Jak na školní časopis

6krát skvělý komentář
Co mám na našem gymplu nejraději? Jednoznačně náš časopis. Začít totiž s takovým projektem a vypiplat si svůj vlastní plátek ku spokojenosti své i čtenářů, to dá hodně práce a zabere hodin, no spíše dnů. My už máme první skoro tři roky s časopisem za sebou a mám pocit, že jsme urazili ohromný kus cesty. A teď jsem vážně spokojená. Začátky ale byly sakra těžké.
A zrovna nedávno jsem přemýšlela  nad tím, co mi na internetu chybí, co by mě samotnou zajímalo, co by mohlo zaujmout čtenáře. A teď mi to došlo. Před nějakými třemi lety jsme zcela bez zkušeností stáli před velikou výzvou, založit školní časopis. Co bych tenkrát dala za to, abych našla jediný článek, kterým by nám se začátky pomohl. A tak tedy teď píši já vám, mám pro vás postřehy, tipy a rady do začátku.

Je tomu už nějaký pátek, kdy se zrodila myšlenka založit na našem gymplu školní časopis. Pouhou myšlenku jsme se rozhodli dotáhnout do konce. Já osobně jsem si vždy přála do školního časopisu psát, ale na základce ani na střední nic takového zatím nebylo. Slovo dalo slovo, pár nadšenců sedělo ve studentském klubu a sdělovalo si svá očekávání a nápady, vize.V počátcích se všeho ujal náš profesor na společenské vědy, mimo jiné i češtinář, který nás trochu nasměroval a postavil nás před nejdůležitější otázky, na které jsme museli nalézt odpovědi, aby z našeho snažení vůbec něco vzešlo.


Zásadní otázky


  • šéfredaktor 
Má to být student, skupina studentů nebo učitel? Učitel asi bude mít větší respekt, ale nebavilo by nás to víc, kdybychom si to celé mohli udělat podle sebe?
  • rubriky
O čem se tak píše ve školním časopise? Co se hodí, a co je mimo mísu?

  • měsíčník, občasník...?
Dle tohoto rozhodnutí se bude odvíjet mnoho věcí

  • cena
Pokud vám škola vše zafinancuje, máte vyřešeno a i naše škola je naštěstí tak štědrá. Přesto časopis nedáváme zadarmo, za symbolických 5,- jej prodáváme ve školním bufetu a utržené peníze jdou na místní psí útulek
  • název
Úderný, zajímavý,... 
  • grafik
Jelikož člověk, který vám nasází články do časopisu je klíčovou osobou

Základ by byl

Když jsme na vše nalezli odpovědi, věděli jsme, že teď už jde jen o zrealizování. Ujala jsem se společně s jednou mladší studentkou role šéfredaktorky. Být dvě se ukázalo jako dobrá volba, zejména v začátcích si neumím představit, že bych na to byla sama. Pan profesor byl rád, že je pouze jakýmsi dozorem, a že veškerá iniciativa je na nás, přesto nám se vším pomáhal a strávil s tím neuvěřitelného času.
Naše první výtisky
První číslo mělo vyjít v závěru listopadu, rozhodli jsme se, že nebudeme nikam spěchat. Nakonec se samozřejmě mnoho věcí nestihlo, a tak jsme ještě posunuli termín. První číslo je velmi důležité, záleží na něm, zpravidla si ho koupí mnoho studentů (a nejvíc v celé historii časopisu), jelikož je to něco nového, ale pozor, mají také velká očekávání. Proto je lepší vydání raději pětkrát odložit a vědět, že za svůj časopis byste dali ruku do ohně, než vydat časopis, který sice má nějaké mouchy, ale lidé na něj čekají, tak se přece prodá.
Taky bych doporučila, je skvělé udělat nějaké PR, napsat na web školy, na její facebook, že vyjde nový časopis, na co se čtenáři mohou těšit. Ale samotné datum, kdy si pro něj budou moci zaběhnout do školního bufetu bych zveřejnila zásadně až v okamžik, kdy bude 100% jisté, že se vše stihne.
Rozhodně nesmíte podcenit sehnání grafika. Můžete mít kvalitní články, luxusní reportáže, ale když bude váš zpravodaj vypadat jako vytištěná slohovka zkopírovaná z wikipedie, nikdo si to nepřečte.
Nejprve jsme tvořili ve wordu. Neříkám, že to bylo špatné, grafik se s tím docela popral, ale časem to nestačilo. Přišel tedy druhý grafik, který se zaučil přímo u studenta grafické školy a začal používat profi program InDesign, ten ale něco stojí, nicméně se to výrazně podepíše na vzezření časopisu.


