Tomáš z thsvet.cz: Zhubl jsem 30 kilo za 4 měsíce

10krát skvělý komentář
Vážení, drazí a milí čtenáři, ráda bych vám představila novou rubriku: Rozhovory. V prvním díle vám přináším interview s člověkem, který se ze dne na den rozhodl, že se sebou chce něco dělat, a tak zhubl 30 kilo za čtyři měsíce. Své zkušenosti chtěl sdílet a o tajemství svého úspěchu se podělit s širším publikem, a tak založil si blog thsvet.cz. Pokud jej ještě neznáte, rozhodně k němu zavítejte a samozřejmě si přečtěte tento rozhovor, ve kterém se o autorovi dozvíte více informací.

Nuže, začněme první otázkou, trochu obecnější. Mohl by si se představit čtenářům a říci jim, co tě vedlo k založení blogu? Proč si se rozhodl podělit se o kus svého života s lidmi na internetu?

Hmm, kde začít? Jsem Tom, je mi 24 a před rokem jsem byl fakt cvalík. :) Né, vážně. Už od malička jsem se potýkal s nadváhou a s tím spojenou docela hustou šikanou. Jeden příklad za všechny, moje přezdívka na střední byla Prase. Byl jsem prostě takovej ten hodnej klučina, do kterýho si každej může kopnout a mě to celou dobu strašně ničilo. Chtěl jsem se sebou něco dělat, ale nevěděl jsem, kde začít, co jíst a tak. Až do minulého roku, kdy jsem si vyhlédl datum 1.6. a ze dne na den jsem se rozhodl, že si změním život a začnu na sobě makat. Podotýkám, že v té době jsem měl skoro 100kg! Začal jsem zdravě jíst, hýbat se a najednou to šlo. Původně jsem chtěl do srpnové dovolené shodit 10kg, ale když jsem odjížděl, měl jsem dole 18. Chytlo mě to a do září jsem sundal 30kg... Tahle změna už je na člověku pořádně vidět, a tak se mě každý vyptával, jak jsem to udělal, jelikož jsem byl opravdu provařenej flákač. Ze začátku to byla sranda, ale když třicátému člověku říkáte pořád to samé dokola, začne vás to prudit. Proto jsem se rozhodl, že to všechno sepíšu, ať si počtou. Rozhodl jsem se tedy založit blog, a když mi začali lidi psát, jak jim to pomáhá, prosili mě o rady a psali, jak je motivuju se sebou začít něco dělat, rozhodl jsem se, že začnu blogovat pravidelněji.

Jaké byly začátky? Měl jsi nějaké zkušenosti se psaním (třeba nějaký jiný blog), nebo jsi do toho prostě šel a učil ses ,,za pochodu"?

Nevím jestli se tomu tak dá říkat, ale něco na způsob blogu jsem zkoušel zhruba kolem dvanácti let. Už ale ani sám nevím, jaký byl jeho název, takže asi tolik k jeho důležitosti. :D Měl jsem možná jistou výhodu, jelikož ve škole jsem byl fakt šprťák přes slohovky, který jsem měl snad vždycky za jedna a nějaká ta češtinářská olympiáda mi jednou za čas taky přidala body k dobru, ale přece jenom blogování je o něčem trochu jiném. Pokud chceš prorazit, musíš brát ohled na nějakou zpětnou vazbu od čtenářů, experimentovat s textem, najít svůj vlastní styl, který ti sedne a trochu tě odliší, no je toho hromada. Navíc musíš najít správné téma, o které bude zájem a v neposlední řadě si vymyslet nějaký ten design co nebude jak z roku raz dva. Z tohohle všeho jsem uměl na začátku jen tu gramatiku a zbytek se učím dodnes. Doufám, že dobře. :)
Velká proměna

Je pro tebe zpětná vazba hodně důležitá? Tím myslím, jestli právě reakce lidí pro tebe znamenají nezbytnou součást blogování. A setkal jsi se někdy s negativními reakcemi na tvoji činnost? Ať už v komentářích nebo mezi lidmi z tvého okolí.

No jasně, že je! Nedokážu ti říct jak to mají ostatní blogeři, ale já si na zpětné vazbě zakládám. Nedokázal bych napsat třeba deset článků a říct, že je mi jedno jestli to někoho zajímá nebo ne. Naštěstí tu odezvu mám, moc ji jí vážím a snažím se podle ní řídit. Kolikrát zkusím vydat článek, kde ne všechno rozvedu do detailů a nechám publikum, ať si vybere, co z toho je zajímá, a podle toho píšu dál. Když článek úspěch nemá, snažím se hledat chybu v sobě a pro příště si dát pozor na to, co jsem pokonil. Co se týče negativních reakcí, tak to musím zaklepat, žádné nemám. Spíš se mi stane, že mi napíše čtenář, že nerozuměl tomu a tomu, a že si myslí, že je to jinak. Klidně se o tom s ním pár hodin pobavím a kolikrát se zase něco přiučím já. Zkrátka nejsem ten typ, co jen slepě píše tu „svojí pravdu" a ignoruje všechno ostatní.

