O toleranci a myšlenkách

4krát skvělý komentář
Návštěva koncentračního tábora Mauthausen mě opět donutila se zamyslet. Zní to asi trochu jako klišé. Jenže těch myšlenek, představ, musím vám o tom napsat. Nejen o Mauthausenu, o tom to vlastně kromě fotek ani nebude, ale o úctě k ostatním lidem celkově, mám totiž pocit, že se na ni občas zapomíná.
Sochařské dílo na památku obětem 

Kdo jsem? Jedna škatulka určitě ne

Na začátek je dobré položit si otázku: Kdo jsem já? Otázku, na kterou hledají filosofové odpověď stovky let. Jsem dívka, je mi devatenáct let, chci studovat novinařinu. Mám mnoho koníčků. Jsem Evropanka, Češka. Ráda cestuji a poznávám cizí kultury.

Jsem jedinečná osobnost, stejně tak, jako každý z vás. Nedokáži se zařadit do jedné skupiny. Nedokáži říci jen, že jsem běloška, například. Že jsem ateista. Protože to mě necharakterizuje. Charakterizuje mě totiž tolik věcí, že kdybych chtěla opravdu definovat sama sebe, musela bych popsat stovky papírů a možná bych ani poté nevěděla, kdo tedy vlastně jsem.

oběti holokaustu 
Nejím maso, až na rybí - to mě řadí ani ne mezi klasické masožravce, ale ani ne mezi vegetariány. Kdybyste mě tedy zařadili mezi masozřavce, nebyla by to úplně pravda a kdyby mezi vegetariány, nebylo by to spravedlivé vůči těm, kteří se vyhýbají masu úplně. Nepřísluším tak docela ani jedné skupině. Neposlouchám rap, ale v mém playlistu se najde pár skladeb tohoto žánru. Snažím se tím jen říct, že každý z nás je natolik jiný než ostatní, že každé škatulkování je velikou křivdou, ať už vůči němu nebo vůči oné škatulce. Nikdy nemůžete říci, že všichni lidé s nějakým společným znakem jsou stejní. Budou se totiž lišit v ostatních znacích.

Nesouhlasím s jediným slovem, které říkáte, ale navždy budu bránit, abyste je říkat mohl (Voltaire)
Proto se mi zdá tak hrozně nespravedlivé soudit někoho na základě jedné informace, kterou o něm máme. A ač to teď bude znít jako takový ten citát z facebooku, musím to říci. Nikdy nesuďte lidi, pokud neznáte jejich příběh. Můžete si na ně samozřejmě vytvořit nějaký svůj subjektivní názor, haló efektu a prvnímu dojmu se neubrání nikdo. Jenže problém nastává v okamžiku, kdy pro nás daný člověk tímto povrchním zhodnocením skončí. Kdy každý jeho názor zákonitě musí být hloupý, protože přísluší nějaké skupině, nějak vypadá. 
Místo toho, pokud vím, že s tímto člověkem ještě přijdu do styku, je podle mě dobré zajímat se o něj a mít možnost utvořit si o něm objektivnější obrázek. Pokud se nám potvrdí, že s tímto člověkem si nemáme co říci, mám pocit, že jej stejně je potřeba respektovat. Pokud chceme, aby on respektoval nás, musíme přece respektovat i my jej, přestože nesdílíme stejné postoje. 
Koncentrační tábor Mauthausen


Něco cizího, s čím nesouhlasíme, nám totiž nutně nemusí ublížit. Naopak, buďto nám to může otevřít úplně jiný pohled na danou problematiku a s kterým se můžeme v závěru ztotožnit nebo alespoň pochopíme, že někdo se na danou věc může dívat jinak. A to je podle mě ohromná výhoda.

Poslední dobou začínám čím dál více vnímat, že to, co já beru jako samozřejmost, vnímá někdo úplně jinak. A začínám o věcech přemýšlet jinak. Zatímco já jsem ráda, že ráno jezdím do školy autem a mohu déle spát, nemusím jezdit do školy vlakem, tak kamarádka si přivstane a jde pěšky poměrně daleko a do kopce na vlak. Dříve jsem tomu nerozuměla, nabízela jsem jí, že ji můžu brát, že si pospí. A ona mi vždy odvětila, že se ráno ráda projde. Nechápala jsem to. 

A nechápu to ani teď, protože já zkrátka cestu do školy vnímám jako něco, co musí být co nejrychlejší a nejpohodlnější. Nemám ale právo říkat, že kamarádčino nadšení z ranní procházky je divné. Protože to samé si ona může říci o mně: Tak krásná je ta ranní příroda a Terka místo toho sedí v autě. Pochybuji ale, že by to řekla.

