V Barceloně prší

4krát skvělý komentář
Na víkend do Barcelony? Bez rozmyslu kupuji levné letenky a o dva týdny později už sedím v letadle. Bez jakéhokoli plánu přistávám a začínám objevovat. Procházím úzkými barevnými uličkami, ochutnávám místní speciality a vydávám se po stopách architekta Gaudího. Přidáte se ke mně?



Můj laxní přístup k plánování čehokoli se opět projevil v celé své kráse. O mém výletu do Barcelony jsem ještě ráno v den odletu věděla jistě de facto jenom to, že letím do Barcelony.
Takové nepodstatné detaily jako je například přesný čas odletu, jak se dostanu z letiště, kde budu bydlet a podobně, jsem řešila na poslední chvíli.
Co se týče Barcelony samotné, mé znalosti nebyly nijak ohromující. Kromě Gaudího architektury pro mě byla Barcelona velkou neznámou. Vydala jsem se sem totiž jen a pouze proto, že jsem objevila levnou zpáteční letenku (okolo 1100 Kč).

Držím se hesla, že předpověď počasí je pro sraby, proto jsem dala na svoji intuici a vzala si lehčí koženkovou bundu a dokonce i šaty. Letím přece do Španělska.
The Hipstel - skvělé umístění, boží dekorace a super ceny. 

Že jsem se úplně netrefila mi došlo v pátek ráno. Probouzím se v nejvíc hipsterském hotelu pod sluncem (s příhodným jménem the Hipstel). Snídám a hledím z okna, venku prší. Dle mého názoru ve Španělsku prší třeba tak třikrát za rok a já měla to štěstí, že jsem to zrovna vychytala. Za půl hodiny mám jít na walking tour, oblékám se a proklínám svoje „to nebudu řešit, nějak do dopadne,“ které jsem praktikovala při balení.

Katalánské vlajky všude v ulicích Barcelony. 
Mokneme a přitom míjíme nejslavnější Gaudího stavby. Ani průtrž mračen a povodeň by mi můj zážitek nedokázaly zkazit. Velmi milý a vtipný průvodce Pedro - původem z Brazílie, nám sděluje méně i více známá fakta o jednotlivých budovách. Stejně tak nám vypráví i příběh samotného Gaudího.

Geniální stavitel, který opustil svět velmi nešťastným způsobem. Vzezřením připomínal muže bez domova, jednou, když přeházel ulici a nevnímal okolí, srazila ho tramvaj. Ležel na zemi tři hodiny, než se mu dostalo pomoci. Nakonec ho alespoň někdo odvezl do nemocnice pro nejchudší. Přestože Barcelona žila Gaudím, nikdo jej nepoznal. Až za pár dní se přišlo na to, kdo je onen pacient. Gaudí rázně odmítl transport do nejlepší barcelonské nemocnice s tím, že chce zůstat mezi obyčejnými lidmi. Ještě to odpoledne zemřel.



Vracím se na hostel, rychle poobvědvám a vyrážím do muzea Pabla Picassa, o kterém mě včera informovala spolubydlící. Velmi milým překvapením pro mě byla cena vstupného - pro studenty zdarma. Zdarma je celkově moje nejoblíbenější cena, která mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. Muzeum je famózní a celkově nabývám dojmu, že Barcelona je rájem pro lidi s uměleckou duší.

Rozhodla jsem se, že zpátky na hostel půjdu pěšky a budu aplikovat moji oblíbenou strategii „přímo za nosem“, tedy že zkrátka půjdu tam, kde se mi to bude líbit, že projdu uličkou, která mě něčím zaujme. Tato metoda objevování nového města mě dovedla do poněkud zvláštně vypadajícího vietnamského krámku se suvenýry a domácími potřebami. Má intuice ale věděla, proč mě sem zavedla. Deštník za 2,50 € je pro mě v tu chvíli vším, co potřebuji ke štěstí. Bez váhání jej kupuji, aniž bych pochybovala o jeho kvalitě, na podobné věci nemám čas.
Moje spása v podobě vietnamského obchodu. 
Dalším náhodným objevem je cukrárna, kde si objednávám churos s horkou čokoládou opět za 2,50 €, což je cena, která vám tak nějak vytáhne eura z peněženky úplně sama. Přejídám se sladkou dobrotou, kterou zapíjím ještě sladším nápojem a představuji si, jak můj život změní cukrovka.
Churros a horká čokoláda. Za mě dobrý. 
Do třetice všeho dobrého se ocitám na široké ulici plné obchodů. Naučila jsem se jedno důležité katalánské slovíčko, které vidím na všech výlohách: rebaixes - slevy. Tato magická formule způsobuje, že si kupuji zimní bundu s kožíškem za pár euro. Problém v podobě absence deštníku a teplé bundy tedy dnešní odpoledne úspěšně vyřešilo.

Cestou domů navštěvuji Carrefour - jedinou prodejnu jídla, kterou jsem zde objevila. Mé sympatie získává červená krabička s obrázkem jakýchsi taštiček plněných rajčaty a tuňákem. Problém je, že nemůžu najít cenu, protože netuším, jak se záhadný pokrm jmenuje. Oslovuji španělskou ženu, která ale nemluví anglicky. A já nemluvím španělsky. Trocha pantomimy ale dokáže přinést porozumění i tam, kde nic jiného nefunguje.

Snažím se ji ohromit alespoň svým „gracias“, kterým jí vyjadřuji svůj vděk. Lidí, kteří mi pomohou s nákupem jídla, si totiž nesmírně vážím.

Sedím v jídelně mého prozatimního hipsterského hnízda, vedle mě pomalu rozmrzá moje večeře a já přemýšlím nad tím, kam zítra vyrazím. V žádném případě ale nechci nic plánovat. Ty nejlepší věci vždy přiházejí s velkou dávkou náhody a chybných kroků.




A teď pár fotek


Dopolední free walking tour









Palau Güell 

Sagrada Familia


Cestou k muzeu Picassa


















A z muzea









Večerní procházka Barcelonou




Pokračování - V Barceloně neprší

4 komentáře:

  1. Do Barcelony bych se chtěla letos podívat, i když samozřejmě že bych radši vychytala to hezké počasí :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Do Barcelony bych se taky chtěla podívat, ale s plánováním to mám úplně opačně: obyčejně vyjíždím do světa se seznamem věcí, které musím vidět. Ale dešti se taky nevyhnu, to dá rozum. Zrovna minulý víkend jsem byla v Paříži, kde lilo a lilo. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Ta fotka s deštníkem před kostelem (katedrálou?) je naprosto dokonalá! Je to škoda, že ti pršelo, já si Barcelonu pamatuji jako parné město. Ale byla jsem tam jen krátcé, jednou bych se určitě ráda vrátila. Hlavní je, že sis to stejně užila!

    OdpovědětVymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také