Au-pair na Islandu - na co se připravit

8krát skvělý komentář
Au-pair jsem si vždy představovala jako slečnu, která se stará o děti, přitom si odpoledne stihne odskočit na kafe s kamarádkami, chodí na nákupy do Primarku a o víkendech jezdí na výlety. Až jsem si říkala, že více holčičí práce neexistuje. Island mi ale ukázal, že je to trochu jinak.


Pokud se chystáte na Island jako au-pair nebo vás jen zajímá, jak to tu vlastně probíhá, čtěte.
Vypadá to jako dream job, být na Islandu a ještě za to dostávat zaplaceno. Jak je to ale ve skutečnosti?

Na Islandu se de facto můžete dostat do dvou situací - buďto budete pracovat ve městě anebo na farmě. Já jsem necelé tři měsíce strávila druhou variantou.

Nebudu se s tím mazat a napíšu to upřímně, jak jsem to zažila a jak to možná zažijete i vy. S tím dobrým i s tím špatným.

Budoucí au-pair na farmě by se měla připravit na následující:



Budete mít pocit, že jste se zasekli. Všechno a všichni jsou daleko. Já například bydlím dva kilometry od nejbližší farmy a dvacet minut autem od malého města. Kamarády tu nemám, nikdo tu v okolí není, kromě Jirky, který je z Čech , pracuje na farmě 40 minut ode mě a občas vyrazíme na výlet. Bude mnohem těžší se ve volném čase nějak zabavit, nemůžete si dojít na kafe nebo jen na procházku městem. Můžete se jít projít k řece a zase zpátky, ale to vás taky nebude bavit věčně.


Není. Nebo jinak. Vlaky tu nejsou vůbec a autobusy jsou drahé. Hodně drahé. Připravte se, že za pár desítek kilometrů zaplatíte stovky - na české koruny. Například já bych dala za 200 km do Reykjavíku přes 1500 kč jen tam. A ještě ke všemu bych se musela dostat do onoho 20 minut vzdáleného města na zastávku.


V návaznosti na předchozí bod. Na autobusy jsem se vykašlala. A tady se přesně rozpadá typická představa o au-pair. Čekala jsem vše, ale že budu stopovat? Určitě ne. Zdálo se mi, že nemám na vybranou. Nechtěla jsem být celou dobu jen zaseknutá na farmě, musela jsem proto začít stopovat. Do města se zastávkou bych se stejně nějak musela dostat a autobus je předražený a navíc jezdí jen dvěma směry. (Tím myslím, že všechny vaše výlety by směřovaly buďto do Reykjavíku nebo Akureyri, jinam by to šlo velmi těžko.)


Pokud nejíte maso, zvažte, jestli na Island chcete. Já mám štěstí, že se na mě na farmě berou ohledy a moje mamka mi kupuje vegetariánské karbanátky apod. Pokud ale máte třeba i problém s tím, že někdo maso jí, asi tu neuspějete. Protože obzvlášť na farmách se maso jí ve velkém. A to nejenom to, na které jsme zvyklí, ale i jehňata, telata, hříbata, koně. 

A i pokud maso jíte, je dobré si předem ujasnit, jestli vám třeba nevadí sníst koně apod. Pokud ano, dejte o tom rodině také vědět, jim to nepřijde jako něco výjimečného a nenapadne je vás například varovat, že to koňské maso je. (To píšu jen proto, že i když jsem ještě maso normálně jedla, nikdy bych nesnědla nic jiného než kuřecí, vepřové a ryby a předpokládám, že je nás více, kdo bychom nikdy koně nesnědli.)


Týdně dostanete kapesné, na naše zhruba 2500 korun. To není špatné, když nemusíte platit nájem a stravu, jen si tak bezstarostně žijete. Ale. Už i ty ceny autobusů vám asi napověděli, že tady bude všechno dražší. Když se budete chtít na víkend někam vydat, ceny ubytování vás zabolí. Za noc je normální zaplatit 2000 za osobu. Takže byste týden pracovali abyste si mohli dovolit jednou někde přespat.
Je tu opět levnější varianta, pokud nejste z hedvábí. Spaní ve stanu a pod širákem, popřípadě Couchsurfing. Na ten bych se ale nespoléhala, je tu jen pár hostitelů a mají většinou plno, protože turistů se sem naopak valí mraky. Zatím se mi Couchsurfing podařil jen jednou a to jsem vždy psala opravdu hodně osobní zprávy a snažila se vybírat aktivní uživatele.

A jídlo v restauraci - není výjimkou tu za hlavní jídlo dát na naše zhruba 800. Já jsem tedy na výletech přežívala na konzervách fazolí v tomatové omáčce a sušenkách Maryland - protože byly nejlevnější.


Asi vám je jasné, že počasí tu bude trochu drsnější. I tak je to ale šok. Teď ke konci srpna už začíná podzim, prší a fouká. Ale není to normální vítr, občas mám problém zůstat na nohou a neodletět do příkopu. Asi i proto bych vám doporučila jet sem jen přes letní měsíce.

Koncem srpna končí i moje výletování, spát ve stanu a stopovat už je čím dál náročnější. Navíc, dny se krátí a za chvíli přijde polární noc. Jen pár hodin světla denně. 

Až nasněží, možná budete zaseknuti na farmě. Menší silnice se dost často uzavírají, když je hodně sněhu a vy jste tak doslova odstřiženi od světa. (Jen pokud byste bydleli u Ring road, tak tam by vám to snad nehrozilo, ale stejně, kam se dá vlastně jet?)


