Blönduós - první stopování, skála v moři a hezký most

2krát skvělý komentář
Městečko Blönduós je Islanďany přezdíváno jako pee stop - neboli místo, kde se po cestě z Reykjavíku do Akureyri zastavuje jen na záchod. Zajímalo mě tedy, co jiného kromě benzínky je zde k vidění. 
A taky jsem poprvé v životě stopovala. Vyplatilo se to?
Domy podél řeky Blanda
Kdysi jsem viděla jeden český film o stopařkách a od té doby jsem byla přesvědčená o tom, že u silnice palec nikdy nezvednu. A pak jsem přiletěla na Island. Dvacet kilometrů od nejbližšího města (čti větší vesnice), žádná autobusová spojení. Buďto jsem mohla být celou dobu zavřená na farmě nebo stačilo jedno - odhodlat se a stopnout první auto.

Můj první stopovací cíl bylo právě ono (ne)daleké město - Blönduós. Cestou k hlavní silnici jsem stále váhala a přemýšlela, jestli se nemám otočit a vykašlat se na to. Po chvíli už jsem ale stála u Ring road a čekala na svého řidiče. 
Za střechou modrého domu můžete vidět věž jednoho ze dvou blönduóských kostelů, kam jsem ale nešla, protože jsem líná  

Zastavilo mi hned druhé auto, starší manželský pár. Už při pozdravu jsem poznala, že angličtina nebude jejich rodný jazyk a tipovala jsem to dle přízvuku na němčinu. Trefa! Paráda, Němci, mám ráda Němce. Nasoukala jsem se do auta a vedli jsme velmi příjemný hovor až do mé cílové stanice. 

A bylo to. 

Nechala jsem se vysadit uprostřed města a průzkum mohl začít.

Skála v moři

Nejprve jsem dorazila k pobřeží, kde jsem posnídala na lavičce s výhledem na moře. Jako správný turista jsem samozřejmě měla plný batoh jídla zabaleného do alobalu. Podél moře jsem pak mířila dál. Měla jsem koupenou mapu (aplikace Wapp), která mi měla ukázat zajímavou cestu okolo skalních útvarů. 

Lákalo mě to k vodě... A tak jsem se vydala stejným směrem, jaký byl na mapě, jen jsem místo vrchem - po útesu - šla spodem po pláži. Dostala jsem se tam celkem snadno, stačilo slézt po pár kamenech a kousek seskočit. Jenže tvůrci mapy asi moc dobře věděli, proč onu trasu  naplánovali tak, jak ji naplánovali. Útes a voda, tudy neprojdu. Chtěla jsem se tedy vrátit. Ale kudy? Ono je jednoduché z pár desítek centimetrů seskočit, horší ale je se vrátit zpět nahoru.

Otevíráme tedy kapitolu - Tereza horolezcem. Když jsem ani po půl hodině nenašla jediné místo, po kterém bych se mohla pohodlně vrátit, pomyslela jsem si, že jsem v háji - slušně řečeno. Zaseknutá mezi mořem a útesy. Žádná loď v dáli, na kterou bych mohla zamávat. Mám alespoň do písku vyrýt žalostné SOS a doufat, že zrovna něco poletí? Připadala jsem si jako Robinson Crusoe. Ach, jak já tu knížku nemám ráda.

Skálo, skálo, skálo,...

Nakonec jsem se ale vyškrábala se vší opatrností nahoru, trvalo mi to tak sto let a celou dobu jsem se raději nedívala pod sebe. Dobré na mých špatných nápadech je to, že mě vždy rovnou vytrestají. Horší je, že se stejně nepoučím.

Zbytek cesty jsem už šla jako řádný a poslušný turista po předem určené trase a doputovala jsem se až ke skále, která čouhala z vody. Dál už jsem nepokračovala, jelikož to hlavní jsem viděla a kvůli mému lezeckému dobrodružství jsem ztratila příliš mnoho času.

