Tak mě tady máte / Island

3krát skvělý komentář
Já jsem to vážně udělala?! Včera jsem nasedla do letadla a nechala za sebou úplně vše. Čekají mě téměř tři měsíce na Islandu na farmě, která se nachází 20 minut autem od nejbližšího města. Proč? A proč by ne?

Obvykle, když cestuji, navštěvuji velká města. Navíc, jsem člověk velmi společenský. Pro mnohé lidi v mém okolí a pro moji rodinu je tedy velikou záhadou, proč jsem dobrovolně jela strávit tak dlouhou dobu právě na Island. Odpověděla bych jim ráda, ale sama nevím. 

Po střední jsem chtěla za každou cenu odjet alespoň na dva měsíce do zahraničí. Původně to měl být Berlín. Ostatně pokud už můj blog nějaký čas čtete, asi jste moji slabost pro hlavní město Německa zaznamenali.

Jenže brigáda v Berlíně nevyšla a já měla pár dní do maturity a pár dní na změnu plánu. Začala jsem hledat cokoli v Berlíně, pak cokoli v Německu a Švýcarsku a pak cokoli kdekoli. Hlavně ať nezůstanu doma (doma to miluji, ale chtěla jsem zkrátka zkusit něco nového, dokud to jde a já nemám moc závazků).

Až jsem nakonec sehnala práci jako au-pair v jedné sympatické mladé rodině na Islandu. A tak jsem tady.

Včera jsem byla šíleně unavená, před odletem jsem spala jen hodinu a v letadle jsem spala/nespala. Téměř celé odpoledne jsem tedy věnovala odpočinku, pro který měla moje rodina pochopení, vzhledem k tomu, že jsem byla vážně zničená. 


Nebudu ze sebe dělat frajera a přiznám se. Bulela jsem jak želva. Téměř jsem nebrečala, když jsem se se všemi loučila doma, to se mi moc nestává. Až když jsem dorazila sem, uvědomila jsem si, co všechno jsem opustila. A taky jsem si uvědomila, v jaké díře jsem se ocitla. Nemyslím to zle, ale pochopte, v Česku bydlím v malém městě, které by zde patřilo k největším městům na ostrově. všechno mám 5 minut chůze od baráku a když potřebuji něco speciálnějšího, za 10 minut jsem ve větším městě plném supermarketů. Máme hospody, restaurace, místa, kde se můžu setkávat s přáteli.

Teď jsem na osamocené farmě 20 minut autem od města, které bychom u nás považovali za vesnici. Jeden obchod. Pošta sem chodí 2x týdně. 

To je na jednu malou holku obrovské množství něčeho nového. Nestěžuji si, jen potřebuji pár dní na to, abych si zvykla. Zaplať pán Bůh je tu tak krásná příroda a mám tak skvělou rodinu, že si myslím, že za týden už budu naprosto v pohodě.

Bylo to zajímavé. Když jsme jely z letiště, kde mě Sara vyzvedla, projížděly jsem okolo mnoha domů a mám zatím pár poznatků. Zaprvé - snad každý tu chová ovce, krávy nebo koně, popřípadě vše najednou. 

Zadruhé, všichni jsou příbuzní, protože jak jsme tak míjely všechny ty farmy, snad ke každé Sara dodala, že tam bydlí nějaká jejich teta, sestřenka, babička...

A zatřetí, tady se nedělí počasí na svítí slunce, je pod mrakem nebo prší. Tady jen rozlišujete mezi tím, jestli prší hodně nebo málo (ikdyž dneska chvilku nepršelo!). Neříkám, že mi to není sympatické, pořád lepší než ta šílená vedra, která teď máte v Česku. Déšť se mě alespoň nepokouší zabít, narozdíl od 37° na teploměru.

Jo a taky tady nemají noc. Tedy ne teď, právě je tu období polárních dní, což jsem ještě nikdy nezažila. To bude problém. Jsem sova, obvykle jsem vzhůru dost dlouho a jen ta tma venku mi občas připomene, že je čas jít spát. Ale tady tma není! Už včera jsem byla překvapená, že je 11 večer. 
Máme tu sice rolety, které místnost dokáží jakž takž zatemnit, ale musíte si vzpomenout je zatáhnout. A já jsem ve vzpomínání si na věci opravdu hrozná.
Až tedy jednoho dne budu sedět u počítače a zezdola z kuchyně začne vonět snídaně, bude to sakra průšvih.

Taky jsme dnes byly v posilovně. Rodina mi zaplatila permanentku do posilovny i do bazénu v tom městě, které je 20 minut daleko a které se jmenuje Blönduós (a já stále nevím, jak se to vyslovuje). Víte, já doma v posilovně byla jednou, nejsem úplně sportovní typ člověka. Nicméně jsem si řekla, že mám perfektní příležitost začít se sebou něco dělat.
Předem jsem přiznala, že nemám nejmenší ponětí, jak všechny ty děsivé věci fungují, Sara mi tedy trpělivě vysvětlila, co mám jak zapnout a jak to používat. 
Když jsem zjistila, že neunesu pomalu ani nejlehčí činky, raději jsem změnila lokaci a ušla jsem něco málo na běhacim páse. Nastavila jsem si tam nějaký spešl program na chození po horách, to abych tady neumřela vyčerpáním po prvním výšlapu na horu opravdovou. 

Odpoledne prý půjdu někam na procházku s otcem - Hilmarem. Moc jsem Saře nerozuměla, kam přesně a tak, jen se tedy modlím, že mě ze začátku budou šetřit. Ale už se nemůžu dočkat, přecejenom, kvůli té překrásné přírodě tu sem. To budou fotky!

PS: pár dní před odjezdem se mi rozbil notebook. Rodina mi ale půjčila jeden starší, což je skvělé, můžu tak s vámi sdílet vše, co zde zažívám. Jen prosím omluvte, že občas někde chybí háček, klávesnice háčky nemá a tak to je trochu složitější. A také omluvte kvalitu fotek, nemám Photoshop, tak upravuji v nějaké trial verzi Zoneru a vím, že fotky by mohly vypadat lépe. Až tedy přijedu domů, čeká mě spoustu práce s úpravami. Jako ilustrační si ale myslím, že tyto fotky stačí.

PS 2: pokud vás zajímá, co aktuálně dělám a vidím, sledujte mě na Instagramu (zejména moji story) > terezkracmarova



3 komentáře:

  1. Gratuluju k odvaze, že jsi takový krok udělala. Určitě ti to dá zážitky na celý život a budu se moc těšit na články a fotky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že jsem nakonec přemohla strach z neznáma a z odloučení od rodiny a přátel. Zážitky budou úžasné, už teĎ jich mám hromadu. :)

      Vymazat
  2. Škoda, že jsem moc velký srab a neudělala jsem tohle po maturitě také. :/ Chtěla jsem sice letos cestovat, low cost, kamkoliv, ale.. ani to nějak nevyšlo. Jsi vážně odvážná. :) Fotky jsou náhodou boží, přesně tahle příroda, zeleno, voda, to je moje. ♥ A ty ,,noci'' závidím, také je pro mě většinou tma znamení toho, že bych asi měla jít spát. :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také