Mlýn uprostřed hlubokého lesa

1 úžasný komentář
Opět na urbexu. Tentokrát jsme navštívily Josifkův mlýn hluboko v lesích. A kdyby k domu nepřijelo terénní auto, které nás při prohlídce vyrušilo, byl by to celkem pohodový výlet.


V hlubokých lesích severně od jedné vesničky na Trutnovsku se nachází starý cihlový mlýn. První zmínka o tomto pozemku v matrice je z roku 1787, nevlastnil jej v té době ale mlynář nýbrž zahradník. Později zde stál mlýn a koncem 19. století hájovna s pilou. V roce 1938 byla budova přestavěna na zděnou - jak ji můžete vidět i dnes - měla dokonce i turbínu vyrábějící proud.

Po smrti majitele začala budova chátrat. Rozpadá se na dvě poloviny, proto je stažena ocelovými lany, které ji drží jakž takž pohromadě. V jedné místnosti je i propadlý strop. Stavební povolení z roku 2012 vylepené na okně dává najevo, že tento dům by ještě nemusel být úplně odepsaný. Jsou zde patrné snahy o rekonstrukci, zejména betonová přístavba hned vedle budovy. Tím ale výčet oprav končí.

Celé to začalo celkem spontánně. Píši Barče, jestli by se jí nechtělo na urbex. Našla jsem totiž pár zajímavých mlýnů, které nejsou úplně daleko. Za hodinu vyrážíme.

Beru i obrovské klobouky, mohly by se hodit na focení. No nakonec mají trochu jiné využití. Pokud chcete jít na urbex na podzim, nechoďte do lesa. Nebo si vezměte košík. Jedna houba vedle druhé, to tady nesmíme nechat. Pokrývky hlavy, brašna od foťáku a pouzdro od stativu se tak proměnily v improvizované košíky.

Překračujeme již druhou řeku a konečně vidíme mezi stromy prosvítající obrysy domu. Máme ho!
Nahlížíme dovnitř otevřenými dveřmi, zaráží nás, že schodiště a první patro je žlutě nasvícené. Přece tady nikdo nebydlí, ne? Vždyť se to rozpadá. Pro jistotu si chci dům obejít a zjistit, jestli odněkud nepůjde vidět víc. Bohužel. Tak to prostě riskneme.



Ruku v ruce zase bojujeme se strachem a překračujeme práh domácnosti, do které nás nikdo nepozval. Stále nechápu, proč zrovna my dvě děláme urbex. My, které se bojíme úplně všeho a slova jako nebojácné, odvážné a statečné nás rozhodně nevystihují.

Prohlížíme první podlaží, je tu pár místností, záchod, sem tam nějaký kus nábytku, šuplík s léky a pár zbytků potravin. Trochu nás děsí fakt, že dům na tom není, co se statiky týče, úplně v pořádku. Strop je rozpůlený, jedna místnost je zasypaná. Mohutný dřevěný stůl a starý a špinavý gauč vykukující zpod trosek nám naznačují, že zde býval obývací pokoj. Teď už si zde asi nikdo odpolední kávu nedá.


Ono žluté světlo pak pocházelo ze žlutého okna v prvním patře, do kterého zrovna pralo slunce. Záhada vysvětlena.


Stoupám po schodišti, u posledního schodu je opět puklina. Nahlížím tedy do dalších pokojů jen z tohoto místa, tak nějak domu nevěřím, že by mě společně s celým horním patrem neposlal na věčné časy. To víte, známe se jen pár minut, nemám k němu ještě takovou důvěru. A taky se mám ráda. Kousek ode mě je nataženo jedno ze dvou silných ocelových lan. Prochází okny a stahuje dům, aby se nerozdělil na dvě části jako Titanic.

Vracím se dolů a mám opravdu nutkavou potřebu odejít. Hned. Opouštíme stavbu a ještě fotíme nějaké šílenosti se třpytkami a dýmovnicemi. Jsem na řadě, mám vymyšlenou fotku, kamarádka obsluhuje foťák a já jen čekám na povel, abych zapálila další dýmovnici. Už skoro vytahují sirku, když tu najednou slyšíme auto. Jede k nám. 


Beru dýmovnici, balím věci. Vyměňuji paměťovku ve foťáku, to pro případ, že bych někomu musela ukazovat, že opravdu žádné fotky zevnitř nemám, že jsme akorát přišly. Signál tu samozřejmě není. Auto zaparkovalo za budovou a dlouho se nic nedělo. Nenápadně opouštíme místo a já jen čekám, kdy na nás někdo vyletí. Možná nás ale neviděli.

I tak nezastavujeme. Přemýšlím, proč se zrovna teď někdo přijel. Po hodně špatné lesní cestě doprostřed ničeho. Již v čím dál větší dálce slyšíme hlasy, štěkot psa a vážně hodně divné rány. Neříkám, že bez všech těch hub by se mi neprchalo lépe, vrátit bez nich se ale nemůžu, máma z nich bude mít takovou radost.

Jestli se vrátím domů...












Líbil se vám článek? Více urbexu najdete zde URBEX

1 komentář:

  1. Nádherné fotky! Taky bych nějaké takové místo někdy chtěla navštívit a nafotit. Ale asi bych se docela bála. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také