Západní fjordy - spaní pod širákem a koupání v horké vodě

Žádný komentář :( Zkus to napravit
427 kilometrů sedmi auty, to je náš výlet za horkými prameny do západních fjordů na Islandu. Jak se stopuje do míst, kde projede pár aut za hodinu? A dá se spát na Islandu pod širákem? Vše se dozvíte v článku, který je opět i plný fotek.
Turista

Lék na stesk

Na tenhle výlet jsem se těšila jako můj pes na večeři. Před pár dny to byl měsíc, co jsem au-pair na farmě na Islandu. Na farmě, kde nic není. Měla jsem asi trochu ponorku, ač se mi tu jinak velmi líbí, nějak jsem nebyla ve své kůži. Zároveň se mi začalo trochu stýskat po domově. Přes den jsem hlídala a po večerech jsem si kreslila, jenže už i to kreslení mě pomalu přestávalo bavit.

Rozptýlení v podobě výletu tedy přišlo jako na zavolanou. Neměli jsme auto, neměli jsme stan a neměli jsme ani pořádný plán, přesto jsme se s kamarádem z Česka, který pracuje na farmě hodinu cesty ode mě, rozhodli, že prostě vypadneme a uvidíme. Stopování, spacák a spaní pod širákem, jdeme do toho.

Palec nahoru

Nejhorší je, když už přes půl hodiny stojíte u silnice, aut jako vos, které míří k zapomenutému bonbónu na lavičce a ani jedno vám nezastaví. Nakonec jsem se ale svezla, jen tedy v mé přítomnosti rozbil kamínek, který odlétl od kola protijedoucího vozidla, čelní sklo. Nosím smůlu?

Mířili jsme do západních fjordů. Moc se tam nedoporučuje jezdit, jelikož tam jsou prý horší cesty. A taky tam žije jen málo lidí. Stopovat tedy do 170 kilometrů vzdáleného Hólmavíku, kde žije necelých 400 obyvatel, no proč ne?

Odbočit naším směrem se nikomu moc nechtělo, až když už jsem přemýšlela o tom, že prostě pojedeme kamkoli jinam, zastavilo nám malé žluté auto. ,,Kam jedete?" ptáme se mladšího páru. ,,My nevíme, chceme se jen projet, kam chcete vzít?"
Pohon 4x4 sice nemělo, přesto nás dovezlo

A tak nás lidé, kteří se jen chtěli trošku projet, dovezli až do našeho cíle. Bylo po deváté večer.
,,Jsme z Reykjavíku, sakra, zejtra musím do práce, v 11 tam mám bejt," postěžoval si mladík původem z Kalifornie. Přistěhoval se s rodinou na Island, když mu bylo deset, táta dělal v letectvu a už tu zůstal. Do Reykjavíku to měli 250 kilometrů cesty, jejich vozidlo bylo v trochu horší kondici, jízda po polňačce mu moc nepřidala, blatník držel silou vůle, tak snad dojeli (brzy).
Hólmavík

Parta ze žluté káry

Na svět se dívám přes růžové brýle

Hólmavík

Prošli jsme se podél pláže, povečeřeli u moře a došli jsme ke kostelu. Co teď? Já ani Jirka jsme neměli stan, jen spacáky půjčené od našich farmářů. Nakonec jsme šli do kopců, které obkličovaly město a po pár desítkách minut jsme i našli místo, kde by se dalo spát. Pod širákem. Na Islandu. Co já tady ještě nezažiju.
Hólmavík - panorama z pěti fotek

Spaní po širákem


K našemu štěstí ale byla jedna z nejteplejších nocí, kterou jsem tu za ten měsíc zažila, nefoukalo a ještě na nás svítilo islandské - nikdy nezapadající - slunce. Žertovali jsme, že takhle dobře jsme se dlouho nevyspali.
Krásný výhled z našeho neoficiálního kempu

Provoz neprovoz

Ráno jsme se sbalili a čekali jsme u silnice, která vedla k Drangsnes. Většina aut jela přesně opačným směrem, než bychom potřebovali. Jen letadlo, které se rozjelo po ranveji, jež se táhla podél cesty, mířilo na stejnou světovou stranu jako my.
Francouzský pár nás nakonec zachránil přesně v moment, kdy už jsem si nudou a zoufalstvím začala stavět hrad z kamenů, které se válely u cesty.
Francouzi

Na další křižovatce už pro změnu nebyl provoz téměř žádný. A pokud by se rodina z Reykjavíku nevydala vykoupat se 270 kilometrů daleko do bazénu do místa, kam jsme mířili i my, třeba bychom tam stáli do teď.

Tentokrát nebylo zase tak těžké vyjít z převlékací kabinky v plavkách, narozdíl od koupání v Reykjavíku totiž nefoukal studený vítr. Voda měla 40°, výhled na moře, letní počasí, lépe to snad dopadnout nemohlo. Chyběly už jen sklenky se šampaňským a jahody a připadala bych si jak v nějakém pětihvězdičkovém lázeňském resortu.
Nezapomenutelné místo - Drangsnes


Ven z vody, zpátky domů

Po obědě byl čas místo opustit, před námi byla dlouhá cesta domů. Jen v Drangsnes jsme zase čekali asi hodinu, když už nás někdo minul, měl plné auto, takže bychom se nevešli.
,,Šup, šup, nastupte si, spěchám, za chvíli musím být v Hólmavíku," vychrlil na nás řidič bílého vozu, který mi připomínal Karla z Prostřena (protože měl v uchu sluchátko). Jel trochu rychleji, ale ujišťoval nás, že tudy jezdí tak dvakrát denně a má to tedy celkem v malíčku.

V Hólmavíku jsme pak během pár minut změnili posádku a poměrně jednoduše jsme se dostali z fjordů až domů. Unaveni jsme se kolíbali na zadních sedačkách a chvilkami jsme spali. Koukala jsem se z okýnka a pozorovala jsem nádherně modré moře, které lemovalo zelené fjordy a byla jsem zase spokojená.

Nezbývá, než si položit jednu otázku: fjordy máme úspěšně za sebou, co přijde příště?

Rybář I. 
Rybář II.


Půlnoční slunce - Hólmavík

Půlnoční slunce - Hólmavík

Jirka a kostel

Auto a domy

Rybář III.

Kostel - Hólmavík

Krásný výhled na malé rybářské městečko


Ticho



Zastavíte nám?

V jednoduchosti je síla. Nevědí na Islandu...

Drangsnes

Vůz z Reykjavíku

Tohle chci domů - koupáni v Drangsnes

Drangsnes

Drangsnes

Koupání stojí přesně tolik, kolik se rozhodnete přispět do pokladničky


A vůz, který nás vyvezl z fjordů
Další články o mém au-pair pobytu najdete v rubrice Island a zásobu fotek a videí každý den na mém Instagramu

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také