O čem nepsat

Takže ahoj lidičky, právě sedím ve voňavé kavárně, piji lahodnou kávu a píši pro vás tento článek. Jedná se o haul za měsíc červen a už se těším, až vám ukáži, co všechno jsem sehnala.
Tři vobyčejný trika, kalhoty, tašku přes rameno, není to úžasný?


Bože.


Čau všichni, dnes mi konečně přišel balíček, na který jsem netrpělivě čekala již dva dny. Nové knížky jsou konečně tu, pojďte se se mnou podívat, co všechno v zásilce je, společně si to spolu rozbalíme.
Bude tu milion fotek bublinkové fólie, ze které se budu nemotorně snažit vyndat tři nezajímavý bichle.


Bože.


Vítejte u nového článku, mám tu pro vás Spotřebováno za měsíc červen. Dozvíte se, co mi vyhovovalo a co bych si už nikdy nekoupila.
Uvidíte vše, od prázdných obalů od vatových tampónků, přes dva roky starej mejkap, po rozbitou záchodovou štětku.


Bože.

Předem upozorňuji, tento článek bude upřímnější než psí pohled. A možná to bude bolet. A asi to nechcete slyšet, ale je to tak.



Prorazit v dnešní době a být alespoň trochu originální, když bloguje každá druhá holka, která umí psát aspoň třemi prsty na klávesnici, je těžké (pokud teda nemá třeba jenom dva prsty,...). Nemám nic proti tomu, když se lidé snaží a něco píší, pořád lepší, než kdyby brali drogy nebo chodili na meetingy s Tomiem Okamurou (a zapomínali posilovat nohy). Jen se mi zdá, že některé blogy jsou předem určeny k tomu, že je skoro nikdo nebude číst. Jsou zkrátka věci, které jsou zajímavé, pokud o nich píše pár lidí, ale přestávají být čtivými, jakmile se objevují úplně všude.


1. Hauly
Haul je prostě ta věc, kterou uděláte doma, když přijdete z nákupu oblečení. Hele mami, mám nový triko, no není hezký? Máma souhlasně pokývne, orosí se jí ale čelo, když pomyslí, kolik peněz jí její dcera odepsala z kreditní karty. A tady by to mělo končit. Jenže někdo má nejspíše pocit, že tohle zajímá i lidi na internetu. Protože nejspíše nikdy neviděli bílé triko, a tak jim ho někdo musí ukázat.
V této disciplíně ale máte šanci uspět jen v případě, že by i vaše bílé triko stálo víc, než-li měsíční rozpočet pětičlenné rodiny. Pak by vás totiž lidé sledovali už jen proto, že by chtěli vidět, za co utrácíte peníze, zatímco štěňátka v Africe nemají co jíst. A v komentářích vám to dají pořádně sežrat. (Vaši hýřivost, ne štěňátka, samozřejmě...)
Takže suma sumárum, tričko a kalhoty si umí koupit každý (až na mamánky, kterým košile i ve třiceti s láskou a péčí vybírá maminka), neuděláte tedy díru do světa, když všem ukážete, že to umíte i vy. Jen teda nebudete za mamánka. Pokud to byl váš životní cíl, gratuluji, ale téma úspěšného článku to nebude.


2. Unboxingy

Všichni milujeme rozbalování dárků, všichni milujeme rozbalování balíčků, obálek (až na složenky, ty s modrým pruhem nebo nedejbože ty s červeným). Když nám má přijít dlouho očekávaná zásilka, a že i denní čekání je úmorné, klepeme se na zazvonění poštovní doručovatelky jako ratlíci. Cink. Podpis. A už běžíte po schodech nahoru s kořistí v náručí. Všemi oblíbená bublinková fólie skrývá kýžený předmět.
Ale, proč by si to rozbalování někdo k sakru fotil? A proč by o tom psal článek? Pokud vám právě nepřišlo pět kilo plastické trhaviny, štěně z Afriky nebo indicie k nalezení jantarové komnaty, nikoho to opět nezajímá. Nebo alespoň mě pomyšlení na to, že bych trávila čas pročítáním unboxingů, způsobuje náhlé stavy nevolnosti a třes v rukou. A mžitky před očima. A chronickou únavu. A Crohnovu chorobu.


3. Spotřebováno
Nevím jak vy, ale já obaly od věcí, které spotřebuji, házím do koše (a pokud je koš plný, snažím se spotřebovávat co nejméně věcí, abych ho nemusela vynášet). Zajímalo by mě, proč má někdo pocit, že mnohem lepší bude ty věci hromadit, pak je vyfotit a napsat o nich článek. Zaprvé, pokud bych chtěla vidět odpadky, podívám se na podlahu v mém pokoji (dělám si legraci... asi...). Zadruhé, pakliže mě nezajímá ani to, co si kdo kde koupil, proč by mě mělo zajímat to, co si kde kdo koupil a došlo mu to? Eh, proč?
Co mi takový článek může nabídnout, ptám se.


