6 velkých přínosů pobytu v zahraničí

11krát skvělý komentář

Dva měsíce mého pobytu v zahraničí už mám za sebou. Ještě sice nejsem doma, už teď ale vidím, jak moc mě tato zkušenost změnila. A chtěla bych vám zmínit ty nejzásadnější výhody a plusy, třeba vás to motivuje a také vyrazíte.

  • osamostatnění a překonávání se

Ani před Islandem jsem nebyla nějak extra nesamostatná, párkrát už jsem do zahraničí na vlastní triko vyrazila. Ale mám pocit, že Island mě ještě více zocelil a teď už mi nedělá problém skoro nic. 

Zvládnu si koupit letenku a letět sama letadlem, našla jsem si práci, postarám se o dvouleté dítě i o domácnost, ve volném čase vyrazím na výlet - ať už sama nebo s kamarádem. Nezastaví mě hnusné počasí, spaní pod širákem už pro mě není strašákem, stopování se stalo běžnou součástí mého života.
Do tohohle bych dřív nešla

  • zodpovědnost

Vždy jsem se snažila cestovat zodpovědně. Zodpovědně, ale zároveň i tak, abych něco zažila a zbytečně se nebála věcí, které zase tak nebezpečné nejsou.

Když stopuji, jakmile mi zastaví auto, snažím se zapamatovat si SPZ (ne vždy se to podaří), popřípadě alespoň typ/barvu auta. Nejprve se řidiče zeptám, kam jede. Dává mi to nějaký čas navíc na rozmyšlenou. 
Kdyby se mi cokoli nezdálo, mohu říci, že potřebuji jinam, než on. Kdybych mu řekla rovnou, kam mířím, už by bylo těžší jízdu odmítnout. Když se rozhodnu nastoupit, obratem píši mé hostitelské mámě, že jsem na cestě a čím jedu. 

Každé mé jednání je jen na moji zodpovědnost, za zadkem mi nestojí mamka, která by za mě když tak průšvih vyřešila. Není tu brácha, který by pro mě dojel, kdybych se někde zasekla. 

Je to děsivé ale báječné zároveň.
Islandští koně

  • jazyk

Používat angličtinu (popř. jiný jazyk) každý den člověku neskutečně pomůže. Rozhodně vám to zvýší jakési jazykové sebevědomí. Jakmile si uvědomíte, že jste přežili několik měsíců v prostředí, kde nikdo nerozuměl vašemu mateřskému jazyku, bude pro vás jakákoli další komunikace mnohem jednodušší. Přestanete se bát oslovovat cizí lidi, bavit se s ostatními o čemkoli.

Zjistíte, že udělat chybu už nic neznamená. Ve škole byste za to dostali o stupeň horší známku, v reálném životě je to každému jedno, pokud se dokážete vyjádřit srozumitelně, byť s chybami. Nikdo se vám nebude smát, že jste použili špatný čas, nikdo nebude řešit, že jste trochu pomotali výslovnost.

Pokud umíte ovládat jazyk na takové úrovni, že si koupíte jídlo, dokážete říci, že vás něco bolí, víte, jak komunikovat v obchodě, na letišti, v rodině,... pak se toho vůbec nebojte. Zbytek přijde sám a kdyby ne, máme přece slovníky v mobilu.


  • praví přátelé / milující rodina

Až když odjedete, zjistíte, jestli vaše přátelství byla opravdová. Jestli si máte s kamarády o čem napsat, i když jste daleko od nich a nevidíte se s nimi, neprožíváte stejné věci. Jestli vaše kamarády zajímá, jak se máte, co děláte (a naopak - jestli to samé zajímá i vás). 

Neznamená to, že si musíte každý den psát hodiny a hodiny, i krátký chat jednou za čas, kdy si sdělíte své dojmy a novinky ze svého života, je nesmírně důležitý. Pokud si máte pořád co říct. Pak poznáte, že vaše přátelství funguje. 

Mám to štěstí, že jsem pořád v kontaktu se všemi důležitými lidmi (s některými více, s některými méně, ale jsem). Vím, že až přijedu, pořád se budu mít s kým potkat, zajít na kafe, jet na urbex. Že se zase všechno vrátí do svých starých kolejí.

(Nečekejte ale, že vám všichni budou psát. Občas je to i na vás, ozvat se jako první. To, že jste si odjeli, neznamená, že všichni mají povinnost se vás neustále ptát, jak se vám vede.)
Moje jedinečná parta a naše poslední zvonění

A rodina? Vždycky jsem věděla, že naše vztahy jsou více než dobré. Až pobyt v zahraničí mi ale ukázal, že za mnou stojí ti nejskvělejší lidé na světě. Že i kdybych chtěla jet na konec světa, budu mít doma podporu. Všem se stýská, ale všichni zároveň vědí, že jsem šťastná. Denně si voláme, povídáme si o maličkostech, těšíme se na sebe.

Teď zkrátka vím, že moje rodina tu pro mě vždy byla, je a bude. Že se mám kam vrátit, že až přijedu zpět do Česka, pojedeme spolu na nákupy do Hradce (ač mě to většinou nebavilo, teď se na to hrozně těším), na Zvičinu na západ slunce a horké maliny. 

Mamka uvaří svíčkovou, já budu hodiny a hodiny vyprávět, co jsem zažila, budeme u toho koukat na ČT24 a sledovat politiku, prohlédneme si fotky, konečně se zase projedu svým autem. Všechno zase společně. Ty drobnosti, které už pro mě byly zvykem a něčím naprosto běžným, se teď staly něčím, na co se neuvěřitelně těším. Jako takový malý nový začátek. 
Restart.

