


Další zastávka – Wasserbillig. Procházka podél řeky. Na mapách si všímám, že se stačí dostat na druhý břeh, a budu v Německu. Návštěva německého Oberbillig mi připadá jako dobrý nápad a k mému štěstí se právě nacházím jenom pár kroků od mola. Za úplatu v podobě 70 centů mě minitrajekt převáží do Německa. Sen každého uprchlíka (pardon).

Nemám moc času. A protože by správný cestovatel měl okusit trochu z místní kultury, mé kroky jsou jasné. Hospoda. Vychlazený radler. Jo, zajet si skoro 300 kilometrů z Bruselu do Oberbilligu na pivo, tomu se říká život.

Lucemburk
















Grevenmacher




Wasserbillig / Oberbillig






4 komentáře:

  1. Tak to vypadá skvěle, hned bych tam jela! Jak to ale vypadá s cenami? Asi to nebude nejlevnější dovolená, co?

    Musím se mrknout, co že to v Parlamentu děláš, zní to zajímavě.

    Ve vlnách

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já jsem tam neutratila skoro nic. Autobusy jsou o víkendu v hlavním městě zdarma, místo obědu v restauraci jsem si udělala piknik. Ale jinak je to tam samozřejmě drahé, nicméně i Lucembursko se nakonec dá zvládnout se studentským rozpočtem.

      Vymazat
  2. Fíha, ty máš skvělý život! To bych taky chtěla! :D

    Krásné fotky! ♥

    OdpovědětVymazat
  3. Hele, už se lidem stalo, že jeli na Balkán a tam si dali pivo od českého sládka. :-D
    Z fotek a článku to na mě úplně dýchlo, jela bych hned!

    OdpovědětVymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také