Návštěva opuštěných jeslí

17krát skvělý komentář
S kamarádkou jsme již drahný čas plánovaly výpravu do starých městských jeslí. A jelikož přišel státní svátek, měly jsme na to konečně prostor. A tak jsme sedly do auta a zamířily směrem k námi obdivované budově. Podívejte se na fotografie, které jsme si odnesly.

Urbex = hlavně nenápadně. A když přímo naproti oknu, kterým máte v plánu do budovy vniknout, právě sedí chlapík v bagru, je vám tak nějak jasné, že tudy cesta nevede. Naštěstí je z druhé strany domu díra do sklepa, zvolily jsme tedy tento ,,vchod", ač jsme s kamarádkou strašpytlové a původně jsme sklep měly v plánu spíše nakonec, až nás ten strach trochu přejde. Ale nedalo se nic dělat.
Jo, měly jsme nahnáno a modlily jsme se, aby na nás něco nevybaflo. Ať už duch nebo zapomenutý feťák, na setkání s nikým třetím jsme neměly náladu.

,,Vzala jsem čelovku," hlásí mi kamarádka a rozsvěcí ji. Už jsem viděla i silnější světelný kužel, to uznávám, ale pořád lepší než drátem do oka. (To by pak člověk neviděl vůbec...) Vydáváme se tedy vstříc temnotě a věříme, že tu jsme samy.
 Dostáváme se do suterénu a spatřujeme schodiště, to je vždy ta část domu, na kterou se moc těším. Ani nevím proč, možná proto, že je tolik fotogenické (?).
Jedním z nejhezčích zákoutí pro mě byl na modro vymalovaný balkón v kombinaci s bíle natřeným dřevem. Zaujalo mě, jak se barva loupala, a tak zpod modrých zdí vykukovala kontrastní žlutá.

 Na půdě jsme objevily jakési feťácké doupě, dům, o který nikdo nejeví zájem je ostatně ideálním místem pro lidi, kteří se chtějí skrýt před společností. A opět jsme byly rády, že jsme na nikoho nenarazily.



 Pokojíček s červeně natřeným oknem nás zaujal, ač na nás působil zvláštně, negativně.




Při odchodu z domu už míříme k onomu oknu, bagrista odjel. Nejprve ale musíme překonat dřevěnou zeď, která dříve byla plná skleněných oken, nyní jsou okna vysklená a my skrz ně míříme k východu. Je tedy pravda, že to obnáší trochu akrobacie; při prvním pádu se mi málem podaří udělat provaz a při druhém visím za rukáv, jež se věrně drží střepu čouhajícího okna a odmítá svou novou lásku opustit. Chvíli se kroutím, až padám na zem a modřina na zadní části těla mi při každém sednutí připomíná tuto dobrodružnou výpravu.
Při příchodu k auta nás čeká nepříjemnost. Ať se snažím jak chci, Auťák odmítá nastartovat. Nejprve pokuckává, později se zmůže už jen na podivné cvakání, blikání stropními světly a poskakování ručiček tachometru a otáčkoměru. Tohle není to, co chcete zažít, když se vracíte ze strašidelného baráku. Chvíli bloumáne, co s tím, poté voláme všem rodinným příslušníkům, jaká to náhoda, že nikdo není doma. V závěru se vydáváme domů pěšky s tím, že až bude mé jedné kamarádky táta automechanik doma, vrátí se mnou na místo činu a dá Auťáku první pomoc
Necháváme tedy Auťáka samotného napospas osudu a snažíme se přesvědčit o tom, že náhle vybití autobaterky nerovná se paranormálnímu jevu, že se to prostě stává.
Ale stává?

Více urbexu?
Hořký konec hořické vily
Krásy zašlého zámku

17 komentářů:

  1. Obdivuju tě, nejsem si jistá, jestli bych na takovouhle zábavu měla odvahu. Ale musí to být úžasný pocit. Krásné fotky, krásný článek, krásný koníček.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se za začátku bála. No upřímně, bojím se i teď a npozoruji, že by se to zlepšovalo :D Ale když jsi pak uvnitř a už ten prvotní strach opadne, je to úžasné, procházet se tím domem a představovat si, co se tam asi dělo.
      Děkuji :)

      Vymazat
  2. Urbex miluji a provozuji. Leč je to dosti nebezpečná zábava. A popravdě, potkat bezdomovce je příjemnější než hlídače. Hihi

    Jinak mě tato budova vskutku zaujala. Je nádherná! Chtěla bych se zeptat zda se nachází v česku? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Super, zdravím kolegu! :D
      Hlídače jsme naštěstí nikdy nepotkali a je pravda, že toho se bojím, ale zas chodíme jen do menších budov, než-li do areálů, tak tam ti hlídači ani nebudou.
      Je to skvělé místo, krásně bílé, světlé,... A je v Česku :)

      Vymazat
  3. Urbex je parádní :)

    Vždycky je to takové vzrušení a strach zároveň :) No a najít injekční stříkačku nebo "pití" bezdomovce vždycky "potěší".

    INKA Lifestyle Blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi to vystihla úplně přesně, úplná definice mých pocitů.

      Vymazat
  4. Tleskám! Atmosféra zachycená na fotkách - neskutečná!
    Vidlička v polévce

    OdpovědětVymazat
  5. super zajímavé :) fotky vypadají skvěle, ale sama bych se asi dost bála!

    OdpovědětVymazat
  6. To jsou fakt nádherné fotky, skvělá atmosféra! Kéž bych měla odvahu jít do nějaké takové budovy :( :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji
      No, poprvé jsem se hrozně bála, teď se bojím pořád, ale trochu méně :D

      Vymazat
  7. ten dům má duši a histirii a je to na fotkách skvěle zachyceno. A smekám za odvahu, já bych se bála :-D
    www.yesterdaysmoments.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) no však já jsem se také pořádně bála

      Vymazat
  8. Ty fotky mají skvělou atmosféru, úplně mi z toho běhá mráz po zádech...

    OdpovědětVymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také