Harmonogram

Pokud chcete, aby váš časopis vycházel pravidelně, je nutné mít časový plán. Ten se u nás vyvíjel přes dva roky a až teď mohu říci, že to vážně funguje, že jsme všechno vychytali. Tady je to taky dost individuální, pokud chcete měsíčník, bude vše vypadat jinak, než když chcete dvouměsíčník, občasník... My nyní vydáváme 4-5 čísel za školní rok. Zpravidla vše probíhá takto:
vytisknuté časopisy a plakát
  1. Schůzka, kde šéfredaktor představí svoji vizi pro budoucí číslo. My například každé vydání ladíme do nějakého tématu - bulvár, horor, cestování, fit,...  Na schůzce se pak provede takový brainstorming, lidé hází nápady na články na dané téma. Pak jim dám ještě zhruba 4 dny, kdy mi mohou sdělit, o čem by chtěli psát. Pak sepíši seznam článků, které by se měli v čísle objevit. Za každý bod napíši, kdo to napíše + občas přidám i žánr (reportáž, duel, anketa, rozhovor), kterého by se měl redaktor držet. A funguje to tak, že kdo si nic nevymyslí sám, tomu něco přiřadím já. A jinak by to nešlo, zkoušeli jsme to nechat víceméně na redaktorech, nedávat jim přímo zadání, sešlo se ale málo textů - redaktory zkrátka nic nenapadlo.
  2. Na samotné napsání článků máme zavedené dvě uzávěrky. Vysvětlím proč. Jelikož práce grafika zabere mnoho času, je ideální, aby mohl pracovat průběžně. A z vlastní zkušenosti vím, že pokud lidi nedonutíte, dřív než poslední den před desátou večer vám nic nepošlou. A pak je toho rázem hodně. Proto má první polovina článků uzávěrku o 4 dny dříve, aby grafik získal nějaký náskok. A tedy, první uzávěrka končí zhruba 2-3 týdny od vypsání článků a druhá tak o ten pracovní týden později. 
  3. Články procházejí korekturou u pana profesora, naší velké podpory. To trvá u obou uzávěrek zhruba dva dny.
  4. Mezitím, co probíhá korektura a redaktoři už nemají nic na práci, scházíme se a dostáváme se opět k bodu číslo jedna. Na schůzce vyřešíme nezbytnosti spojené s dalším číslem.
  5. Následně přichází ke slovu grafik, který má zhruba 2 týdny od druhé uzávěrky na to, aby časopisu vdechl život. 
  6. Jeden den pak patří tisku a sešit časopisu (zde ještě dodám, že si budete muset pořídit velkou sešívačku).
  7. A pak už je časopis konečně v prodeji.
Vždy musíte počítat s tím, že se stane něco neočekávaného, co zkomplikuje práci. Může onemocnět redaktorka, přijde po dvou týdnech do školy a musí dohnat písemky. Nemůžete po ní tedy chtít, aby vám poslala články, má svých starostí dost. To se nedávno stalo, vyřešila jsem to tak, že její články budou úplně na konci časopisu, a tak dostala přes týden navíc, aby je v klidu dopsala. 
Nebo, a to se stalo mně, fotili jsme na titulku a já si stáhla fotky do počítače. Co ale čert nechtěl, počítač se mi rozbil a nemohla jsem se k fotkám dostat. A tak je sice hotový časopis, ale nemáme titulku, naštěstí se fotky podařilo zachránit, no plánovaný termín vydání se musel o pár dní posunout.
Může se rozbít tiskárna nebo v ní dojít barva, nemusí vám přijít polovina článků, protože redaktoři na to jaksi zapomenou.Poradím vám jedno, nestresovat. Školní časopis by měl být příjemný bonus ke studiu, žádná povinnost, když nevyjde včas, planeta Země nevybuchne.


Pár tipů nakonec

Vlastně bych o tvorbě časopisu mohla napsat desítky stran textu, za ty roky jsem na mnohé přišla a mnohé se naučila, toto však považuji za úplný základ. Ale i tak vám ještě závěrem napíši pár náhodných rad, které by vám mohli pomoci.

  • Co článek, to fotka
Každý redaktor posílá článek alespoň s jednou fotkou. Fotku má buďto vlastní nebo ji může sehnat na internetu (řádně ozdrojovanou). Nám se i osvědčil účet u fotobanky, kde používáme fotografie, které jsou zdarma.
  • Redakční mail
2 roky po sobě nejlepší v kraji
Abyste neměli osobní mail zahlcený maily s články, je lepší mít speciální mail časopisu. Nám ho zřídila přímo škola. Mail uvádíme i v časopise, aby se nám mohli ozvat lidé, kteří by třeba také chtěli do časopisu psát.
  • Facebooková skupina
Řekla bych, že bez ní nic neuděláte. Všichni redaktoři mohou diskutovat, veškerá oznámení píši do skupiny. Maily totiž skoro nikdo nečte, a tak by se mohlo stát, že na schůzku přijde třetina lidí, jelikož ostatní o tom nevěděli. Můžete tam přidávat přímo seznam článků, upozornit, že se blíží uzávěrka, nebo se domluvíte ve skupinovém chatu na termínu schůzky.
  • Školní rozhlas
Aby si lidé časopis koupili, musí o něm vědět. Udělejte si reklamu na webu školy, v rozhlase! Při vydání časopisu poproste mladší studenty, aby dělali kameloty - tzn. obejdou třídy a nabídnou studentům časopisy k zakoupení, to samé s kabinety učitelů.