4. Outfity

Tak tohle mě baví ZDROJ

Dneska jsem na sobě měla dlouhou černou sukni, k tomu triko s Beatles, široký černý pásek se zlatou přeskou a lodičky. Dalo by se to shrnout v jedné větě, nebylo by k tomu zapotřebí jediné fotky a mohli byste to poslat jako smsku svému příteli nebo by se to možná rozsahově vešlo i do jednoho tweetu. A vzbudilo by to stejnou pozornost, jako když o tom napíšete sáhodlouhý článek s patnácti skoro stejnými fotkami, kde se křeníte, protože vám sluníčko svítí do očí. Přítele by mnohem více zajímalo, co jste měla pod tím trikem, lidi na twitteru by to nezajímalo vůbec a na blog by k vám kvůli tomu taky nikdo nevlezl.
Pokud se neoblékáte nějak zajímavě, třeba ve stylu 50. let, extravagantně, minimalisticky a nemáte co říct, nejspíš to bude nuda. Pokud chci inspiraci, nepodívám se na nudné outfity, ve kterých dominují džíny, nějaké triko a sáčko, aby to jakože vypadalo elegantně, nebo koženková bunda, aby to jakože vypadalo rockersky. Buďto chci vidět něco sakra ujetého, krásného nebo neobvyklého, nebo tím svůj čas nechci ztrácet vůbec. Pokud totiž máte svůj styl a jen slepě nekopírujete trendy, pak má vše, co děláte smysl. Pokud ne, noste si basic polotrika, popř. vzorovaná tílka (když se teda hodně odvážete), nachytejte na to pár srdíček na instagramu a... A to je vlastně všechno.


5.Playlist
Popravdě, poslechli jste si někdy byť jedinou písničku z podobných seznamů na něčím blogu? Tedy pokud jste ji neznali a nepřepadla vás náhlá touha si ji pustit. Protože já jsem tohle udělala přesně, ehm, ani jednou. Nemám prostě motivaci pouštět si něco, co neznám, když si můžu pustit Rammsteiny nebo Lanu del Rey. Možná se bojím, že za parádním názvem se bude skrývat remake nějakého songu od Evy a Vaška, nebo že to bude jedna z těch písniček, po kterých se vám chce spáchat sebevraždu (což by byl vlastně i ten remake...), ale pravděpodobně mě to vůbec nezajímá. ¨
Jo a pusťte si tohle, :

a tohle:

Kašlete na to, že jo?


6. Co si sbalit na cestu
Tady se budu věnovat něčemu, k čemu mám také blízko. I já jsem podobný článek napsala, ale tak nějak doufám, že se tam mohly objevit i jiné tipy než ty, které najdete v každém druhém článku. (odkaz) Vezměte si s sebou doklady, sluchátka, lahev na pití, dvoje boty. Díky, máma by mi to nejspíš řekla taky. A ještě by mi to do toho kufru zabalila a přidala k tomu krabičku s domácí bublaninou. A to vám internet nedá. To vám ani Miloš Zeman nedá. Ani Andrej Babiš, ten maximálně tak koblihu nebo pokladničku. Bublaninu vám dá prostě jenom máma.
Pokud máte obecně potřebu sepsat nějaký seznam věcí, které lidé potřebují nebo mají udělat, a nemusí se jednat jen o to, co s sebou na cesty (ale třeba to, co nosit v kabelce, kam schovat mrtvolu, balíček s pěti kg trhaviny...), projděte pár podobně zaměřených článků na jiných blozích, a pokud budete mít i poté pocit, že to dokážete lépe, nebo že víte něco, co jste jinde nenašli, směle do toho. Pokud ale máte v plánu čtenáře poučovat o tom, kolik párů ponožek je nezbytně nutných, aby přežili týdenní dovolenou, asi se svět bez vašeho článku obejde.
Jo a stačí vám dvoje. Nejprve si je vezměte normálně, pak naruby, pak je znovu obraťte a dejte je jen na opačné nohy, pak zase naruby, pak si vezměte další pár a opakujte. Máte vystaráno na osm dní.
Bože.
Tohle nemyslím vážně, nedělejte to.
Ostatní turisté, spolucestující v autobuse nebo africká štěňata vám za to budou vděčná.
Protože takhle by mohla nastat nukleární katastrofa a s každým vaším krokem by země přišla o metr čtvereční zeleně, až by nakonec byl celý svět zamořený pachem z vašich čtyřdenních ponožek.
Bože.


Tím končím, raději. Pokud máte jiný názor, podělte se s ním do komentářů. A ano chápu, že každý si může psát a číst to, co ho baví, berte tento článek trochu s nadsázkou, tak jak jste u mě zvyklí.

EDIT
21.7. Jako reakce na tento příspěvek vznikl článek na blogu Sabči Huřťákové, tak pokud vás zajímá pohled z trochu jiné strany, určitě si to přečtěte :) ZDE

24.7. A tady parodie na haul inspirovaná tímto článkem :)

Přečtete si i 4 tipy, které vám zvýší návštěvnost blogu