Reykjavík za jeden den? Památky i plavání v oceánu!

12krát skvělý komentář
Vaše letadlo právě přistálo na ostrově uprostřed oceánu a před vámi je několik dní v nádherné a dechberoucí přírodě. Než ale vyrazíte za sopkami, jezery a horami, nezapomeňte se zastavit v Reykjavíku! Co všechno se dá stihnout za pár hodin?

Zhruba třetina obyvatel Islandu žije v Reykjavíku. Ale vzhledem k tomu, že populace dosahuje zhruba 350 000 lidí, je Reykjavík takovým Hradcem, ale trochu víc na severu.
Hallgrimskirkja

Zase stopem

Den  před odjezdem jsem si zkusila stopování a nabyla jsem tedy dojmu, že tady na Islandu prostě stačí jenom zvednout palec a už jedete. Nefunguje to ale v neděli ráno. U nejhlavnější z hlavních silnic jsem stála 50 minut a minula mě zhruba čtyři auta. Pršelo, foukalo a já jsem byla přesvědčená, že pokud mě nevezme další auto, žádný Reykjavík nebude.
A vzalo! Paní jela přímo do Reykjavíku a tak jsem se vezla celých 200 kilometrů jedním autem. Má řidička mě navíc dovezla přímo do centra, ač mířila úplně někam jinam, což od ní bylo neuvěřitelně milé a mně to ušetřilo mnoho času.


Teplo v Harpě

V budově zvané Harpa jsem měla sraz. Skorospolužák z gymplu právě přiletěl na Island a dokonce bude pracovat na farmě, která je pár kilometrů od té naší (zhruba 40). Dohodli jsme se, že se do víru velkoměsta (ehm, ehm) vydáme spolu.

Harpa je středobodem kultury, zejména je pak místem největších koncertů v Reykjavíku. A taky tam je teplo, což jsem uvítala, jelikož jsem nakonec dorazila do Reykjavíku brzy a musela jsem chvilku čekat.

První ranou byl okamžik, kdy jsem potřebovala na záchod, to jsem se poprvé tváří v tvář setkala s pořádnými islandskými cenami. Už nikdy mi nebude líto dát za toalety deset korun, protože si vždy vzpomenu na to, jak mě jedno spláchnutí tady stálo 300 ISK (zhruba 75 korun). A to tu mají vodu zdarma.
Něco pro milovníky tyrkysové

A něco pro milovníky lodí

Útočiště

Výhled z Hallgrimskirkja

S Jirkou jsme na začátek zamířili ke kostelu, který připomíná vesmírnou raketu čekající na pokyn k zažehnutí motorů. Ráda se na města dívám z výšky (třeba na Berlín) a proto jsem se těšila na návštěvu kostelní věže. Vstupné stojí 900 ISK a nahoru vás vyveze výtah, takže se nemusíte bát, že byste museli zdolat stovky schodů.

Takhle shora člověk krásně viděl, jak je celé město prťavé. Já se mu ale posmívat nebudu, o tom, jaký je to být malého vzrůstu, vím totiž své.



Barevné domy z ptačí perspektivy





Downtown

Když mi au-pair máma říkala, že máme určitě navštívit downtown, hned mi začala v hlavě hrát písnička Downtown od Macklemora a Ryana Lewise. A hrála mi v ní celou dobu, co jsme chodili pestrobarevnými ulicemi plnými originálních domků. Najdete zde obchody, bary, kavárny a restaurace, ani my jsme neodolali a dali jsme si alespoň čokoládovou sušenku v jedné z kaváren.

Celé místo je bohaté na nejrůznější grafity a street art, což já můžu. Připadám si pak totiž jako v Berlíně. A najít si i na Islandu svůj malý Berlín, to je k nezaplacení.
A navíc mám pocit, že tady být hipsterem ještě není mainstream. Víte jak, když přijedete třeba do Berlína nebo do Varšavy, je tam tolik hipsterů, že už to vlastně ani nejsou hipsteři. Ale tady, tady je ještě knírek, kšandy, klobouk a károvaná košile (a jako dopravní prostředek třeba velociped) originální!