Postavíme most nebo zeď?

Snažím se tím jen říci, že odlišnosti nemusí nutně být něčím, co nás má rozdělovat na nějaké hloupé tábory. Naopak. Místo rozdílů bychom měli hledat ty malé společné věci, které mezi námi postaví imaginární mosty, nikoli zdi. Nahlédnout do myšlení jiných lidí, pokusit se je pochopit. Důležité je mít na paměti, že přece nemusíte přijmout cizí zvyky a názory, pokud jsou proti vašemu přesvědčení. Vždy je ale důležité zhodnotit, jestli pro nás odlišnosti druhých představují překážky.

Dokázali byste říci, kdo to jsou Židé? Lze vůbec něčím tak obecným definovat tolik lidí a říci, že jsou všichni stejní? Jeden Žid může být muž středního věku, který se věnuje obchodu s tiskovinami. Může mít rád kvalitní whiskey, ve svém volném čase pomáhat sázet stromy a poslouchat klasickou hudbu. Druhý může být mladý muž, který ještě pořádně neví, co ho v budoucnosti čeká. S oblibou tráví svá odpoledne s přáteli v parku, čte filosofické knihy a zároveň si občas poslechne nějakou tvrdší hudbu.

Umývárna
A mohli byste se jich zeptat, co si myslí o nošení pestrobarevných ponožek, o současné politice, o svetrech s vánočními motivy, na cokoli. A oba by vám možná odpověděli úplně jinak. Nikdo není stejný! A budu teď psát to, co slýcháte denně a s čím se třeba ztotožňujete, nicméně je důležité to neustále opakovat, aby bylo podobných slov mezi lidmi co nejvíce. Židé, Romové, muslimové, matky na mateřské, studenti, podnikatelé, voliči ANO, prodejci točené zmrzliny a co já vím, kdo ještě, ti lidé, co do těchto skupin patří, nejsou všichni stejní. 

Mohou ostatně patřit i do více skupin najednou. A nikdo nemá právo říci, že všichni podnikatelé jen okrádají stát, nestíhají se věnovat svým rodinám a nedbají o životní prostředí. Že všichni Romové kradou, nechtějí pracovat a jsou problematičtí. Že všichni studenti jen berou peníze od rodičů, o víkendech se opíjejí a nemají úctu ke starším lidem. To je taková blbost. To mě tak štve.

Máte samozřejmě právo si to myslet. O tom jsem ostatně psala, že každý může mít svůj názor. Jen se obávám, že v tom s vámi bohužel nemohu souhlasit a budu dál zastávat svůj názor.

Stalo se to tenkrát, že lidé hledali nějakého viníka a někoho, kdo jim pomůže. Skončilo to smrtí šesti milionů Židů, zhruba dvěma až třemi miliony sovětských válečných zajatců, dvou milionů Poláků, 220 000 až milionu a půl Romů, 250 000 mentálně a fyzicky postižených, cca 10 000 homosexuálů a tak dále. Mezi obětmi bylo přes 80 000 českých osob. Děsivá čísla. A stačila myšlenka. Myšlenka, že někdo je více a někdo méně. Myšlenka, které někdo uvěřil tak, jako já věřím tomu, že ona cesta do školy je nejlepší autem.

Jeden názor.
Vzpomínka na zesnulé

Musíme více přemýšlet. Musíme si vzít ponaučení. Bojím se, že podobné věci by se mohly stát znovu, ač třeba ne v takovém měřítku. A budou nás soudit budoucí generace, tak jako my soudíme každého, kdo se podílel na holokaustu. Ale nejhoršími soudci budeme my sami sobě. Žít s tím, že jsme něco podobného dopustili. Že jsme se přidali na vlnu cizí viny. Kdy jsme přestali rozlišovat mezi jednotlivcem a skupinou.

