S Američankou po Trutnovsku

Žádný komentář :( Zkus to napravit
Ocitla jsem se v roli průvodce. Na škole máme v rámci Fulbright programu rodilou mluvčí z Ameriky, která chodí na naše hodiny angličtiny. Jmenuje se Kelley a je vážně skvělá. Mám velmi ráda okolí Dvora Králové, proto jsem se rozhodla, že ji musím vzít na výlet a ukázat ji další krásný kus naší země.

Nechte se inspirovat a udělejte si podobný výlet jako my, v článku najdete trasu s nejdůležitějšími místy. Zároveň si můžete přečíst, jak jsme si celý den užily a hlavně, něco málo o Kelley a její domovině!

Nedaleko Dvora jsem, dá se říci, vyrůstala, neboť jsem zde trávila odmalička snad každý víkend, prázdniny. Zamilovala jsem si překrásnou a pohádkovou přehradu Les království, imponovala mi tajemná atmosféra hospitalu Kuks, obdivovala jsem rozhled do krajiny z kopce Zvičina, Miletínské modlitbičky jsem byla schopná spořádat za pár minut a ve velkém množství, ve Dvoře Králové jsem se s radostí procházela po honosném náměstí. Když jsem tedy přemýšlela, co by ještě měla Kelley v Česku vidět, rozhodla jsem se právě pro tento region.

Naše cesta začala v Nové Pace, kde jsem vyzvedla Kelley. Byla jsem lehce nervozní. Přede mnou byl den plný řízení auta po silnicích, po kterých jsem nikdy nejela sama (vždy jsem se vezla). Můj orientační smysl a schopnost vyznat se v mapách nebudu komentovat. První zastávkou byla Zvičina, nicméně vám ještě mohu doporučit peckovský hrad, který po cestě rozhodně nepřehlédnete.

Zvičina

Tento kopec má hned tři dominanty - Raisovu chatu, ve které je i restaurace a rozhledna, dva vysokánské vysílače a barokní kostel svatého Jana Nepomuckého. Když je hezké počasí, uvidíte až na Krkonoše společně s naší nejvyšší horou Sněžkou.

Po cestě dolů jsme míjely ohrady s ovcemi a dalšími zvířaty. Kelley mi říká, že je fajn mít domácí vajíčka od slepic a že v New Yorku jsou prý lidé celkem citliví, co se vajec týče. Jakmile je prý v platu v obchodě byť jediné vajíčko trochu špinavé nebo je na něm nedejbože pírko, lidé si to plato zkrátka nekoupí. Ale například taková zelenina, která je ošklivá - v Americe jsou přímo obchody, kde ji prodávají za nižší ceny než-li klasickou, která splňuje všechny nesmyslné požadavky. To se mi vážně líbí a doufám, že se inspirujeme. Vím, že některé obchody už ošklivou zeleninu a ovoce prodávají, ale popravdě - u nás v okolí jsem si toho všimla jen párkrát. (A v Jednotě naopak nemají jinou, než hnusnou zeleninu a za dvojnásobné ceny. To se vyplatí!)
Pohled na hory a na Mostka (cca měsíc staré foto, když bylo ještě více sněhu)

Zvičina

Kostel svatého Jana Nepomuckého

Kuks

Po zastávce v Miletíně, kde si na náměstí kupujeme Erbenovy miletínské modlitbičky, míříme k sestře na oběd. Udělala samozřejmě, k mé velké radosti, vývar s domácími nudlemi a svíčkovou, čím jiným byste také chtěli pohostit zahraniční návštěvu, že? Kelley se naopak vyšvihla americkým dortem red velvet cake.

Zatímco u nás vše připravujeme od základů, v Americe si většinou na všechno koupíte směs, do které přidáte vajíčka, olej... Pro Kelley tedy bylo pečení dortu celkem náročné, jelikož tu máme úplně jiné suroviny, než na které je ona zvyklá. Každopádně se jí dílo vážně povedlo a celé osazenstvo degustující u jídelního stolu si spokojeně mnulo břicha. 
red velve cake

V televizi akorát na pozadí běžel pořad Tvoje tvář má známý hlas, okamžitě jsem Kelley vysvětlovala, o co jde a že to rozhodně není normální pořad. V Americe prý, co se týče oblíbených pořadů s celebritami, mají něco jako naše Star Dance.
Lanžov

Po obědě tedy vyrážíme, řádně ,,food poisoned", na Kuks. Po cestě ještě zabočuji do Lanžova, kde se jdeme projít k nádherné hrobce, která ční na kopci nad hřbitovem. 

