Vypečená drbárna

16krát skvělý komentář
Jakožto student potřebuji neustále peníze. A také neustále nemám peníze. A když peníze mám, hned je zase nemám. Není tak divu, že když mi volala kamarádka z bývalé letní brigády, jestli bych nechtěla přijít na vánoční prázdniny do pekárny, řekla jsem ano.

A všichni vám budou tvrdit, že soudní lékař, pracovník v pohřební službě nebo zpravodaj Krimi zpráv na Primě musí mít silný žaludek. K tomuto seznamu bych mohla doplnit ještě jedno povolání. Motač preclíků. Nejedná se o nic nechutného, nemusíte se hrabat v mrtvolách nebo v případu Petra Kramného. Tak proč?

Pokud jste tak trochu nevystudovaný psycholog, který se zajímá o duševními pochody lidí, baví vás poslouchat cizí hádky a máte oblibu ve sprostých slovech, bude týdenní pobyt v pekárně tím pravým pro vás. Pokud těmto věcem příliš neholdujete, asi to nebude nic, čím byste se chtěli živit.

Co se tedy dělo v zákulisí výroby křupavého pečiva? Tak nějak začínám chápat, že ženy se asi musí pomlouvat Nevím, jestli je to nějak naprogramované v mozku, nebo jestli tuto "výbavu" získávají až časem. Každopádně vyskytuje se to u 80 % z nás a je to hnus. Pokud pracujete v kolektivu žen rozdělených na dva tábory, očekávejte asi takovou atmosféru, jaká panovala mezi Japonskem a USA za druhé světové války nebo mezi Brity a Francouzi nepřetržitě (a to sedí asi ještě víc, do očí si chválíte novou C4 a za zády se posmíváte za Cactuse, přičemž popíjíte čaj o páte a ironicky přikusujete citronové sušenky). Předmětem sporů se může stát i naprostá hloupost, třeba nové tričko, kdy to můžeme stupňovat podle závažnosti od 1 do 4, přičemž jedna je nejmenší prohřešek a za čtyřku by měla být kolegyně zavřena do pece (i s tričkem, samozřejmě):


  1. nové tričko
  2. nové ZNAČKOVÉ tričko
  3. nové ZNAČKOVÉ tričko, ve kterým se jí rýsujou špeky a je to nechutný
  4. nové ZNAČKOVÉ tričko, který "tý krávě" sluší, takže je to asi anorektička, která se neumí najíst
A nemusíme se zde bavit jen o tričku, co třeba taková dovolená? Číslo jedna značí nejmenší neškodnost společnosti, sedmička je opět na pec, tentokrát na nižší teplotu, ať to trvá dýl, pěkně...
  1. Chorvatsko
  2. Chorvatsko už potřetí, co ji tam pořád tak baví, krávu tlustou?
  3. Chorvatsko po páté, kecy, beztak nikam nejeli... (doprovázené opovrhujícím pohledem)
  4. Dovča na Slovensku
  5. Dovča v Čechách, sice je tady hezky, ale to nemaj na Chorvatsko? ( v případě, že už v Chorvatsku daná kolegyně byla, mluví se o Řecku, Itálii nebo Španělsku, o Egyptě ne, tam jezděj jen šéfové a zlatokopky a navíc je to tam teď nebezpečný, to víte ty imigranti a ještě to, co se stalo Kramným!)
  6. Egypt, to snad nemyslí vážně! Vždyť tam jezděj jenom šéfové, zlatokopky a navíc je to tam teď nebezpečný, to víte ty imigranti a ještě to, co se stalo Kramným!
  7. Bez dovolené, proboha, okamžitě jí seberte děti, vždyť ty dvouletý haranti k moři potřebují! Nebo aspoň na Mácháč! Sakra!
Pokud to nechápete, nebojte se, nejste sami. Jen ještě dodám, že spor může vzniknout prakticky kdykoli, když dlouho nejdete válet těsto, když chodíte moc často válet těsto, když neumíte dobře válet těsto nebo když po válení těsta nedonesete ihned po odložení válečku mouku. Na to bacha! Hádku vyvolá špatný pohled, ospalý pohled, příliš spokojený pohled (co se má co usmívat?), pohled z Egypta (kdo vám ho asi poslal?),...  Vzhledem k tomu, že jsem věčný provokatér, těšila jsem se na poslední den. Většinou se věcmi nechlubím, je to hloupé a povrchní, zde jsem ale vycítila příležitost. Ráno jsem materialisticky obula boty Nike, na hlavu jsem si nasadila velká sluchátka, v kabelce jsem měla lahev Voss. Na dílnu jsem si nakráčela jako pán, během směny jsem povídala o mých cestách do zahraničí, s radosti odpovídala na dotěrné dotazy mířené na mou fotovýbavu (kolik to stojí? fakt tolik? kde jsi na to vzala?)  a dělalo mi radost, že až tam konečně nebudu chodit, budou se mít o čem bavit. 

