Večerní procházka podzemní továrnou

8krát skvělý komentář
Deset večer. Den plný procházek po Českém Švýcarsku ale ještě není zdaleka u konce. Sladkou třešničku na dortu tvoří výprava do opuštěné podzemní továrny, kterou za druhé světové války využívali nacisté jako výrobnu leteckých součástek. 
Jdete se mnou?

Místo máme pár minut jízdy od hotelu, bereme s sebou foťáky, stativy a čelovky. Cestou k továrně na nás štěká odkudsi ze tmy pes. Terezo, notak, vždyť je určitě za plotem, proč by tady teď nějaký pes pobíhal na volno? A vážně, nedoběhl nás, jen jeho štěkot mizel čím dál více v dáli.

Mám znalé průvodce, kteří již přesně vědí, kam jít a jak se dovnitř dostat. Vcházíme do komplexu, dbám instrukcí o dírách v zemi, a tak se bedlivě dívám pod nohy, abych nezapadla, kam nemám. Po obou stranách míjíme dlouhé tunely, sem tam někam odbočíme. Plně důvěřuji místa znalejším kolegům a doufám, že vědí, jak se vymotat zpátky. Protože já nemám nejmenší ponětí, kde jsme.

Přicházíme před ohromnou nádrž. Jsem pobídnuta, abych kulatým otvorem vlezla dovnitř. Váhám, Nakonec přemluvím kamaráda, aby šel první a já jej následuji. Zvuky, které vydáváme, se nepříjemné rozléhají celou nádobou. Stísněný prostor pod zemí. Ideální pro klaustrofobiky.


Všude po stěnách jsou nápisy, podpisy lidí, kteří zde byli, či nejrůznější vzkazy, které přejí smrt nejrůznějších menšinám. Ok. 

S vlezem do druhé nádrže už nedělám cavyky, procházíme se až na její druhý konec, všude jsou vyhaslé svíčky. Divné zvuky už nevnímám, není důvod se jich bát. Když si zpívám, vydávám děsivější zvuky než teď...

Následuje ještě pár odboček, zatáček, průlezů. Sem tam nějaká bota, oblečení. Jaké příběhy za nimi stojí? Jak si někdo jen tak může jakýkoli kus oděvu v podobném místě zapomenout, jak ho zde může ztratit? Divný. 

Nakonec jsme zpět tam, odkud jsme přišli, labyrintem chodeb jsme se tedy propletli úspěšně bez ztráty jediného člena. Po cestě k autu na nás zase štěká neznámý chlupáč. 

Čau pse, neboj, ještě se setkáme, tady jsem rozhodně nebyla naposledy.








Další články z urbexu najdete zde URBEX, doporučuji například Návštěvu opuštěných jeslí

8 komentářů:

  1. Super fotky, ty detaily. Nevím, jestli bych tam já osobně vlezla, asi bych se bála, ale foto stojí za to :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznávám, že jsem se ze začátku bála, ale jakmile jsem se rozkoukala, vážně jsem si celé místo užívala :)

      Vymazat
  2. Obdivuji tě, tohle bych nedokázala! Každopádně tyhle články mě strašně moc baví, těším se na další! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že brzy někam vyrazím, abych zase něco sepsala :)

      Vymazat
  3. Urbex mě fascinuje a z tvého článku mám přesně to příjemné mrazení, jaké mi ty fotky opuštěných míst, kde by nikdo krásu nečekal, navozují. Skvělé fotky i moc pěkně napsaný reportážní text, kéž by takhle vypadalo na víc blozích :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc ti děkuji, Radko, potěšila si mě, jsem ráda, že se ti článek a fotky líbily :)

      Vymazat
  4. Zajímavý článek :-) Byla jsem v něčem podobném, ale v Brně... ze začátku jsem měla strach tam vlézt, stejně jak píšeš i Ty, ale pak to byla paráda... jsou to hrozně zajímavé prostory a dýchá z nich historie... Fotky se Ti moc povedly:-)

    Kalamita life

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Brně jo? Tak aspoň mám další důvod, proč se tam těšit, až tam budu na škole :)
      Děkuji

      Vymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také