A co ty, zavítáš také na nějaké jiné blogy? Zapojuješ se nějak do blogerské komunity, kupříkladu členstvím v nějaké facebookové skupině? Myslíš si, že je důležité nejen psát, ale také sledovat, co se děje, o čem píší ostatní?

No, jelikož je blogování stále doménou žen a jejich beauty-fashion témat, která prostě nesleduju, mám výběr velice omezený. Ale nejvíce fandím Dede (http://www.jezkovy-voci.com), která má svůj jedinečný styl, jen tak z něčeho se nepodělá a nikomu tu neleze do zadku jen proto, aby měla čtenost. Z pánských blogů je to pak Lamič (http://www.lamic.cz), u kterého se bavím nad nejrůznějšími psycho-hrátkami a baví mě pozorovat reakce přítomných slečen. :)

Samozřejmě jsem členem nejrůznějších skupin na Facebooku, protože ač je to smutné, bez něj bychom my, začínající blogeři, byli pěkně v háji. Snažím se zapojovat do diskuzí, nejrůznějších témat a projektů, ale jak jsem již říkal, je jich pro mě, jako pro chlapa, po čertech málo. Baví mě ale experimentovat a rád bych do naší blogosféry přišel s trochu něčím jiným, než fotit jakým šamponem jsem si dneska umyl vlasy. Můžu uvést jeden příklad za všechny, kdy jsme se v poslední době s Lamičem dohodli na quest-postu u něj na blogu, kde jsem se podělil o zážitky s mým asi nejhorším rande. Občas si naplánujeme i nějaký ten sraz v reálu a popřemýšlíme, co a jak by se dalo udělat, prodrbeme konkurenci.... No je to prostě prča a baví mě to! :D
Winter run 2016

Quest post, jak vás to napadlo? U nás jsem se s tím zatím setkala jen zřídka. Myslíš si, že je to pro čtenáře zajímavý formát?
A je to pro blogera nějak přínosné (ať už pro toho, u kterého článek je, tak pro toho, kdo jej napsal)?

S tou myšlenkou jsem si pohrával už dlouho, ale najdi někoho kdo ti bude tak věřit, aby tě nechal psát u sebe na blogu. Jednou jsme takhle prostě seděli nad pivem a jelikož jsem dost ukecanej, sypal jsem ze sebe jednu historku za druhou. Lamičovi se to zalíbilo a požádal mě jestli to pro něj nesepíšu. A jak se na to dívám? Pro mě je to super příležitost, jelikož se na svém blogu držím určitého tématu a nepřišlo mi, že takový článek by se k mému obsahu hodil, ale hrozně jsem ho chtěl vypustit do světa. Na druhou stranu je tu Lamič, který píše o vztazích a k němu sedne krásně. Já jsem si splnil jeden z menších snů, jemu odpadne starost s vymýšlením dalšího článku, získá tím atraktivní osvěžení a troufám si říct, že se nám tahle spolupráce dostatečně povedla a přitáhla pozornost publika, takže win-win. Přece jen si získáš takovou tu nálepku „Hele, tihle týpci dělaj něco zajímavýho." Jak říkám, nechci jen tupě psát pro vlastní potěšení, takže když už píšu, tak proč nepřijít s něčím originálnějším, že?

Napadlo tě někdy, že by pro tebe mohlo být blogerství full-time jobem, bavilo by tě to? Nebo minimálně, že by sis právě psaním článků mohl sem tam přilepšit? Jak se díváš na, dnes velmi diskutované, spolupráce výrobek za recenzi, peníze za reklamní banner,...?

Tomáš nyní motivuje mnoho lidí
Na tohle ti nedokážu jen tak jednoduše odpovědět. Já vlastně ani pořádně nevím, čím se chci v budoucnu živit, jelikož jsem dost impulzivní člověk a každou chvíli mě baví něco jinýho. Jasně, že ze začátku jsem za tím viděl velký love, slávu a kdo ví, co ještě...potom přišla krizovka, že nic z toho nemám a jednu chvíli jsem s tím chtěl seknout. Nakonec jsem si uvědomil, že je to pro mě spíš relax a perfektně si tím čistím hlavu, takže v tomhle tempu jedu dál a zdaleka nejvíc mi to tak vyhovuje. Samozřejmě že spolupráci bych se nebránil, ale taková nabídka pro mě musí mít nějaký smysl a někam mě posunout a ne, že někomu polezu do zadku za jednorázovou recenzi produktu, a to by si mělo pár lidí uvědomit. Zvažoval jsem i reklamu na blogu, ale už dávno jsem si přiznal, že nejsem taková hvězda, aby mi to za to stálo a zbytečně bych tím lidi odpuzoval. Já bych takový blog nečetl, proč by to měl číst někdo jiný? Přijde mi, že mám za sebou takovou tu blog-puberťáckou krizi, vyřádil jsem se a teď se na všechno dokážu dívat trochu s odstupem. Jasně, že by byla paráda kdyby mě oslovil třeba nějaký časopis nebo web, abych pro ně psal, ale myslím si, že pořád ještě dělám dost chyb na to, aby tahle nabídka přišla. Těžko říct, jestli by mě to bavilo celý život. Přivýdělek, proč ne. Full-time job? To už je horší rozhodování, který nechám na budoucím Tomovi. :D

To bude vše, děkuji ti za skvělý rozhovor :) Máš na srdci ještě něco, o co by ses chtěl podělit s čtenáři? Ať už je to motivace, vtipná story nebo něco zajímavého, co bys na sebe prásknu?