Nautholsvík - koupání v oceánu

Jednou z věcí, kterou Jirka říkal, že chce určitě udělat, bylo koupání v oceánu. A já jsem samozřejmě souhlasila, protože je to dostatečně trhlý nápad na to, abych jej chtěla uskutečnit.

Když jsem si večer před odjezdem googlila, kde se tedy vykoupeme a proměníme se v chodící rampouchy, narazila jsem na vskutku zajímavé místo jménem Nautholsvík. Jedná se o kousek teplého oceánu a dva horké prameny, které jsou volně přístupné.

Pěšky je to od centra asi 40 minut, pokud se tedy neztratíte. Cestou jsem neustále přemýšlela nad tím, jak se tam asi převléknu do plavek, přece jenom to pořád bylo ve městě. Zjištění, že celé místo vypadá jako normální koupaliště s převlíkarnami, plavčíky a kioskem a ještě ke všemu gratis, mě velmi příjemně překvapilo.

Popravdě, foukalo a bylo opět tak deset stupňů, takže sundat ze sebe ručník chtělo trochu odvahy (a vlastně nejenom kvůli zimě ale i těm všem sladkostem, které tu úspěšně už měsíc likviduji ve velkém). Nejprve jsme šli do oceánu a teplý tedy rozhodně nebyl. Vlastně to byl asi takový pocit, jako když si omylem pustíte studenou sprchu. Dalo se ale narazit i na teplá místa, jedno z nich se stalo mým útočištěm a nechtěla jsem jej opustit.

Tepleji nám pak bylo v kulatém bazénu s ohřívanou vodou. Celou dobu jsem se děsila okamžiku, kdy budu muset vylézt a dojít si v tom chladném větru pro ručník. Nakonec mi jej přinesl Jirka. Uf.
Nejlepší na tom bazénu ale je, že když se vyfotíte ze správného úhlu, jeho okraje připomínají hroudy sněhu. Hned několik lidí si tak myslelo, že jsem se koupala mezi sněhem. Ne že bych se to někomu z nich snažila vyvrátit. Takhle to celé vypadalo mnohem víc cool.







Zaseknutá v Reykjavíku

Ubytovaná jsem byla opět přes Couchsurfing, hostitel nás vzal do indické restaurace, kde jsme se narvali k prasknutí. Tomek je původem z Polska a přijel do Reykjavíku za prací, stejně tak jako mnoho dalších Poláků. Večer jsme zhlédli film a mě se začal zmocňovat velmi nepříjemný pocit. Neměl ale co dočinění s ubytováním, vše bylo naprosto v pořádku. Jen jsem tak začala přemýšlet, jak se vlastně zítra dostanu domů.







Ráno jsem se kvapně sbalila, ani jsem pořádně nekontrolovala, jestli mám všechno, přece jsem ještě nikdy nikde nic nezapomněla, tak proč se teď stresovat. (Čtečka karet a kabel k mobilu z tohoto postupu radost nemají, stále se totiž nachází v Reykjavíku. Ležely vedle postele. Well...)
Mé obavy se naplnily. Nejprve jsem si říkala, že přece musím najít místo, odkud bych mohla odjet. Přestože je Reykjavík nejmenším hlavním městem, které jsem kdy navštívila, stále není dostatečně malý, abyste na jeho okraj došly pěšky z centra (za rozumnou dobu samozřejmě, jinak se dá pěšky dojít až na konec světa). Když to po hodině rychlochůze stále vypadalo, že dnes mohu stopovat leda tak za jak dlouho oběhnu kolečko na hřišti, rozhodla jsem se, že využiji městské hromadné dopravy.

