Zabij a budeš zabit?

11krát skvělý komentář

Na tomto blogu většinou nepíši články příliš vážně. Nebo takhle, nepíši na vážná témata, proto bude tento článek trochu nezvyklým. Dostala jsem do školy zadání na esej, měl se týkat trestního práva a jeho realizace v ČR. Rozhodla jsem se zamyslet na trestem smrti, vzhledem k tomu, že na něj mám i seminární práci v rámci společenskovědního semináře. A velice přínosným by pro mě bylo, kdybyste se v komentářích k tomuto tématu vyjádřili, ráda bych viděla, jaký názor na toto téma mají ostatní, zejména pro tvorbu mé seminární práce.

Má člověk, který někoho zabil právo žít? Nebo bychom se měli řídit kodexem krále Chammurapiho, který nám zřetelně praví: ,,oko za oko, zub za zub”?

Trest smrti byl na našem území zrušen v roce 1990 a nahradilo ho odnětí svobody na doživotí. Byl to omyl nebo krok vpřed?

Jestliže člověk někoho zavraždil, jasně tím porušil jeho právo na život, to bezesporu, myslím si ale, že nikdo z nás by toto stejné právo neměl upřít vrahovi. V okamžik, kdy by se společnost navrátila k trestu smrti, by se také posunula o pár desítek až stovek let dozadu. Zabít někoho je poměrně jednoduchým řešením (i když ne lehkým rozhodnutím), poprava ukončí starosti společnosti s nebezpečným jedincem, co se tím ale vyřeší…

Nedomnívám se, že trest smrti by něco vyřešil. Ano, možná by se ušetřily náklady na vazbu delikventa, co jiného ale? Vrátí to život zemřelému? Ne. To tedy ani doživotí, ale jde mi stále o ten princip. Má zemřít jeden člověk nebo dva? Pravda, sociálně zavrženíhodný jedinec naší společnosti nijak neprospívá, je to ale důvod z jeho zabití? Může se ale napravit, nechci teď znít přehnaně naivně a tvrdit, že se ve vězení přikloní na stranu dobra, začne se modlit, konat dobré skutky a neublíží ani mouše. To se nestává často, i malé posunutí k lepšímu životu a upuštění od zvrhlých myšlenek dělá z trestaného jiného člověka. A s vědomím toho, že ve skrytu duše by někdo mohl být dobrý, bych ho zkrátka popravit nemohla.


Andre Čikatilo / foto:dobyvatelecool.cz
Chápu, že trest smrti by se s největší pravděpodobností neudělil ženě, která zabila svého manžela v sebeobraně. Nepochybně by se jednalo o monstra, jakým byl například Andrej Čikatilo nebo z našich vod Ivan Roubal - pětinásobný vrah pobývající na usedlosti Pohádka na Šumavě, ten údajně některé z obětí předhodil prasatům. Sám se nikdy nepřiznal ani k jedinému mordu, důkazy ho však usvědčily. Přesto se s jeho jménem spojuje ještě více vražd, ty mu však nikdy nebyly prokázány. Ani ve vězení se nenapravil. A právě Ivana Roubala by lidé nelítostně odsoudili k smrti tak, jako on chladnokrevně usmrtil nevinné. Asi tomu rozumím, pokud si člověk položí otázku: Co s takovou bestií udělat,
Ivan Roubal a Pohádka / foto: extrastory.cz

logicky touží po pomstě. Ale co otázka: Co se změní tím, že ho popravíme? Ubude vražd? Těžko. Za předpokladu, že bychom smrtí trestali jen ty nejzávažnější činy, zabijáci by si svůj čin nerozmysleli, ani kdyby věděli, co je může čekat. Protože kdyby měl trest smrti až tak represivní vliv na společnost, jak je možné, že v zemích, kde je trest smrti stále zaveden, i přesto dochází k vraždám?

Zatím jsem u všeho, co jsem napsala, brala v potaz, že soud je neomylný. Pakliže bych totiž přidala argument, že nejenže můžeme popravit člověka, který by se mohl napravit, ale mohlo by i dojít k popravě nevinného, myslím si, že celá myšlenka trestu smrti se bortí jako domeček z karet. Dovolím si citovat práci amerických profesorů práva a statistiků, kteří zjistili, že od roku 1973 do roku 2004 došlo v USA k popravám 340 naprosto nevinných lidí! To tvoří 4,1 % poprav v Americe v tomto časovém úseku! Čtyři lidé ze sta. Čtyřicet z tisíce! Pokud člověk vezme v zřetel tuto statistku, nemůže snad ani s trestem smrti souhlasit. Nebo by se dalo žít s vědomím, že náš právní řád schvaluje popravy, byť zlomku ale přece, nevinných lidí?

