Prasklo to

Žádný komentář :( Zkus to napravit
Byl to víkend plný krásných aut, dobrodružství a adrenalinu. Sezónu veteránských závodů každoročně začínáme účastí na Veteran rallye Křivonoska. A tak jsme tedy i letos s radostí vyrazili do jižních Čech, když konečně přišel námi vytoužený květnový víkend po dlouhé zimní přestávce v depu. Poprvé jsem byla přihlášená jako řidička, naštěstí už mě totiž v kapse hřeje řidičské oprávnění.

V pátek jsme dorazili do campu Křivonoska, jež leží nedaleko města Hluboká nad Vltavou. Věže zámku nás každý rok již na dálku vítají a předznamenávají další skvělý víkend. I tento rok vše klaplo na jedničku ( a auta se statečně do kopců hnala i na čtyřku). A ač to ze začátku vypadalo, že zahynu na lodi, nakonec k žádné tragédii nedošlo. Jak tedy vypadal páteční podvečer?


Na vodu!

Spontánní akce prý většinou vyústí v nejlepší zážitky vašeho života. Páteční nápad však spíše aspiroval na největší ohrožení mého života. U campu je rybník. Kamarád:
Půjčíme si loďku.

Skupinka námořníků se tedy vydala na recepci pro klíč k zámku, kterým bylo naše plavidlo pevně přiděláno ke břehu. Správce nám loďku odemkl a následovala krátká instruktáž, hlavní poselství:
Někdo před vámi trochu nalomil pádlo, tak bacha. A kdyby náhodou, tak škoda nebude na vás, vím o tom.

To je dobře, že to víte, prolétlo mi hlavou. To je úplně v pohodě.

Nedůvěřivě jsem nasedla na příď sebevražedné zbraně, tedy hned poté, co kluci kýblem vylili z lodě dešťovou vodu. My tedy doufali, že je to dešťová, já ale podezírala dno lodě ze zrady v podobě dobře ukryté díry. K sobě, od sebe, pádloval kamarád, loď se houpala ze strany na stranu. Mořská nemoc mi na tváři vykouzlila kyselý obličej. Mezipřistání v prostředku rybníka na jakémsi ostrůvku malém skončilo pádem do vody jednoho z naloděných, který i přes naše hlasité naléhání z lodě vystoupil, aby si dokázal, že to zvládne. No. Zvládl. Když se vracel zpátky, začalo to vypadat bledě, nedařilo se mi nastoupit na palubu našeho křižníku. Děti začaly brečet. Já jsem nebrečela, páč jsme mu to přece říkali. Rázným skokem nakonec ukotvil své nohy mimo vodu a mohlo se jet dál.

Je to v ... pádlu!

Pokud pádlujete, jsou tu jisté zvuky, které rozhodně nechcete slyšet. Jedním z nich je praskání dřeva. Zejména pokud máte dřevěná pádla. To pak totiž není ani trochu příjemné. A opravdu nevím, zač nás chtěl Poseidon potrestat. Křup, křup, ozývalo se směrem od vodní hladiny. Přemýšlela jsem nad sepsáním závěti, nemám však žádného potomka a vlastně ani majetek, tak jsem se s formalitami nezdržovala a začínala telepaticky vysílat mámě vzkaz o tom, že ji mám ráda, a že mě mrzí že jsem byla tak nezodpovědnou dcerou. A v tom to prasklo úplně.

Na pádla padla snad veškerá nemravná slovní vyjádření, která člověk využívá při opravdu velkém rozhořčení. Dřevěný pahýl držel kamarád v rukou. Uprostřed rybníka. Děti nebrečely, nejspíše se bály tolik, že zapomněly, jak se vlastně brečí.

I přes tuto „drobnou“ nepříjemnost se nám podařilo doplout zpět na pevninu. Čarovný západ slunce jsme si nakonec i vychutnali, pokud jsme zrovna nepřemýšleli nad nevyhnutelnou smrtí nebo jsme neutěšovali děti. Vodu jsme pokořili, Jerome Klapka Jerome by na nás byl jistě hrdý. Nebo snad voda pokořila nás? Nemyslím si, vždyť kromě pádla se nikdo jiný nezlomil ani nenamočil. A to je, dámy a pánové, s dětmi úspěch kdekoli, nejen na vodě.



Když nejede loďka, musí jít člověk



Hladina čarovala

Zrádný kus dřeva
Další článek Random trip do Polska

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také