S metrem je to tu jako v Bratislavě - není, takže tedy autobusem. Cedulím jsem samozřejmě nerozuměla a ani jsem nedokázala na mapce najít, kde jsem, natož abych i vymyslela, čím a kam pojedu. Nakonec jsem na hitchwiki našla nějaké místo, odkud by to prý jít mohlo, vlezla jsem tedy do prvního autobusu a dožadovala se pomoci řidiče. Ten mi poradil, že mám jet autobusem úplně jiným, každopádně už jsem věděla, kam. Jméno zastávky jsem si opakovala jako mantru.

Za 440 ISK jsem popojela pár zastávek a čekal mě ještě přestup (a tedy další koupě jízdenky), jaké to ale bylo štěstí, že jsem vystoupila poblíž benzinové pumpy. Po půl hodině, kdy mi zastavovali jen lidé, kteří jeli někam jinam než já, se nade mnou nakonec slitovala mladá maminka, která se rozhodla, že mě doveze do Akranes. Tam jsem sice původně nechtěla, ale vyhodnotila jsem to jako dobrý plán. Zaprvé proto, že mám Akranes ráda (protože jsem tam byla na párty - článek zde) a za druhé proto, že konečně vypadnu a budu mít větší šanci mimo Reykjavík, že se dostanu do Vánoc domů.

Paní mě vysadila před městem, popřála mi hodně štěstí a byla pryč. A toho štěstí mi popřála asi vážně dostatečné množství, jelikož jsem sotva vylezla z jednoho auta a už mi stavělo další. Dvě mladé dámy byly naprosto skvělými společnicemi na cesty, celou dobu jsme si povídaly a smály jsme se, že nám ta cesta nakonec uběhla super rychle.


Zase zpět na farmě. Unavená, ale nadšená z toho, kolik jsme toho v Reykjavíku stihli. Tento výlet mi ukázal, že není zase tak těžké se někam dostat, dostopovala jsem poměrně daleko a načerpala trochu toho zdravého sebevědomí, tak kdo ví, kam mě zvednutý palec zavede příště.

Další články o mém au-pair pobytu najdete v rubrice Island a zásobu fotek a videí každý den na mém Instagramu

12 komentářů:

  1. To byl moc hezký článek. Každým dalším článkem, který od tebe vidím, mám větší a větší chuť se na Island podívat. Zkusit couchsurfing. (Je to problém ve dvou? Kdybych jela s přítelem...)

    Měj se moc krásně a užívej si to tam! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji 😊
      Island je krásný, třeba ještě pár článků a budeš kupovat letenku.
      Couchsurfing, jeden až dva lidi jsou v pohodě, většinou jezdím ve dvou 😉
      Také se měj krásně!

      Vymazat
  2. Ty domečky vypadají, jako by byly součástí nějaké stavebnice :) Stopování, couchsurfing, pořádně si to léto užíváš, jen tak dál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně to jsem si také říkala!
      Nojo, když už jsem udělala tu maturitu, tak si pořádné léto zasloužím 😁

      Vymazat
  3. Zabavne napsany clanek! Cekam na schvaleni v praci, na Island bych rada letos na podzim, tak doufam, ze to vyjde. Z Tveho clanku mam pocit, ze jsou tam neskutecne mili a napomocni lide, coz s tim mistnim pocasim i pres napor turistu v poslednich letech dost obdivuji. Je to pravda, nebo jsi mela spise stesti?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji☺ tak doufám, že to vyjde!
      Zatím jsem tu nepotkala špatné lidí, tak si tak začínám říkat, že to asi náhoda ani štěstí nebude 😻

      Vymazat
  4. Takových krásných fotek a zážitků! muselo to být super! Jinak na té fotce vpravo v profilu vypadáš trošku jako Daenerys z Game of Thrones :) BEAUTYPUSINKA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to úžasné :)
      A děkuji, tohle mi vážně zalichotilo :O :D

      Vymazat
  5. To muselo být kouzelné! Reykjavik, je nádherný a taky se těším, až se tam podívám ! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc hezké... Když Terezka a "kameny mluví" :-)Mám stejný pocit, jako když jsem četla "Ságu" Jana Buriana... a stejnou touhu to vidět :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také