Málem jsem umrzla kvůli Měsíci

2krát skvělý komentář
Včera se měl na obloze objevit nejjasnější Měsíc za posledních pár let. Navíc jsem měla mnoho povinností, od kterých jsem potřebovala utéct. A proto jsem sedla do auta, vzala mámu a foťák a vyrazila za město. Známý mi půjčil kabelovou spoušť, a tak jsem mohla jít do expozičních časů, které se pohybují v řádu minut.

Nízké venkovní teploty mi již po zkušenosti s Prahou nečiní takový problém (lež), a tak pro mě byly teploty lehce pod nulou pohlazením po duši (extra lež). Zabalená do nejteplejšího svetru a obřího kabátu jsem mohla konkurovat vzezřením výpravě pana Amundsena. Dokonce mi máma vnutila i rukavice a vězte, že to se jí nepodařilo již drahný čas. Když má ale člověk štelovat foťák, ještě svému andělovi strážnému poděkuje. Nevím, jak vážné omrzliny by mě překvapily na mých prstech bez rukavic. 

Nejprve jsem zajela s autem na louku a postavila jsem mámu před světla, samospoušť nám pak vytvořila jedinečnou fotku do rodinného alba. Následně jsem vyjela ke kostelíku Byšička, nasměrovala jsem na něj zář reflektorů a pustila se poprvé v životě do práce s externí spouští. Je to docela zvláštní, když čekáte na jednu fotku dvě minuty, ale začalo mě to dosti bavit. Experimentovala jsem a měnila jsem dálková světla za normální, zkracovala a prodlužovala jsem časy expozic. 

Když jsem se nabažila focení oblíbené památky, namířila jsem objektiv směrem k zářícímu městu a opět jsem čekala. Přitom jsem vzpomínala na hodinu literatury, která proběhla asi před týdnem, probírali jsme Čekání na Godota. Víte, možná, že čekání na Godota může být zdlouhavé a může vás naštvat, že nakonec vůbec nepřijde, ale pořád na něj nemusíte čekat v mínusových teplotách na kopci. Fotky se sice dočkáte, ale je zcela možné, že mezitím se z vás stane jeden velký chodící rampouch. (Jo, měla jsem s sebou auto. A ano, bylo v něm teplo. Ale to zcela kazí tu drsnou představu toho, jak se vydávám vstříc nepřízni počasí, prodírám se vánicí a pokladám z posledních sil stativ na to pravé místo a pak jen s namodralými rty čekám, až cvakne závěrka. Tak si to představte, na auto zapomeňte. Děkuji.)

A tady jsou pořízené fotografie, co na ně říkáte?
Lázně Bělohrad

Byšičky

Máma

2 komentáře:

  1. Teda, ty fotky jsou! Za mě za pár omrzlinek stály, což se mi říká o to snáz, že to nebyly moje omrzlinky. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Ono to tak hrozné zase nebylo :D ale člověk si to musí trochu přidramatizovat

      Vymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také