Já s tím souhlasit nemohu, život je něco, čeho bychom si měli vážit a nikdo, nikdo by neměl mít právo kohokoli o život připravit. Vše se dá vyřešit i jinak a dokud se jasně neukáže, že hrozba trestu smrti by mohla naší společnosti ulehčit od vražd, nedokáži jej kvitovat.

11 komentářů:

  1. Tohle je tak tezky tema ze se do tooho dycky jen nerada poustim. Stejne jako euthanasie. Lidi se u probirani toho dycky leda pohadaj :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to máš asi pravdu, když má někdo argumenty a vůbec nebere ohled na to, co řekli ostatní a stojí si tvrdě za svým, nebaví mě to. Když ale vznikne zajímavá diskuze k tématu, kde si vyměníš názory s ostatními lidmi, je to super :)

      Vymazat
    2. presne tak, zajimavy diskuze kvituju, ale kdyz nekdo stoji za svym a nehne se ani o pid a spis nez probrat to se chce pohadat, tak na to nervy nemam :/

      Vymazat
  2. Já se trestem smrti nesouhlasím. To, že někdo někoho zabije (a stane se z něj vrah), ještě neznamená, že i z nás se musí stát vrah (tj. zabít někoho). Pravda, "my" to vlastně neděláme. To dělá zákon, soudce a kat. Takže v posledku nejen že i z nás se stává "vrah", ještě se z nás stává ten, kdo někomu jinému umožnil, aby tu "vraždu" vykonal. Nedávno jsem navíc slyšela, že když se to vezme kolem a kolem, kdo by byl vlastně "souzen" za smrt všech těch lidí, kteří zemřeli při jaderném útoku na Hirošimu? Ten, který zmáčkl to tlačítko v letadle a bombu poslal dolů, nebo ti, kteří o tom útoku rozhodli?? A co ti, kteří s tím souhlasili? Nechtěla bych mít na rukou (ani na svědomí) smrt vůbec žádného člověka. Pokud je ten člověk zavřený ve vězení a nehrozí, že tam někomu ublíží, ať tam žije. Neznám, upřímně, horší trest, než trest odnětí svobody. Doživotní pobyt někde, kde být nechcete a kde si nemůžete dělat, co chcete a kdy chcete. A jít, kam chcete. A jíst, co chcete. A potkávat lidi, které chcete. Smrt by pro mě byla osvobozením...
    Nejdůležitějším argumentem proti trestu smrti ale pro mě vždycky byla omylnost soudního systému.... a zneužitelnost trestu smrti (viz komunismus).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za přínosný názor do diskuze, naprosto s tebou souhlasím. To, že bychom souhlasili s trestem smrti by vlastně znamenalo, že i my máme na rukou krev, ač nepřímo. A ono doživotí je podle mě vážně strašné a myslím si, že to je dostatečně velký a těžký trest.

      Vymazat
  3. Já nevím, no. Podle mě by si to někteří i zasloužili, ale nedá se to nějak aplikovat na celek... Pak je tu samozřejmě stále fakt, že i kdyby se zavedl zpět trest smrti, nic moc se tím nevyřeší, ačkoliv by třeba některým rodinám mohlo „pomoct“ vědomí, že člověk, který vzal život jejich blízkému... no, taky zařval. Těžko říct, no. Ale celkem si i myslím, že by to v krajních/extrémních případech (jako kdyby nastaly extrémy jako s tím Čikatilem, Dahmerem a dalšími) občas i sedělo :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, zejména ten Čikatilo, tam je to hodně těžké

      Vymazat
  4. Moc se mi líbí, jak je to napsané :) nikdy jsem o tom tolik nepřemýšlela, ale nedá mi to a musím napsat svůj vlastní názor na tuto věc - kdyby bylo na mně, tak by bylo úplně nejlepší vše důkladně prošetřit... Pokud by se jednalo o sériového vraha, myslím, že trest smrti by nebyl zrovna nejhorší. Přece jenom, připravil o život několik lidí a ve vězení si bude poté žít s tím, že mu nikdo nic nemůže udělat a klidně by to i zopakoval... A to se mi právě nelíbí :( A taky - lidé jsou přemnoženi jako krysy, proto by to taky nebylo od věci, mít o jednoho člověka, který něco špatného spáchal, méně... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nevím, ať nás tady je, kolik chce, asi bych nikoho nedokázala odsoudit k smrti

      Vymazat
  5. Napsala jsi to moc pěkně, souhlasím s tebou ve všech bodech :)

    Ohněm políbená

    OdpovědětVymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také