3, 2, 1, ....


Apokalypsa a balónky

Po cestě zpět se asi všech 900 obyvatel města rozhodlo, že se přede mnou schovají. V ulicích bylo mrtvo, sem tam se u lavičky válelo kolo nebo jen tak uprostřed chodníku ležela koloběžka. A nikde nikdo. Domy ozdobené balónky a sloupy obpletené vlnou. Sakra, kde to jsem? 

V uších mi hráli Rammsteini, hudba krásně doplňovala tu lehce mrazivou atmosféru města, které přežilo apokalypsu.
Líbí se mi to nebo je to divný? Stále nevím

Královna koloběžka ztratila koloběžku

Zase se něco slavilo. A pak že se na Islandu nic neděje!

Budova v přístavu. Asi už dosloužila

Blíže centru jsem objevila kamion, v němž zpívali nějací lidé, přičemž je pár obyvatel sledovalo a zbytek si procházel stánky s oblečením s ošklivými kýčovitými potisky. Tak tady všichni jsou! Ale hudba byla docela dobrá, poslechla jsem si pár songů a zamířila dál - ke kostelu.
Co  kamion, to jiný náklad

Blönduóskirkja

Je zajímavé vidět rozdíly mezi naší a islandskou architekturou. Na přílišnou zdobnost si tu nikdo nepotrpí (šak sou všeci drsní vikingové, kteří kašlou na rozety a nahatý andílky), převládají kameny nebo beton. Celkově při cestování kamkoli vždy ráda navštěvuji místní kostely. Nejsem věřící, takže spíše jen ze zvědavosti. Zdejší svatostánky jsou poměrně nové a moderní a konkrétně tento je z roku 1993. Takže je jen o čtyři roky starší než já. (A už je šedivej, děti devadesátek, stárneme!)


Kudy na ostrov

Vyčetla jsem, že na řece Blanda se nachází ostrov Hrútey a byla jsem rozhodnutá, že jej chci určitě vidět. Najít Blandu by nebyl až takový problém, dokonce i ostrov jsem objevila, otázkou ale bylo, jak se na něj dostat. Tak tedy, nachozeny stovky metrů a najito za vás. Na Hrútey se nemusíte brodit ani plavat, je tu most. Ze směru Reykjavík stačí jet do kopce téměř ke konci města, na levé straně uvidíte benzínku (TU benzínku!). A o chvíli později napravo odpočívadlo. 

Voila!
Koukejte po této ceduli

Mosty znáš už dlouhý čas...

Stačí jen seběhnout do údolí, most přes řeku Kwai Blanda, ostrov na vás už čeká!
PS: perfektní místo na piknik, lavičky jsou všude
Křupneš, prkno?

Nohy do vzduchu

Terezie shlíží do údolí a vybírá si svoji dnešní oběť 

Abych to tedy celé nějak ukončila a odpověděla si na otázku, zdali se cesta vyplatila. Blönduós není vůbec špatné město, mají tu moře, přírodu i zajímavou architekturu a občas tu potkáte i nějakého člověka. Most je stabilní a nehrozí jeho zřícení, skály dostatečně vysoké, abyste si odvezly super fotky a nemusíte se prodírat davy turistů.
Jen mi teď tak došlo, že jsem zapomněla na jednu zásadní věc. Vždyť já jsem si ve vyhlášené pee stop nedošla na záchod!


Další články o mém au-pair pobytu najdete v rubrice Island a zásobu fotek a videí každý den na mém Instagramu

2 komentáře:

  1. Jednou bych taky ráda zkusila stopovat, někdy se k tomu odhodlám :) Nebo třeba budu donucena nějakou situací, taky možnost :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybych nemusela, tak to taky neudělám, ale teď jsem hrozně ráda, že jsem do toho šla. Poznala jsem super lidí a ještě jsem konečně začala pořádně cestovat po ostrově 😊

      Vymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také