Jsme to, co si myslíme. Vše z toho, co jsme, vzniká s našimi myšlenkami. Myšlenkami tvoříme svět (Buddha)
Nenuťte nikomu svůj názor, ale snažte se s ním diskutovat. Když mi někdo začne fanaticky přednášet, že musím přestat jezdit autem, protože přijdeme o deštné pralesy, nebudu ho poslouchat. Když mi ale někdo v klidu vysvětlí, že kdybych méně jezdila autem a řekl by mi, čemu by to mohlo pomoci, zamyslela bych se nad tím. A jedna jediná myšlenka, kterou někomu zasejete do hlavy, může dokázat velké věci. Jak bylo řečeno ve filmu Inception - Počátek:

What is the most resilient parasite? Bacteria? A virus? An intestinal worm? An idea. Resilient... highly contagious. Once an idea has taken hold of the brain it's almost impossible to eradicate. 
A tedy, pokud naše idea někoho donutí byť jen na chvíli nad něčím přemýšlet, je možné, že se k dané myšlence ještě vrátí. Jednou, dvakrát, začne ji brát vážně. To za zkoušku stojí. Proto píši tento článek. Protože vím, že když budu jen nadávat na ostatní, že třeba zastávají názory, se kterými nesouhlasím, nic nezměním. Pokud by ale tento článek donutil třebas jen jediného člověka zamyslet se, byla by to pro mě čest. Jedním článkem nezměním svět, ale mohu pomoci k tomu, aby pro naši společnost nebyla tolerance cizím slovem.
Pocta zesnulým

Pece na spalování mrtvol

Mauthausen

Vchod do umýváren

Barák pro vězně




4 komentáře:

  1. Když jsem poprvé navštívila koncentrační tábor, skoro nic to se mnou neudělalo, jelikož jsem byla poprvé v Dachau a tam vlastně skoro nic není - jelikož se tam téměř žádná budova nedochovala a oni těch pár co tam je postavili znova, aby lidé viděli. Kromě pecí tam tedy nebylo téměř nic "k vidění". Horší to bylo v Osvětimi. Odtud jsem odcházela opravdu v depresích a ještě hodně dlouhou dobu jsem nad všemi těmi osudy přemýšlela. Válka mě vždycky zajímala a nějakým svým zvráceným způsobem fascinovala (snad to nezní ujetě). Myslím, že je správné, aby lidé věděli, co se dělo, právě proto, aby se to už nedělo. Jedna moje kamarádka byla strašně proti tomu, aby se z koncentráků dělalo muzeum a atrakce, ale dle mého názoru je třeba o těchto místech šířit informace. Od té doby si vždycky "ráda" (se zájmem) přečtu nějakou tu knihu nebo se kouknu na dokument/film z prostředí koncentráků nebo války. Tohle mě prostě baví. Ale nic na tom nemění to, že mi ta místa naháněla husí kůži, ve spojení s příběhy, které nám tam říkali, to bylo skutečně hrůzostrašné. Když jsem viděla fotky těch dětí a obecně všech lidí, říkám si, proč..Kdo má právo rozhodnout, že ty umřeš, protože "jsi jiný" a ty ne protože "jsi vyvolený". No trochu jsem se rozepsala, ale na tohle téma prostě můžu vést dlouhé diskuze. Moc pěkný článek, zajímavý.

    OdpovědětVymazat
  2. Přesně proto je podle mě důležité, že se na místa, kde se udály hrozné věci, jezdí lidé dívat, že jsou to památníky, místa plná pokory, a ne atrakce. Právě proto, že je nutné si připomínat minulost. Jestliže zapomeneme, uděláme tutéž chybu znovu. Sama jsem byla na exkurzi v Terezíně, Lidicích a Osvětimi a to mě jen utvrdilo. Nesmíme zapomínat na minulost a musíme se z ní poučit.
    Jak říkáš, nelze házet všechny lidi do jednoho pytle. Všichni nejsou stejní a je nemyslitelné označit nějakou skupinu za viníka problému, to bychom byly právě tam, kde byli lidé na počátku druhé světové války. Myslím, že spousta lidí si to uvědomuje, ale to stále neřeší to, že problém tu je a záleží, jak se k němu představitelé států postaví. V tom, co se může stát, je tolik faktorů, které obyčejný člověk neovlivní...stále je však pro každého člověka zvlášť nejdůležitější zachovat si lidskost.

    OdpovědětVymazat
  3. Myšlienky ako tieto sú pre mňa samozrejmosťou, preto tu nebudem písať všetko čo si už uviedla v článku Ty. Čo ale musím napísať, že by som veľmi rád pochválil to, ako si celý článok spracovala. Zvýrazňovanie textu je úplne geniálne, už len na samotný text sa skvelo pozerá. Samozrejme, že aj fotky sú dobré ale mňa tuto zaujala práve úprava textu. Len tak ďalej :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc ti děkuji, mám pocit, že je pak text přehlednější a klíčové myšlenky jsou lépe viditelné, čtenář se má čeho chytit :) Tak mě velmi potěšilo, že si toho někdo všimnul

      Vymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také