Berlín, tady jsem doma

Nevěřím tomu, že existuje bláznivější město. Protože Berlín nemá pravidla, vše je dovoleno, nic není nemožné. Od té doby, co jsem tu byla poprvé se toho dost změnilo v mém životě, ale Berlín je stále takový, jaký si jej pamatuji z našeho prvního setkání. Nespoutaný. Okázalý.
Není divu, že takové město vás pohltí, získá si vás, vytvoříte si na něm závislost. Protože ani několik dní strávených v ulicích vám nestačí. Stále jste totiž neviděli vše. Stačí zabočit o kousek dříve a objevíte úplně nový svět, kde je znovu co obdivovat.

A tak jsem tu byla znovu, součástí toho velkého chaosu. Kavárna za kavárnou, zmrzlina za zmrzlinou, musela jsem ochutnat vše a ještě více. Nasednout do metra, vystoupit a rázem nevědět, kam se dříve podívat. Pasáže s luxusními výlohami, zajímaví lidé a ruch právě projíždějících aut. Vím, že toto místo už neodmyslitelně patří do mého života.


Pátá cesta do Berlína měla být jiná. Když už jste totiž viděli Braniborskou bránu, Reichstag, Postupim čtyřikrát, chcete něco maličko jiného, protože víte, že v ulicích toho na vás čeká mnohem víc, než dokážete vstřebat. A vy to všechno potřebujete zažít. Hned.
A tak, když jsme se s Luďou - kamarádem žijícím v Berlíně - bavili o naší nadcházející cestě, svěřili jsme se mu s naším přáním.

Chceme úplně jiný Berlín, než který vám ukáže průvodce při zájezdu.

A povedlo se.


Pojďte se tedy se mnou projít a projet městem, které nikdy nespí.

Nullte Tag

Tento den nezařazuji mezi ty strávené v Berlíně. Dorazili jsme navečer, po cestě nám málem hořelo auto, a tak jsme měli zdržení. Stihli jsme ale alespoň krátkou procházku po Neu Berlin - zahrádkářské kolonii.

Musíš točit objektivem, aby to bylo ostré, brácho...

Focení z auta

Jako špion

Už se blížíme

Karl-Marx-Allee

Zahrádky

Cestu jsem si krátila zapisováním myšlenek a nápadů

K-M-Allee s výhledem na Televizní věž

Erste Tag

Připraveni na průzkum milovaného města. Vydáváme se vstříc divočině. Procházíme se uličkami, které se táhnou kolem Alexanderplatzu. Je v nich místy překvapivý klid, vzhledem k tomu, jak blízko srdce města se pohybujeme.
A v strategickém kroužení okolo centra jsme ještě pokračovali, Luďa nás vzal na skvělou pizzu k Italům. Pak jsme jeli na Kreuzberg do turecké čtvrti. Vychutnali jsme si zde čaj a  různé oříškové sladkosti. Prošli jsme se po mostě na Warschauer Strasse. Zde se nám naskytl krásný výhled na Sprévu a Televizní věž (a ještě o chlup lepší je to zde v noci).
Následoval Treptower park, kde jsme si udělali několika kilometrovou procházku podél řeky, smočili jsme si nohy, poseděli na lavičkách. Pokračovali jsme ještě dále, do jedné ze vzdálenějších částí, kde je Spreepark. Jedná se o opuštěný zábavní park. Moje mamka v něm ještě v 80. letech byla. My už viděli zpoza stromů jen chátrající atrakce a hlavně obří ruské kolo.
Navštívili jsme Volkswagen show room, fascinovaně jsem sledovala stroj, který vás pomocí webkamer dokáže nakreslit.
A nakonec jsme zakotvili na již zmiňovaném Alexanderplatzu, kterému jsme se celý den úspěšně vyhýbali a nechali jsme si jej až na sladký konec.

Lidé sedí v kavárnách a čtou si noviny

Reklama na nudu

Pejsek čeká na paničku u obchodu v areálu starého pivovaru

Co asi píšou?

Bratr

Pizzerie

Kreuzberg

California Eis

Miluju ty barvy

Foto pro mámu - Warschauer Str.

Výhled na Televizní věž

Kachny

To chceš

Zrzavá rodinka

Tohle prosím, děkuji.

