Vyfotit nebe a zemřít

6krát skvělý komentář
Osudná fotografie
Pokud jste někdy viděli nějaký horor, respektive pokud jste jich viděli alespoň pět, jistě začnete chápat jisté souvislosti mezi jednotlivými kousky. Co nastane na 50 % v dobrém hororu a téměř na 100 % v hororu špatném, je situace, kdy jdou lidé někam, kam by lidé běžně nešli ani za bílého dne, natožpak v noci. Typickým příkladem je potemnělý les, opuštěná psychiatrická léčebna nebo školní jídelna.
zdroj: 9gag



Když je člověk pozorovatelem, popadá se u podobných scén za hlavu a lamentuje, proč jsou ti lidé takoví hlupáci, proč se rozhodnou, že nejlepším nápadem zajisté bude jít v deset hodin večer houbařit. Jakmile totiž k podobné vycházce dojde, probudí se veškeří lesní duchové a sérioví vrazi, a už jsou oné skupince (popřípadě jednotlivci) v patách. Následuje poměrně rychlý proces, pokud se jedná o grupu, neviditelné síly se postarají o to, aby se parta rozdělila na samostatné jednotky. Vše pak končí postupnou smrtí všech zúčastněných a tím, že jejich máma nemá houby, které by druhý den dala do guláše.

Koukání na horor je, dá se říci, takovou hrou na chytrého. Blbče, tam nechoď! Proboha, neotevírej ty dveře! Ježiš, nejezdi v týhle bouřce nikam! Podobné rady se ozývají od každé televize, je to přece jasné. Ani já nejsem jiná, teď už se tedy na horory nedívám, poněvadž bych si pak po filmu jen stěží došla tmavou chodbou na záchod a tři dny poté bych neopustila bezpečí domova, dříve jsem ale na horory koukala a pobídkami/zákazy jsem nešetřila. O to více nechápu to, co jsem včera udělala. Mohlo být tak půl desáté, odcházeli jsme s přítelem z rozhledny, kde jsem si fotila západ slunce. A tím to vše začalo.

To, že je něco špatně, mi začalo docházet, když jsme se procházeli lesem, zatímco po nebi se začal procházet měsíc a slunce se po nebi už pomalu ale jistě neprocházelo. Naše situace se začala podobat přesně těm hloupým scénám z béčkových hororů. Po nějaké době jsme vyšli kdesi v nějaké vesnici, tišší místo jsem ještě nepoznala a to už se po tomto světě pohybuji necelých 19 let. Člověk se bál promluvit, aby se na něj náhodou nevrhla parta útočných domorodců s vidlemi v rukou, hrdě bojujících za svoji komunitu a bránících svou obec. Za záclonami nás nedůvěřivě pozorovala stará paní a kousek dál dokonce postarší dáma, se šátkem na hlavě, stála na prahu svého obydlí a koukala, koho jí to čerti nesou.

Celou atmosféru postapo superhororového a ultraděsivého thrillerového místa dotvářela i opuštěná stavení, popřípadě perfektně opečovávané vilky s precizně posekaným trávníkem a symetricky postavenými stromy po pravém i levém boku. Takové ty uhlazené rezidence, které ale skrývají děsivá tajemství. Třeba něco megahnusnýho ve sklepě.

