Opravdová řízkárna

6krát skvělý komentář
Ještě nedávno jsem nevěděla, že Bratislava je vlastně takové předměstí Vídně. Tedy, že tyto dvě města jsou od sebe co by kamenem dohodil. A tak, když už jsme byly v té Bratislavě, řekly jsme si, že si zajedeme na jednodenní výlet do města valčíku.
Jízdenky za jedno euro, čekala jsem bryčku, rumunského povozníka a dva osli ve dvojspřeží. Místo toho na nás čekal, již důvěrně známý, žlutý autobus, ve kterém dokonce byla i wi-fi (ach ta mladá generace, to jsou samé internety)
.

Cesta trvala zhruba hodinu a půl, dorazily jsme na místo a začalo další velké dobrodružství bez nějakého většího předchozího plánování. Koupily jsme si denní jízdenku na vídeňské MHD a hledaly jsme nějakou stanici metra. Co nás překvapilo, mě až uchvátilo; každá linka má svoji barvu a to nejen na mapce. Každá stanice je laděna do té barvy, kterou má linka. Pro perfekcionistu pohlazení po duši. Zejména i barevně sladěné hasicí přístroje, lavičky, lampy, podsvícení eskalátorů. Za mě nejhezčí metro, kterým jsem kdy jela.

Vystoupily jsme na stanici Rathaus a hned první pohled na nádherné budovy způsobil to, že jsem během jedné minuty asi tak stokrát řekla „boží”. Boží radnice, boží lidi, ježiš, to je boží okno, páni, to je boží, oni tu bruslí před radnicí! A boží, oni tu mají trhy! Vídeň mě naprosto uchvátila, přestože trochu mrholilo, celé město mělo vznešenou a důstojnou atmosféru (kterou nezkazila ani naše přítomnost). Superboží.




Když jsme si prohlédly budovy v okolí Rathaus, dostaly jsme na něco chuť, vlastně já jsem umírala hlady a mám pocit, že už mi začínaly být vidět lícní kosti. Ale jíst v centru hned u hlavních památek? Někde na okraji to bude stát určitě méně peněz. A tak jsme s Janou udělaly přesně to, co miluji na denních jízdenkách. Neřešily jsme, do čeho a kam nastoupíme, kam dojedeme. Sedly jsme na první strassenbahn a jely jsme kamsi do neznáma. Plán zněl; pojedeme tak pět, šest stanic, zkrátka až se nám to někde bude líbit, vystoupíme a najíme se. A tak jsme se poprvé nějakého plánu opravdu držely a po pár minutách jízdy jsme stály kdesi ve Vídni. A kam teď? Jako anděl z nebes nám na rameno poklepala cizí paní a česky nám vysvětlila, že nás slyšela v tramvaji, a že tu má maminku, prý jí může zavolat a zeptat se, kde bychom se mohly najíst. Doporučila nám, pár metrů vzdálenou, řízkárnu. Ano, řízkárnu. Místo, kde prodávají jen a pouze řízky. Za sedm euro jsme dostaly řízek přes ¾ talíře a k tomu kupu hranolek. V ten den jsem zjistila, že miluji řízkárny.

Plny dojmů a s plnými břichy jsme opět nasedly na první tramvaj, která nám zastavila a chtěly jsme se dostat k Schönbrunnu. Zmačkaná mapka metra, jež se mi celou dobu povalovala v kapse, nyní přišla ke slovu. Skoro jako profesionálové jsme ihned zjistily, kam, čím a kudy se tam dostaneme, zvládly jsme přestupy, dojely jsme přesně tam, kam jsme chtěly.
Schönbrunn je vlastně takový obří zámek, který leží v obřím parku u obří kašny. Projít si celý areál - na to bychom potřebovaly celý den. A tak jsme se alespoň spokojily s pohledem na nádhernou stavbu, s návštěvou muzea kočárů a krátkou procházkou parkem.


 

6 komentářů:

  1. Vypadá to skvěle. :) Ve Vídni jsme byli na podzim, šli jsme tedy hlavně do zoo, ale i tak se mi tam hrozně moc líbilo. Někdy chci vyrazit i na to ostatní. Ať se ti líbí v Bratislavě. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, v zoo jsme nebyli :D Tak třeba ještě do Vídně vyrazím

      Vymazat
  2. Nádherné fotky, vyzerá to tam úžasne. Strašne sa tam chcem ísť niekedy pozrieť, tak snáď raz :)
    Bibiána Navrátil's Blog

    OdpovědětVymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také