A pak jsou věci, které prostě nepochopíte

Pozdní odpoledne a slunce hřející do zad

Dopravní nehoda 

Gendarmenmarkt

Zweite Tag

Úkol pro tento den byl jasný, dostat se na letiště Tegel. To se snadno řekne, ale hůře udělá. Kamarád nás nasměroval na Alex, odkud prý jezdí autobusy s označením TXL přímo na kýžené letiště. I kdybychom se snažili sebevíc, najít zastávku se nám nepodařilo, a tak jsme improvizovali a našli jsme cestu S-bahnem.
Předtím jsme tedy ještě nakupovali, zcela prakticky a prozřetelně jsem si již na začátku dne koupila věci v Primarku a desku Lany Del Rey (což je přesně to, co potřebujete tahat celý náročný den s sebou). A tak jsme tedy, s taškami, které z nás dělaly chodící reklamy na Primark, nakonec na letiště dojeli. Ptáte se, co tam? Neměli jsme v plánu změnit destinaci, lákala nás terasa, ze které jsme mohli sledovat železné obry, kteří vzlétající do oblak vstříc nebeským dobrodružstvím.
Celí unavení jsme ještě zvládli návštěvu Tuzexu na Prenzlauer Bergu. Tuzex je obchod jednoho maníka z Litvínova. Čepuje zde české pivo, prodává české jídlo a prezentuje svou uměleckou tvorbu.
Přesunuli jsme se na Schonhauser Allee, kde jsme si dali výtečnou domácí zmrzlinu a poté jsme si vychutnávali atmosféru nočního města na Ostkreuzu.

Fontána štěstí - Friedrichschain

Zase bratr

Má styl

První sushi v životě

bože

BOŽE

Prost!

S Vaškem - pes z Tuzexu

Kunst v ulicích

Světelné čáry

Miluju

Lidi

Lidi všude

Dritte Tag

Sobotu jsme zasvětili technickým památkám a také jízdě autem, která nám výrazně dopomohla k tomu, abychom stihli celý denní plán. Čekalo nás muzeum letadel 20. století na Kladowě, kousek od Wannsee (jezero). Poseděli jsme na terasách Wannsee, nadšeně jsme se kochali, výhled byl eklatantní (člověk si potřebuje rozšiřovat slovní zásobu, a tak si zapište, že to znamená skvělý, poutající pozornost,...) či splendidní, epesní (výborný, úchvatný). Ta slova volím proto, abyste si z tohoto článku odnesli i něco nového. Až tak na vás a vaše pozvdělávání myslím :) Jsem tak skvělá.


Poobědvali jsme v motorestu pro motorkáře, a pak už jsme jeli na TO místo. Tím myslím vysněný Teufelsberg. Opuštěná radiostanice stojící na navezené suti z, po válce rozbitého, Berlína. Ostatně, vydejte se tam se mnou prostřednictvím článku Na troskách Berlína, který jsem psala bezprostředně po návratu a je plný čerstvých dojmů. A fotek.
Po opuštění (bohužel) Čertí hory jsme si všimli, že spoustu lidí někam míří s ručníky přehozenými přes ramena. A tak jsme se vydali za nimi. Jen tak. Spontánní akce jsou totiž nejlepší.  A v cíli nás čekalo písečné jezero, Teufelsee - Čertí jezero, které bylo příjemným zakončením dne.
Večer jsme si každý vzali jednu lahev něčeho dobrého (čti šnaps, víno, pivo) a toulali jsme se nočními ulicemi, shlíželi jsme na město ze střechy nedalekého Kauflandu a užívali jsme si poslední večer v metropoli.

Letadlo

Další letadlo

Wannsee terasy

Výhled na jezero

Odpočinek po obědě

Jezero

A kdo nemá plavky, má prostě smůlu, no

Siegessäule

Teufelsberg

Ale nevynechal jsme ji, to by nešlo

Pití numero uno

Kousek od našeho ubytování se pobodali uprchlíci v azylu

Vierte Tag

Nerada se loučím. A ještě hůře snáším loučení s Berlínem. Než ale k tomuto smutnému rituálu došlo, s posledními eury v kapsách jsme navštívili Mauerpark. Tam jsme se setkali se známými, kteří dokonce připravili BIO piknik (protože v Berlíně jsou všichni hrozně moc Bio :D ), a tak jsme posnídali na svahu, kousek pod bývalou Berlínskou zdí. Celou krasojízdu jsme zakončili pod svahem, kde se konaly oblíbené a hojně navštěvované bleší trhy. Myslím, že pokud jste v Berlíně nenavštívili bleší trhy, vlastně jste ani nebyli v Berlíně. To je prostě ta událost, kterou musíte zažít. Na vlastní kůži. Koupíte si bezvýznamnou cetku za euro, ale bude vám mnohem lepší památkou na pobyt, než-li předražený suvenýr. A tak mi teď doma hraje deska s německým swingem. A vždy, když hrát bude, budu vzpomínat na ty dobré časy v Berlíně.

Salát a zapečený špenát s rajčaty

Mauerpark

Tady by mohl viset nacista