Okolo baráku budou pobíhat psi, dítě se vám sem tam vyválí v hnoji. Je důležité, aby vám zvířata nevadila. Ale zase je nesmíte úplně bezmezně milovat. Vztah některých Islanďanů ke zvířatům je trochu zvláštní. Nebo ne zvláštní - jiný než na jaký jsem zvyklá. Občas se mi to nelíbí. 

Pro Čechy jsou jejich koně vším, trénují je a pečují o ně s láskou. Tady je má mnoho farmářů hlavně na nahánění ovcí, jsou nástrojem. Celé dny venku bez přístřešku. Zároveň mají stáda nevychovaných koní - jen a pouze na maso nebo na krev, která se používá ve farmacii do hormonů. 
Psi jsou super, do baráku ale nesmí a nikdo se s nimi nemaže. Já v tom vztahu ke zvířatům nevidím lásku. Mají je asi rádi, ale jinak.

Říkáte si, jestli to za to člověku stojí?


Island mi dal hodně. Viděla jsem jednu z nejkrásnějších a nejzvláštnějších zemí světa, poznala jsem místní lidi a život zde a ještě si domů odvezu nějaké ty peníze, které se hodí do začátků na vysoké škole. 

Stopovala jsem. Což v závěru není negativem, je to neodmyslitelná součást celého tohohle šíleného dobrodružství. Potkala jsem přes 50 lidí, kteří byli jak z Islandu, tak z různých jiných zemí. Pomohli mi, obohatili mě (některé příběhy jsou nezapomenutelné). Nepřipadala jsem si tak sama.


Práce to byla lehká, bavila mě a měla jsem hodně volného času. Žila jsem zde zdarma a ještě jsem mohla sníst, na co jsem měla chuť. Vzhledem k islandským cenám vím, že bych si podobný výlet nikdy nemohla dovolit (nebo alespoň ne nyní). Půjčit si na dva týdny auto, sem tam přespat v hotelu, kupovat si potraviny, výjimečně se najíst v restauraci. 

Jako au-pair jsem tohle nemusela řešit a ještě jsem poznala Island mnohem více autenticky, očima místních farmářů. Nestihla jsem projet všechna místa, ale byla jsem rybařit, čeká mě ještě nahánění ovcí z hor. Zažila jsem polární záři i půlnoční slunce. Jako turisté byste museli přijet nadvakrát nebo tu být alespoň dva měsíce.

Takže za mě, pořádně zvažte, jestli je Island vážně pro vás. A pokud jste stále přesvědčeni, že ano, jeďte! Bude to jedno z vašich nejlepších rozhodnutí, která jste kdy udělali.

(Podívejte se ostatně i na všechny články z Islandu v rubrice Island a mrkněte na mé fotky na instagramu)

Budu se těšit na vaše komentáře. Klidně mi napište, jestli by vás práce aupair na Islandu lákala a proč, popřípadě proč ne. Nemám ani problém vám pomoci se sem dostat a najít zde ideální rodinu, nebojte se mě kontaktovat emailem - kracmarovat@gmail.com

8 komentářů:

  1. Moc zajímavé počtení. Island je nádherná země, i by mi nevadilo, že nikde okolo farmy nic není, nejsem takový ten městský typ, ale celkově by se mi tam asi nakonec moc nelíbilo, když si to sesumíruji - asi kvůli tomu že je to drsná země a tak jsou i lidé takoví drsní a i tím přístupem ke zvířatům Nejsem sice takový ten typ rozmazlovač, ale tohe by asi na mně už bylo moc :-)

    wwww.kralicimama.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavý článek, pěkně a s lehkostí napsaný - už sice nejsem potencionální au-pair (snad v příštím životě) a dcera už má také tyto zkušenosti (v jiných zemích) za sebou, ale tento Váš pohled mi dal nové poznatky a jistě někoho osloví. Hodně zdaru přeji! Marie

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to jsi zažila něco podobného jako já v Anglii. Žila jsem tam taky na farmě a odříznutá od všeho. Naštěstí ale rodina měla extra auto a musela jsem jezdit do velkýho města pro děti do školy, takže jsem si kolikrát auto půjčila i o víkendu. Moc pěkný článek :) BEAUTYPUSINKA

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělý, informativní a zajímavý článek. Hrozně mě baví si číst různé deníčky a poznatky holek, které se osamostatnily jako au-pair :)

    Nela z blogu Růžová rtěnka

    OdpovědětVymazat
  5. Hezky napsané. Já bych jednoznačně volila práci na farmě, ale asi ne jak au-pair, děti moc nemusím. Jak o tom píšeš, čím dál tím víc nad tím uvažuji. :)

    OdpovědětVymazat
  6. To je úžasný článek plný fascinujících informacích. Ale já nevím. Asi bych přežila odříznutí i drahotu. Ale nevím jak bych zvládala ty zvířata, že je bezmezně nemilují. Já je totiž miluju. A jím jen kuřecí, krůtí a ryby :D A to maso v hamburgrech. Ale za to to stopování by mě asi přímo bavilo. Neměla bych tam takový strach jako v ČR.
    Tak nevím, jestli bych do toho šla. Každopádně mě to asi teď nemusí trápit, protože mě čeká vysoká :D

    Gabux

    OdpovědětVymazat
  7. Opravdu zajímavý článek! Na Island bych se chtěla jednou podívat, vypadá to tam nádherně, ale ne teda jako au-pair, je na výlet. Ale koukám, že budu muset hodně šetřit, ty ceny jsou fakt něco. Koňské maso, brr, to bych nesnědla, maso normálně jím, ale pro mě prostě kůň není zvíře k jídlu. Docela těžké podmínky, ale zase ti to určitě dalo hodně velkou zkušenost do života :)

    LADY LENNA

    OdpovědětVymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také