Pomalu jsme opouštěli tichou ves a dál jsme pokračovali po asfaltové silnici, tentokrát do depresivně vzhlížejícího lesa. Víte, bujná fantazie není vždy darem z nebes, někdy to může být kletbou z horoucích pekel. Obzvlášť pokud se v deset večer nacházíte uvnitř tmavého hvozdu, svoji představivost nebudete brát jako přednost. A stejně tak dobrá paměť není v této chvíli úplně na vrcholu žebříčku věcí, které si s sebou chcete vzít. Proč? Čtete si občas články o zabijácích, klaunech, zabijáckých klaunech? A chtěli byste ihned po přečtení zapomenout, že se něco takového někdy mohlo stát? Vězte, že se sloní pamětí si právě na pokraji smrti mezi smrky vzpomenete na každý detail oněch článků. Infarkt myokardu zaručen. Mysl si s vámi hraje a z každého podivně tvarovaného stromu rapidní rychlostí vytváří obrys lidského řezníka čekajícího, až vám do zad zabodne sekáček na maso. A pak vás prodá v řeznictví a bude vás vydávat za hovězí svíčkovou. A neuděláte s tím nic…
zdroj: knowyourmeme.com
Každé projíždějící auto ve mně evokovalo městskou legendu o černé sanitce. Pokud neznáte, jde o to, že tato sanitka jezdí po městě a krade lidi z ulic, jejich orgány jsou pak prodávány zbohatlíkům ze západu. Tuto povídku jsem zaslechla jednou v životě a moje paměť, jak jsem již psala výše, si podobné věci zkrátka zaznamenává do oddělení ,,Nezapomenout a připomínat při strašidelných situacích". V duchu jsem si říkala, jestli mi ta jedna fotka, která z celé této výpravy vzejde, vůbec stála za to.

K mému velkému údivu jsem ale tuto cestu domů, plnou nástrah, přežila. Duchové asi neměli náladu a vrazi nejspíše porcovali někoho jiného, a tak se mi pro tentokrát neštěstí vyhnulo. Možná to tedy vypadá, že jsem jen prachsprostý poseroutka, ale tady šlo vážně o život! Teda mohlo jít...

1. A co vy a procházky lesem v noci? Bojíte se?
2. Co se podle vás ještě stane v každém hororu?

Pokud by vás zajímalo, jak naložit s holkou ve sklepě, čtete tento článek Jak naložit s holkou ve sklepě

6 komentářů:

  1. Já bych v noci nikam nešla, protože trpím silnou nyktofobií - strachem ze tmy :D Nikdo by mě tam nedostal xD Ale i kdybych tu nyktofobii neměla, nešla bych. Mám moc velkou fantazii a načetla jsem spoustu legend, takže by to nebyl dobrý nápad :D Jsi dobrá, že jsi to zvládla! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, tma není můj přítel, potřebuji vidět, co je v mém okolí abych se cítila bezpečně :D

      Vymazat
  2. Tak si řikám, že je přeci jen dobře, že s tebou byl i přítel :D Já jsem hroznej poseroutka, takže když večer ven, tak jedině s někym. Nejhorší jsou chvíle, kdy mě chytne taková ta "touha" podívat se do stromu a myslet si, že na mě někdo kouká, i když vlastně nekouká. V tu dobu mi v mysli probíhá tolik myšlenek o všech strašidelných i nestrašidelných filmech, které jsem kdy viděla. Začíná to třeba tím, že si myslím, že na mě kouká Tichošlápech z Harryho Pottera a končí to tím, že tam je stopro démon ze V zajetí démonů, který za chvíli tleskne.
    Jinak se obyčejně jako normální člověk nikoli herec v hororu vydám na útěk-jakože fakt útěk, pak se mamka diví, proč když přijdu domů, jsem tak uřícená... :D
    Tobě teda klobouk dolů, já bych už brala nohy na ramena :D
    DENYII

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Být tam sama (ač je asi pravda, že sama bych se tam nikdy nevydala), asi utíkám jako splašená a u toho mám telefon na uchu a předstírám, že právě telefonuji s mamkou a důrazně jí říkám, kde právě jsem :D to většinou dělám, když jdu večer sama z města, aby jako všichni viděli, že na mě někdo doma čeká (což je vlastně i pravda)

      Vymazat
  3. Za mě jsou nejpovedenější japonské horory. Jsou silně zaměřené na psychiku. Já se v těchto momentech snažím uvažovat realisticky. Hlavně žádné nepodložené představy. Ty totiž dokáží napáchat opravdu velké problémy! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Japonské horory? To jsem asi ještě neviděla :D a jak o tak čtu, tak ani neuvidím

      Vymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také