Cesta ke Kuksu od parkoviště není dlouhá, přecházíme most a obdivujeme kolosální kamennou stavbu. Kuks nechal vystavět hrabě Špork a měl sloužit jako útočiště pro přestárlé vysloužilé vojáky. Dále zde byla zřízena lékárna, která je druhou nejstarší barokní apatykou střední Evropy!
Velmi známé jsou pak sochy cností a neřestí od významného rakouského sochaře Matyáše Brauna.

Rozhodla jsem se, že místo prohlídky interiéru zvolíme procházku bylinkovou zahradou s lahví moštu v ruce a následně návštěvu Šporkovské hrobky.

Já a Kelley před Kuksem







Šporkovská hrobka

Šporkovská hrobka

Dvůr Králové nad Labem

Ve Dvoře volíme trochu zaslouženého odpočinku, a tak si vychutnáváme kávu a přitom si povídáme o všem, co nás napadne. Vždycky se mi líbily filmy z prostředí amerických škol. Ve skutečnosti je to prý ještě lepší. Kelley si svoje studium na univerzitě vážně užívala, z kampusu se stal její druhý domov.

Škola je jedním velkým areálem, kde jsou všechny budovy, včetně domů, kde bydlí studenti. K obědu si dají něco malého a odpoledne sedí na trávě, hrají frisbee anebo zajdou do Dunkin' Donuts, který je přímo v areálu. Večeře je naopak vrcholem dne, co se jídla týče. Každý týden se v kampusu pořádají nejrůznější akce a party, Kelley mi například ukazovala tematickou párty, kdy se měli účastníci vrátit do svých třinácti let. Ano, to je ten věk, kdy většina z nás experimentovala s nejrůznějšími módními styly a fotila se s našpulenou pusou. Kelleyiny fotky z této akce byly vážně vtipné.
Náměstí ve Dvoře Králové

Kostel svatého Jana Křtitele
V pořádku

Les království


A celé tour de Truntnovsko jsme zakončily pohádkově. Myslím si, že Les Království je přesně tím místem, které by měl navštívit každý.
Pomalu se procházíme sluncem vyhřátým lesem. Vychutnáváme si snad zatím nejhezčí letošní den.

Kelley se zamilovala do našeho životního stylu. Ač možná občas máme pocit, že náš život je uspěchaný a nabitý prací, prý je to oproti New Yorku nic. Davy lidí plují ulicemi, v jedné ruce káva na cestu, ráno v pohodlí domova na ni nebyl čas, v druhé mobil, na kterém řeší to, na co naváže v kanceláři, až do ní dorazí. Pozdě odpoledne, když se vrátí z práce není chuť cokoli dalšího dělat, podnikat.

I studentský život, který je sice krásný, je občas velmi hektický a uspěchaný. ,,Celkem se bojím toho, až se tam vrátím. Už jsem z toho celého kolotoče úplně vypadla a nevím, jestli ještě umím být Newyorčankou," svěřuje se mi Kelley.

Ale domů se těší, přece jenom je to její rodná zem. Čeká ji mnoho nového, mezitím, co byla v Česku, byl zvolen nový americký prezident, ke kterému zrovna velké sympatie nepociťuje. Jenže tam má rodinu, přátele, psa, patří do Ameriky. A já to mám stejně. Ač toužím po cestování, životě v Berlíně (na pár měsíců), vím, že mým domovem vždy bude malé městečko v Podkrkonoší, do kterého se budu vždy s radostí vracet. Ať už budu kdekoli, v Praze, v Německu nebo třeba někde úplně jinde, tento kraj ke mně bude vždy patřit a já k němu.









Nová Paka > Zvičina >  Kuks > Dvůr Králové n/L > Les Království > Nová Paka (oběda v Choust. Hr. si nevšímejte)

Přečtěte si blog Kelley o jejím pobytu v České republice kelleygarland.wordpress.com

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také