S tím se pojí i následující bod.
Rodina je základ

  • doma je doma
Když jste doma, neuvědomujete si, jak dobře se vlastně máte. Nebo alespoň já jsem to nedokázala vnímat. Že máme překrásnou přírodu, obdivuhodnou architekturu, dobré ceny, velký výběr v obchodech.

Na Islandu jsem se začala těšit na maličkosti. Na tvaroh a normální neslané máslo, na to, jak mám všechno blízko. Nemůžu se dočkat toho, až zase budu sedět u kostelíku Byšičky a budu se jen tak koukat do dálky. Vedle mě bude cvakat foťák časosběr.

Prachovské skály, bože, to je tak dokonalé místo. Praha a její uličky, jižní Čechy, Beskydy, Krkonoše. Hrady a zámky, obrovské kostely, vietnamské večerky na každém rohu. Nevkusné oblečení v kombinaci s ponožkami v sandálech, tousty s kečupem za dvacku. Rádio, kterému rozumíte, špatné pořady na TV Barrandov. 
ROHLÍKY. 
Nepříjemné ženské na poště, posezení u piva, které vás nezruinuje, debaty o politice,... 

Já tu naši zemi vždycky milovala. Ale teď, když jsem nějaký čas byla pryč, začala jsem ji milovat ještě víc. 
I když má své nedostatky, pořád je to můj domov.

Než začnu s povídáním o úžasném severu. Tuhle vlajku jsem si vzala s sebou. Proč? Protože už když jsem odjížděla, věděla jsem, že miluji svoji zemi. A když jsem teď pryč, tento pocit ještě zesiluje. Už se těším, na Prachovské skály, Zvičinu, Prahu, Brno, Beskydy. Už se těším na zahrádky restauraci, kde si dám vychlazenou Kofolu. Na města a přírodu. Jsem na Islandu, je to tu krásné a pravděpodobně se sem budu ráda vracet. Čím déle tu ale jsem, tím více jsem si jistá, že mým domovem je Česko. 💙💙 . . Before I start with stories about north. I took this flag with me. Why? Because I had known before I left, that I love my country. And when I am away, this feeling is getting stronger. I am looking forward to Prachovské skály, Zvičina, Prague, Beskydy. I am looking forward to cold Kofola in the restaurant. I am looking forward to towns and nature. I am in Iceland, it Is beautiful here and I will probably come back. The longer I am here, the surer I am, that my home is Czechia.💙💙
A post shared by Tereza Kráčmarová (@terezkracmarova) on
  • svoboda

Být pánem svého času. Cestování o samotě si užívám. Nemusím na nikoho brát ohledy. Pokud chci sedět dvě hodiny u vodopádu a kreslit si, můžu. Pokud chci tři hodiny procházet skrz naskrz bleší trh v Reykjavíku, můžu. Pokud chci změnit plán a dělat úplně něco jiného, než jsem měla původně v úmyslu, můžu. A nemusím dělat kompromisy. 

Nemusím na nikoho čekat a nikdo nemusí čekat na mě. Je to něco nového, něco, co mě začalo hodně bavit. Nemusím nic plánovat, můžu se procházet ulicemi a nemít žádný cíl. Má cesta nemusí končit u nějaké památky nebo přírodního útvaru. Můžu ze své cesty udělat cíl. 

Lidi, tohle prostě musíte zkusit.


A není to zdaleka vše, je tu mnoho dalších výhod (a stejně tak i nevýhod), pro mě jsou ale tyto nejzásadnější.

Vyrazili jste někdy sami do zahraničí? A jaké to bylo? Podělte se o zkušenosti do komentářů.

Další články o mém au-pair pobytu najdete v rubrice Island a zásobu fotek a videí každý den na mém Instagramu

11 komentářů:

  1. Krásné. I já nedávno v jednom článku na blogu psala, že v zahradiční je krásně, ale vždycky se těším domů :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Na Islandu jsem strávila měsíce prací a bylo to absolutně fantastické. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Studuju v Holandsku a dost jsem se ve tvých bodech našla :) Je to super a Island je place to be <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjo, to zní moc zajímavě :O To musí být parádní!

      Vymazat
  4. Já se na svojí velkou cestu (kterou bude snad studium v Anglii) teprve chystám. Tvůj článek mi dodal odvahy, ale i potřebný sebereflexe. Už vím, co mi tu bude chybět. Díky.
    Já vždycky byla taková... Prostě Anglie, Anglie, future home. Ale teď mě nahlodala myšlenka že... Co když ne?

    http://gingerjannie.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jdi do toho. Je důležité předem počítat s tím, že všechno nebude růžové, to ale není ani doma. Občas je potřeba zatnout zuby ale stojí to za to :)
      Moc ti přeji, aby ti to vyšlo

      Vymazat
  5. Musí to být úžasný :) Kamarádka taky dělá na Islandu, jmenuje se Markéta Nevrlková, neznáte se náhodou? Vím, že se takhle holky celkem scházely.. :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to super :)
      Bohužel neznám, já jsem tady celkově nepotkala vůbec nikoho, jsem tak trochu uprostřed ničeho :/ :D

      Vymazat
    2. Nevadí, ale byla by to dobrá náhoda :D :) Tak ať se ti daří! :)

      Vymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také