Adice? Co to je? A není to nelegální?

2krát skvělý komentář
Necelé tři měsíce chemie, a pak nikdy víc.

Jeden z mých největších životních zlomů a opravdu velká změna názoru. Do konce sedmé třídy základní školy jsem si chemii představovala jako gotického andělíčka ležícího s hlavou podepřenou rukami na nějaké katedrále, okolo něhož září duha a padají okolo něj čtyřlístky z nadýchaných mráčků a celé je to doplněno růžovou šlechačkou úplně všude. Ten andělíček pomrkává na turisty a říká jim, jak je všechno úžasné, jak má rád svět a že nás čeká sluníčková budoucnost. 

Kdykoli jsem pomyslela na to, že už za pár chvil budu dělat pokusy, nadšení mi proudilo žilami. A pak jsem nastoupila do osmého ročníku, vzorně vybavena učebnicí a sešitem bez linek jsem se nemohla dočkat svého velkého chemického debutu. Je pravdou, že první hodiny byly zábavné, ne-li přímo úžasné. Ale tak je to vždy, na začátku vás nalákají na jednorožce a pak vám dají obézního poníka. Mé nadšení tedy odklusalo při prvním setkání se s názvoslovím. Názvosloví asi nemusím představovat, setkal se s ním snad každý člověk, který se vůbec do osmého ročníku základní školy dostal. Přesto si dovolím ho trochu definovat a tedy: Názvosloví je nástroj ďábla, pomocí kterého rozsévá chandru do školních lavic. Ať už to zařadil do učebních osnov kdokoli, neměl čisté úmysly. Věřím, že až postavíme stroj času, přesně ta osoba se může těšit na moji návštěvu a pořádný políček z budoucnosti. 


Chcete-li demotivovat studenta, dejte mu písemku z názvosloví kyselin, pokud neodpadne, přidejte soli, doslova mu nasypte sůl do rány. Pokud totiž něco nelze pochopit, není to názvosloví kyselin. Při vyvinutí vážně velkého úsilí časem přijdete na to, jak z H2SO4 udělat kyselinu sírovou a naopak. Ale i kdyby mi u kolenou klečel papež a modlil se za mě, přísahám, že vzorec kyseliny trihydrogenfosforečné (což je sůl, i přes kyselinu v názvu) je nad moje síly. 
A tak jsem se pomalu začala smiřovat s tím, že chemie nejsou pokusy, nýbrž mírnější forma lobotomie. Na základní škole jsem překvapivě chemii vždy uhrála na jedničku, přiznávám, že nemám nadpřirozené schopnosti, učitel nám vždy dával pracovní listy a úplně stejné otázky dával i do testu. Nejsem tedy polobůh, nicméně na to, jak jsem tenkrát zvládala chemii se historie neptá...

Již na základní škole jsem vypozorovala, že existuje něco jako organická chemie. Z té doby si moc nepamatuji, motivace k učení nebyla, co bylo v pracovních listech, naučil se člověk zpaměti na test a pak vypustil. Toto milé odvětví chemie se znovu přihlásilo o své místo na slunci ke konci druhého ročníku na gymnáziu. Zpočátku to vypadalo jako brnkačka, tenkrát jsem získala jeden poznatek: háčka se spojují s céčkama, a když se tam připlete i jiné písmeno, připojí se k nějaké kombinaci céčka s háčkem. Budu upřímná, po téměř roce studia se tato má znalost rozšířila jen o jeden jediný poznatek: když by tam náhodou bylo OH a mělo by to nějak reagovat, je ideální z toho na druhé straně rovnice vytvořit H2O. 

Zapisování si poznámek jsem vzdala asi třetí hodinu, kdy se objevily první reakce. Adice, hydrogenace a bůh ví, co ještě. To vám raději o půlnoci přeříkám násobilku (vyjmenovaná slova slibovat nebudu, ta bych asi dohromady jako básničku nedala), než abych měla provést redukci. Když sem tam zvednu hlavu a podívám se na tabuli, začínám zjišťovat, že to, co se tam právě děje, není vůbec bezpečné a mohlo by mi z toho být nevolno, proto se raději věnuji něčemu jinému. Nedávno jsem zahlédla na prezentaci nadpis Názvosloví karboxylových kyselin. Staré šrámy z mládí. Vzpomínky na soli. Vše se mi mihotalo před očima. Jestliže jsem si již dříve prošla peklem, co může být toto? Armagedon? Není to nelegální? V tu chvíli jsem začala litovat mé spolužáky, kteří dávají pozor a plánují oné látce porozumět. Mám, myslím si, celkem velkou mozkovou kapacitu, přesto bych si tímto plevelem nechtělo zamořit ani jedinou buňku. 


A ač se může zdát, že s takovým přístupem k danému předmětu není možné, že ještě studuji, tam kde studuji, je to možné. Zmínila jsem zde pravidlo o spojování céček s háčky a vytváření vody. Pokud vás tedy zajímá, jak píši písemky, zde máte jednoduchý návod. S použitím jisté logiky se i mezi hady s neznámými písmeny dá najít nějaký algoristmus, podle kterého by se teoreticky mohla reakce provést. A tak bez absolutní znalosti látky dostávám z písemek dvojky, trojky (občas si to naženu i na teoretických otázkách, toť pravda). Přestože tedy nikdy netuším, co právě dělám, proč a jaký to bude mít dopad na vesmír, vždy z toho vyjdu s pár šrámy. A ano, občas si postesknu, chybí mi anorganická chemie. Neříkám, že právě názvosloví, ale třeba takové probírání jednoho prvku za druhým, to nebylo špatné. A moje nejoblíbenější látka - radiace, o té se mi i dnes zdávají sladké sny, vždy když si vzpomenu na dělení uranu, podlamují se mi kolena. Nemám v oblibě facebookové citáty o přátelství, životě a vlastenectví, přesto si teď dovolím jeden citovat: Nikdy nevíš, co máš, dokud o to nepřijdeš. Pokud bych měla volit menší zlo, s radostí bych si nyní do sešitu zapisovala whatever o bromu a byla bych v sedmém nebi.

Proč se ale zabývat tím, co bylo? Mé vyhlídky do budoucnosti nejsou tak zlé, čeká mě jen 73 dní, poté dokončím třetí ročník, a pak... Chemie? Nikdy víc...





2 komentáře:

  1. Tyhle pocity asi měla většina mých spolužáků (osmileté gymnázium) v chemii taky. Ale měli jsme tak super učitelku! Tak se stalo, že letos bych měla dokončovat své bakalářské studium na VŠCHT :D A co bych teď dala za nějaký ten testík z názvosloví :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také