To je asi vše, kdyby vás cokoli zajímalo, zeptejte se v komentářích. Zároveň si nedělám patent na rozum a možná, že některé časopisy mají jiné postupy. Pokud byste chtěli něco doplnit, také ocením příspěvek do diskuse. Doufám, že to třeba někomu z vás pomohlo, ať už se samotnými začátky, nebo jste si třeba porovnali, jak to děláte vy.

Neváhejte a vydávejte! :D


6 komentářů:

  1. Díky za tento článek, připomněl mi staré gymplácké časy :) Také jsem před lety vedl školní časopis, také v Královéhradeckém kraji a také jsme byli dva šéfredaktoři :) A musím říct, že tvorba školního časopisu bylo to jediné, co mě na gymplu bavilo, a i díky tomu jsem pak šel studovat žurnalistiku. A díky tomu, že takových lidí bylo víc, tak jsme vydávali měsíčník, tj. 10 čísel za školní rok. Jinak teda musím říct, že mám opačný názor na ucelené téma časopisu. Jelikož jsme chtěli být jakýmsi školním zpravodajem a mostem mezi studenty, studentským parlamentem, učiteli a ředitelem, volil jsem jinou strategii - aktuality z dění v gymnáziu, rozhovory s nějak zajímavými či úspěšnými studenty či absolventy, rozhovory s učiteli, reportáže ze školních akcí, apod. Také jsme několikrát nechali prostor v časopise pro nejlepší slohovky, které nám doporučila češtinářka (osvědčily se hlavně fejetony či sloupky). A pak musím říct, že jsme se odlišovali také titulkou - měli jsme totiž báječnou ilustrátorku, která nám kreslila obrázek na první stranu, většinou nějaký satirický. Ale i vaše obálka vypadá pěkně. Každopádně vím, jak je tvorba školního časopisu těžká a časově náročná, tak držím palce, ať vám to pořád klape. A především, ať časopis vydrží i po Tvém odchodu ze školy. To se totiž u nás bohužel nepodařilo, i když jsem se ho snažil včas předat svým nástupcům. A jen tak pro zajímavost, nemáš nějakou elektronickou verzi časopisu? Zajímalo by mě, jak vypadá uvnitř :)
    ---
    kdyzmyslis.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme právě jednou udělali téma cestování a mělo to dobré ohlasy. Ale není to tak, že bychom si hráli na nějaký magazín, články se týkají našich studentů. Například rozhovory, ankety, duely na určité téma apod.
      U nás jsem občas dělávala titulku já, teď ale bohužel nemám čas. Je pravda, že mě to dost bavilo, ale taky nemůžu dělat všechno :D
      U nás se naštěstí našli noví redaktoři, konkrétně 12 lidí, což je slušná posila, tak věřím, že se toho někdo chopí.
      Elektronickou verzi, no můžu poslat přímo PDF připravené k tisku :D

      Vymazat
  2. Máš krásný blog :) http://nicoleshyblog.blogspot.cz/2016/11/posledni-podzimni-outfit.html?m=1 :)

    OdpovědětVymazat
  3. Přijde mi škoda, že u nás nemají školní časopisy a podobné spolky stejnou tradici, jako tomu bývá v zahraničí, kde se mimoškolním projektům věnuje mnohem více pozornosti, a samozřejmě také zdrojů a financí.
    U nás na gymplu něco takového fungovalo jen chvilku, a rychle to pak zaniklo, jako spousta podobných projektů. Jak nebyla žádná podpora z vedení, a dril, tak se rychle ztrácel zájem.
    Takže školní časopis dělám až na vysoké, kde to mám přímo zapsané jako předmět, ale je to spíše takové otrkání, jelikož za semestr to vychází na jen asi tři čísla. Ale musím teda říct, že u nás je důležité to vedení (krom vyučujícího spadáme hlavně pod redaktora jednoho českého deníku), protože nemít deadliny, tak se nedokopoeme skoro k ničemu. A i tak to posíláme pozdě :D

    U potrhlého králíka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že na moc školách to nefunguje a občas je velmi těžké, aby to vedli samotní studenti, když nemají vážně pevnou vůli.
      U nás na škole tomu naštěstí věnují dost peněz a ještě máme přímo grant, díky tomu si můžeme dovolit třeba lepší sešívačku, barevný tisk...
      Já bych chtěla na žurnalistiku na vysokou a těším se, že se snad časem dostanu přímo do studentské redakce. A koukám, že s těmi deadliny je to asi všude stejné :D

      Vymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také