Začátek (nejen) nového dne

2krát skvělý komentář

Dalo by se říci, že nadpis článku je jedním velkým symbolem. Včera jsem vstávala o půl páté, abych si vyfotila východ slunce nad mým oblíbeným kostelíkem kousek od města. Proč symbol? Mám čerstvě po maturitě a přede mnou je úplně nový život. Onen zlatavý kotouč se s každým svítáním vydává za něčím novým a i mé hodinové ručičky života opět ukazují na půl páté ráno.

Předchozí večer jsem ještě byla na koncertě kapely Rammstein. Ten definitivně ukončil mé gymnaziální roky. Půlnoc. Měsíc na samotném vrcholu oblohy značí, že je konec jednoho krásného dne. A jaký bude ten další?

Na předpovědi se dívat nechci, nechám se překvapit. Bude pršet, bude zataženo nebo bez jediného mráčku? A předčí včerejšek?

Včerejšek, to byl ten čtyři roky dlouhý den. Ten nejkrásnější den mé pozemské kariéry. Během těch 24 hodin jsem našla přátele na celý život (doufám), poznala jsem, že velkými životními vzory se nemusí stát jen známé osobnosti, ale i obyčejní lidé (učitelé, přátelé, členové rodiny,...). Poznala jsem samu sebe, zjistila jsem, co mě baví, kam bych chtěla směřovat.

Za ten den se vystřídalo snad všechno možné počasí. Nechyběly bouřky a krupobití. To poslední trvalo snad věčnost a já jsem stála schovaná pod deštníkem a stále doufala, že se mezi mraky objeví slunce.
Objevilo.
Příjemný letní větřík, bez jediné bílé ovečky pasoucí se na obloze. Závěr dne byl bezvadný. V podvečer jsem udělala maturitu na samé jedničky (a stále nevím, jak?), večer jsem se rozloučila se třídou na nezapomenutelné rozlučce a jak jsem již zmiňovala, těsně před půlnocí epický závěr na koncertu. Nebe bylo plné hvězd.

A teď je brzké ráno. První nedočkavé paprsky slunce mě probouzí do neznáma. Diář mám prázdný, je tedy jen na mě, co bude na dnešním programu.

Za pár hodin odjíždím do zahraničí na brigádu, až se vrátím - akorát na polední svačinu - čeká mě stěhování 200 kilometrů od své rodiny. Od lidí, kteří ve mě vždy věřili. Od lidí, kterým budu chybět. Od lidí, kteří budou chybět i mně.

Nevím ještě, co bude k obědu, snad po něm zbude v žaludku místo na zákusek - první zvládnutou zkoušku. A k večeři třeba titul? Nebo se odpoledne spontánně rozhodnu odbočit při mé cestě životem někam jinam? Kdo ví.

Vstávám a stojím před místem, které pro mě vždy bude symbolizovat domov. Pozoruji, jak se rodí nový den a trochu nostalgicky vzpomínám a trochu futuristicky si představuji, co všechno mi dnešek přinese.




2 komentáře:

  1. Ty fotky by si v článku zasloužily více prostoru ;) (větší velikost) Moc krásně napsané! Tak ti přeji, ať se ti ten "nový den" vydaří a přinese spoustu skvělých okamžiků :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem jimi nechtěla moc zahltit článek, ale asi máš pravdu :)
      Děkuji, zatím to vypadá, že to bude dobré, minimálně start je výborný

      Vymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také