Co jsem ale slyšela, funguje to takto (nebo spíš nefunguje) ve většině ženských kolektivů. Nikdy jsem ti toho moc nevšímala, asi to bude tím, že jsem si vždy více rozuměla s kluky a tyto temné stránky ženského pohlaví jsem zatím neměla tu čest poznat zblízka. Nyní už nevidím jen preclík, vidím všechny ty p**i, k***y a d***y (nemyslím tím samozřejmě ty ženy, nýbrž ta sprostá slova, kterými byly neustále označovány). A jestli je to takhle všude, tak mi vlastně ani nechutnají knedlíky, koláče, nelíbí se mi šátky, ozdoby ze dřeva, sešity, jen si představte, kolik temné energie bylo vydáno na výrobu těchto předmětů! I kulka, která zasáhla Kennedyho byla ve svém jádru lepší, než čerstvý (rozmražený) rohlík z Kauflandu. Určitě!

16 komentářů:

  1. A zase super! :) Na střední škole jsem měla stejnou brigádu. V pekárně. :D A v ženských kolektivech jsem pracovala několikrát, musím ti dát za pravdu, pěkně jsi to vystihla. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :). No aspoň víš, o čem mluvím :)

      Vymazat
  2. Perfektní! Je to tak přirozené, že i přes všechna negativa se člověk musí smát, když si uvědomí, že je to pravda pravdoucí!
    Ženský kolektiv, ajaja. Na střední jsme byly samé holky a tak moc dobře vím, že je to větší tragédie než Nagasaki s Hirošimou dohromady... Ať někdy něco uděláš, či neuděláš, vždycky to bude špatně!
    Jsme na tom stejně, když mám tu možnost taky se dámským debatním (= pomlouvacím) kroužkům vyhýbám, jak jen mohu, přeci jen znám lepší zábavu, než se půl dopoledne hádat o tom, jestli "té pizdě vyhublé, tahle rtěnka sluší nebo ne (a měla by jít rovnou na konkurz do nějakého bordelu)."
    Když mám volbu.. jasně, že volím společnost mužů... ;-)

    Nika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, taky dávám přednost mužskému kolektivu

      Vymazat
  3. Moc bombový článek a ještě ve všem s tebou souhlasím :D Ale nedělají to jenom ženský. I chlapi drbou a to vím z vlastní zkušenosti, protože kluci z naší třídy drbou, pomlouvají každou chvíli a občas se k nim přidáme i my holky a pomlouváme zbytek.
    Jo, je to hnus, taky to nemám zrovna v lásce, ale už to patří k tomuto životu. Prostě jsme asi tak nastavení a asi všichni na tomhle světě prostě pomlouvali.

    Ale abych řekla sama za sebe... snažím se nepomlouvat, protože stejně se mi to jednou může vrátit a dvakrát hůř. Ale nejsem žádný svatoušek, každému to jednou ujede a nikdo není úplný anděl.

    Moc bomboví článek a i jsem se občas zasmála, protože máš pravdu a prostě... tenhle článek se ti moc povedl :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebudu tvrdit, že tohle nedělám, ale tak nějak cítím, že to není správné.
      Chlapi jsou taky drbny, ale mám pocit, že to prostě nemyslí tak hnusně, jako když pomlouvají ženský. Nebo jsem se zatím setkala s tím, že ti chlapi nebyli nikdy tak zákeřní.
      A děkuju :)

      Vymazat
  4. Tyhle ženský kolektivy mám náhodou rád! Vždycky se nepozorovaně vetřu, vyslechnu si všechny ty pomluvy, rejpání a kdoví co všechno, mlčim, myslim si cosi o prdeli a pak se jen směju když se ty dámy vybarví a ukáže se jak jsou vlastně hloupý. Když o nich pak víš všechno možný, můžeš jim lézt do zadku a ony si toho ani nevšimnou, protože v jejich očích jsem ten hodnej kluk co jim rozumí. :D

    Neplatí to samozřejmě o všech ženách, ale těch urážlivých slepiček o kterých píšeš znám dost.

    Tom z TH Svět

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak ale to je skvělej přístup :D Takhle to využít ku prospěchu svému, mazané.
      Tak všichni nejsme stejní, žena nemusí se automaticky rovnat vášnivé drbně. Ale kdo z nás někdy nepomlouval, že? :D

      Vymazat
  5. :-D pobavilo :-D zensky kolektivy byvaji des. i kdyz uz jsem zazila i par "povedenych" chlapskych. to si clovek asi nevybere :) a v pekarne jsem taky kdysivaaa delala brigadu, u chleba :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo to máš asi pravdu, ale co zatím můžu porovnat, tak je v tom propastní rozdíl

      Vymazat
  6. Já ty tvoje články vážně zbožňuju! :D Vždycky se u jejich čtení fenomenálně bavím... :)
    Ženský jsou ženský, proto se snažím být součástí mužských kolektivů :)

    Ohněm políbená

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc :)
      Jako není to taky vždycky výhra, ale zatím jsem se s tím, co popisuji v článku, setkala především u žen

      Vymazat
  7. Nesnáším ženské kolektivy, a drby... a přesně tyhle husy! Proto jsem ted ráda za to, jakou práci mám. :))

    OdpovědětVymazat
  8. Tak tohle musela být vážně zajímavá zkušenost :D Já jsem vlastně zažila něco podobného, když jsem byla pár let zpět na brigádě v práci u svojí mamky. Tam to taky celkem slušně jelo, ale nebylo to až v takové míře, protože se tam přes hluk ani moc mluvit nedalo :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak aspoň jsi to nemusela tolik poslouchat :D Ale tam před tím nebylo úniku

      Vymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také