Já děkuji tobě! Díky tobě jsem dostal možnost se trochu vypovídat a jelikož na svůj blog takové články moc nedávám, jsem za to hrozně rád. Nějaká vtipná story? Těch mám hafo, ale to bychom tu byli ještě pěkně dlouho! :D Ale nebojte se, určitě se neudržím a nějakou další do těch internetů vyšlu, tak zůstaňte na příjmu! ;)

10 komentářů:

  1. Páni, tak to skutečně respekt. Upřímně si neumím představit, že bych to sama dokázala - mě by na to asi chyběla vytrvalost, ačkoliv motivace mám vždycky dost :D (Ne, že by mě trápila váha) Tom ale rozhodně působí jako zajímavý a sympatický člověk, byl do dobrý rozhovor :) Ještě kouknu na jeho blog :D Imaginareum

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, vytrvat bývá nejtěžší, nejen u hubnutí :D Já se třeba učím hrát na keyboard, a když jsi na to sama, nemáš učitele, a nemáš úplně nad sebou ten bič, že se to musíš naučit na příští hodinu, tak to občas dá zabrat, abych konečně něco dělala :D

      Vymazat
    2. Hele zkus se na sebe prostě naštvat! To funguje jako bič docela dobře. Vždycky když se mi nechce cvičit, představím si sám sebe jako to líný prase co by jen leželo na gauči a kynulo a než se naděju, jsem venku a běhám. :D Chce to jen začít, jak se dostaví první výsledky, tak tě to nakopne samo.

      Díky za super koment! ;)

      Vymazat
  2. Tom je inspirativní, houževnatej kluk se smyslem pro humor a schopností všechny články, rozhovory, dokonce i rady, tipy a zprávy na facebooku napsat stylem, že to člověka prostě chytne a pobaví. Pamatuju si jeho úplné začátky, takový tmavý blog, měl asi tři nebo dva pravidelné čtenáře, byla jsem mezi prvními a vlastně "tu jsem" s Tomem od jeho blogerských začátků. Nejednou jsem mu psala o rady, když jsem se pokoušela zhubnout a už asi půl roku jsme i s Lamičem domluvení, že se po mém návratu do ČR sejdeme a já se na to neskutečně těším! Děkuju Tomovi za zmínění mýho blogu, moc si toho vážím a hrozně se těším z toho, kam se se svým blogem dostal a ještě dostane. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím si, že jeho blog má budoucnost. Protože je o tématu, které hýbe společností a ještě umí psát, to je skvělá kombinace :)

      Vymazat
  3. Kurňa, jak jsem si dočetl ten rozhovor, tak mi docvaklo, že mi visí na mejlu otázka. Tak se do toho taky pustím :)

    Rozhovor se mi líbil. Ještě aby ne, když jsem byl sdílenej (=díky) :-P Líbí se mi, že to nejsou žádný tuctový otázky a fakt se na tom pozná, že Terka vybírala otázky s ohledem na autora a ne šablonu.

    U Toma vedle jeho vůle ke zhubnutí oceňuji nejvíc to, že ho tahle změna charakterově nezkurvila. Protože se občas pohybuji v prostředí posiloven, vím, co s někým dovede náhlá změna vzhledu udělat. Kupa fitnessáků bere necvičící za póvl, svým blízkým (i přítelkyním) nadávaj jak kreténsky se stravujou a neuznávaj, pokud někdo cvičí jen tak a pro radost.

    Tom naštěstí tento případ není. Furt je to kamarádskej good guy a společný posezení fakt stojí za to. V dobrým slova smyslu. Těším se, až to zopáknem ve více lidech :)

    Lamičův blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojo, tak šup, ať jsi taky slavnej :D
      Díky, snažila jsem se, hlavně kašlu na šablony, to je o ničem :D
      Máš pravdu, taky znám pár takových "fitnesáků" a je to s nimi občas k nevydržení, tak to je fajn, že Tom takový není :)

      Vymazat
  4. I já bych takovou motivaci potřebovala. Sice nemám žádné zdravotní problémy, ale shodit bych potřebovala. Takové lidi obdivuji a držím palečky, ať vytrvají. Rozhovor se ti vážné povedl. Má hlavu a patu. Také je fajn, že se Tom rozepsal. To pak celkovému obsahu dodá na intenzitě. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A mě připadalo, že jsem se rozkecal až moc! Tak uvidíme, třeba se příště utrhnu ze řetězu a sepíšu něco delšího. :D Jsem rád, že se rozhovor líbil. ;)

      Vymazat
    2. Markéta: Jo, Tom mě mile překvapil, nejhorší je, když někdo odpoví jednou větou, to už z toho pak moc nevykouzlíš :D
      Tom: No jasně, sepiš :D

      Vymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také