Problémy fotografů

4krát skvělý komentář
V pátek jsem jela do Berlína a při této příležitosti mě napadlo téma tohoto článku. Napadlo mě to ve chvíli, kdy jsem vláčela kufr na kolečkách (i když ne nijak extra velký), zatímco ostatní měli batohy. Nevláčela jsem však s sebou deset triček, celou plesovou garderobu a tři páry bot. Oblečení bych měla tak akorát na dno batohu, ti kdo mi ale nelítostně zabraly místo byly notebook, objektivy a stativ.  A tedy, kdo fotí:

je imobilní
nelze jen tak vycestovat s pár věcmi. Fotky z karty se musí někam nahrát, noční město nevyfotíte z ruky. Z fotografa se tak při každém cestování stává imobilní lokomotiva, která za sebou táhne vagón a je předjížděna odlehčenými rychlíky. 
Proč s sebou táhneš tolik oblečení? 
Co v tom máš, to jedeš na měsíc? 
Ty jo, to je těžký.
Pokud tedy uvidíte i před párdenním zájezdem člověka s kufrem, nemyslete si hned, že je to fiflena či metrouš, který s sebou prostě musí mít všechno oblečení světa. Pokud se tomu člověku pohupuje na krku foťák, vzpomeňte si na mě, nic neříkejte a buďte rádi, že budete mít z výletu hezké fotky.

zapomíná
jednou jsem šla na celkem vysoký kopec fotit východ Slunce. Zdatně jsem vykráčela až nahoru, připravila jsem si stativ, přimontovala foťák. 
No card, stálo na displeji. 
No card, posměšně se na mě ušklíbal nápis.
Odmontovala jsem foťák, sbalila jsem stativ, zdatně jsem sešla kopec až dolů, doma jsem si sedla zády k oknu, abych neviděla tu proklatou nádheru a dala jsem si horký čaj. 
Paměťovka zapomenutá v notebooku, baterky, o nichž jsme byli přesvědčení, že nabité jsou ale nebyly, anebo na kartě místo na pět fotek, tomu všemu se člověk snaží vyhýbat, přesto si jednou jedinkrát nedá pozor a o patnáct minut později prožívá infarkt myokardu. 

nikdo mu nerozumí
zatímco ostatní vesele cvakají do noci osvícenou památku, fotograf stojí na rohu ulice, utírá si slzy a myslí na to, jak moc mu chybí. Svého věrného kamaráda nechal doma, myslel, že ho nebude potřebovat. Potřebuje. Rozjařený člověk přichází, aby se zeptal, proč závěrka mlčí. Nemám stativ, ubuleně oznamuje majitel foťáku.
A?
To bude hnusný, abych to udržela, musela bych dát vysoký ISO a to by to pak bylo zašuměný, nebo bych musela dát kratší čas, ale to by se to mázlo. A clonu snížit nechci, to by pak nebylo ostrý všechno, co chci. Ideální by byl čas tak dvacet vteřin, ale to prostě nejde, tak na to kašlu, stejně už to někdo přede mnou vyfotil a líp.
Koukej, já to fotil mobilem a je to hezký, to to tem tvůj Canon nezvládne?
Ne.
Zatímco pro někoho to problémem není, já se myšlenkami vracím ke společným chvílím stráveným s mým stativem, k našemu společnému výletu do Bratislavy, k focení světelných čar jedoucích aut. Chybí mi a nikdo tomu nerozumí.

nevychází beze zbroje
ať už na nákup, na výlet nebo k lékaři, co kdyby někde přistáli mimozemšťani, na nebi by se zjevili andělé nebo by povstali blaničtí rytíři? Poslední, co fotograf chce, je v právě tento okamžik býti beze zbroje. Při pomyšlení na to, že by u sebe neměl svůj foťák se mu dělá mdlo, svírá se mu hrdlo. Kolik Pullitzerových cen už mi uniklo jen proto, že jsem si řekla:
Né, přece s sebou nebudu do obchodu tahat foťák.

Své okolí neustále otravuje slovy:
Jé, to by byla fotka, škoda, že u sebe nemám foťák
Vlastně to říká tak nějak místo pozdravu a pokud byste si měli dát panáka vždy, kdy podobnou větu řekne, skončili byste po dvou hodinách na záchytce a byli byste rádi, že to neskončilo psychickou újmou, a že pokaždé, kdy jen zaslechnete počáteční Jé to by byla... nemáte nervové záškuby a epileptický záchvat.

inspiruje se
na focení mě nebaví jen to, že já vytvářím fotky, ale i to, že ostatní vytváří fotky. Baví mě celá komunita, lidé, kteří tím tráví svůj volný čas, a tak vznikají neuvěřitelná díla. A to zabere čas. Projížděním instagramu, 500px strávím i desítky minut denně, objevuji nové lidi, se zatajeným dechem si prohlížím jejich brilantní profily. To zabere hodně moc času.
Co zkusit ještě tenhle hashtag?
No páni.
To už je osm? Hm.
Boží, to není možný, jak to ty lidi dělaj?
Deset? Eh.

nemá čas
ptát se ho, jestli má čas o víkendu, by bylo hodně naivní. Sobotu za sobotou fotí svatby, v neděli sedí u photoshopu, přes týden má nějaké ty portréty a také si občas musí odpočinout. Pokud se tedy navrhuje nějaká společná akce, fotografovi se v hlavě otevírá diář, myslí bloudí po datech. Dvanáctého Nové Město, patnáctého ta slečna ze Dvora. Aha.
Sorry lidi, nemůžu, já...
...fotíš? kvapně doplní jeho slova přátelé, kteří už svého kamaráda a jeho organizaci času znají jako své boty.

a také ho štvou lidé článek zde
a vlastně i ostatní fotografové článek zde

No nemá to zkrátka lehké

a co vy? s jakými problémy spojenými s focením se setkáváte nejčastěji?

4 komentáře:

  1. Skvělý článek! :) V některých bodech pobavil. :D Stávám se pravidelným čtenářem a čekám na další úžasný článek! :)
    Catherine Ribbon

    OdpovědětVymazat
  2. Brilantní! Senzačně vystižené.

    Nika

    OdpovědětVymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také