Přežila jsem svou smrt a hlava princezny Diany

4krát skvělý komentář
 Na začátku prosince jsme se s filmovým klubem vydali do Londýna. Čekal mě první let letadlem a já z toho byla popravdě neskutečně nervózní. Ani ne kvůli teroristickým útokům, bála bych se i kdyby to zrovna nebylo hlavním tématem všech zpravodajství. Tak nějak jsem vždy předpokládala, že nikdy nepoletím, proto jsem se neohroženě dívala na každou epizodu Vteřin před katastrofou a podobné, k létání motivující, pořady. Chyba. Velká chyba. Masivní chyba. Když tedy přišel den D, přemýšlela jsem, jaká písnička by byla tou nejlepší na můj pohřeb. Představovala jsem si nejrůznější scénáře toho, jak padáme a proč padáme. Kachna v motoru. Málo paliva. Sestřelení. Nejlepší by asi byl výbuch, to bychom alespoň nic necítili, rychlé a účinné. 

 Letiště bylo na dosah, nad námi přistávala letadla a já se začínala smiřovat s tím, že do jedné z těch obřích plechovek budu zavřena, bez možnosti útěku, bez naděje. Kontroly zavazadel proběhly bez problémů, což mě vyděsilo. Poznali by vůbec, že mám s sebou bombu? Sice nám projeli příruční zavazadla, ale co ta pod letadlo?



 Čelo orosené potem, čas do odletu, tedy mé smrti, se blížil. Začala jsem si prohlížet postupně přicházející spoluletící. A jakože nikdy nejsem rasista, xenofob, zkrátka nikdy neodsuzuji lidi podle vzhledu, barvy, tak přítomnost tří muslimů mi najednou připadala jako jasná smlouva s ďáblem (a jsem teď za tyto myšlenky na sebe řádně naštvaná). Odvezli nás k letadlu, a pak jsme nastoupili do našeho vesmírného korábu. Trochu mě překvapilo, jak tam bylo málo místa, jak se tady pak člověk má evakuovat, když ani pořádně neprojde uličkou? 

 Další rána na sebe nenechala dlouho čekat. Oni zmínění muslimové si samozřejmě sedli za mě. Tep srdce neměřitelný, zrychlený dech. Blížil se odlet, zhasli nám v letadle, za mnou seděli vrazi, v kokpitu pilot se sebevražednými sklony. Určitě. Rozjeli jsme se po ranveji, hlavou mi probíhaly myšlenky o tom, kde asi najdu záchranou brzdu a jestli ještě můžu vystoupit. Nemohla jsem. Neuvěřitelná síla nás zatlačila do sedaček, všude byl hluk a najednou, najednou jsme se odlepili od země. Bože, to bylo tak nechutný.

  Jindy jsem upovídaný člověk, který nezavře pusu ani když ji má plnou jídla. Nyní jsem seděla zaražená v sedačce, oči vytřeštěné, ruce sevřené v pěst, vzpomínala jsem na svou rodinu a že jestli tohle přežiji, budu jim muset zavolat, jak moc je mám  ráda. Ani jsem nepromluvila, to aby vibrace mého hlasu nějak nenarušily konstrukci letadla. Pánové za mnou si objednali kávu. Vyděsilo mě to. Proč si dávají kávu? Dá se z ní sestrojit bomba? Nebo chtějí odlákat pozornost? Co to proboha dělají? Do dopití nápoje jsem poslouchala každé jejich slovo, jestli třeba neuslyším nějaké to Alahu nebo Akbar. Nic, tentokrát. 

 Sem tam to s naším letadlem třísklo, prý to nic není, ale podle mě jsme se právě vyhnuli nějaké střele. Na to, že budeme přistávat mě nikdo neupozornil, nečekaná tupá rána ze spodku letadla mi tedy málem přivodila infarkt. A najednou se všichni začali zvedat, happyend! Přežila jsem svou smrt, myslím si. Jediné co mě ten večer v Londýně tížilo byla nepříjemná představa. Vždyť my letíme letadlem i domů!

Adventní výzdoba, nádherně ozdobené stromy poblíž Imperial College.
Veverky nás mile překvapily, nebyly vůbec plaché, skvěle se fotily a natáčely.
Jedno z mnoha krásných aut v ulicích metropole.
Červené plody v zahradách vévodkyně Kate.
Typicky cihlové britské stavby, něco na tom prostě je.
Obří pusinku jsme s kamarádkou zkrátka v cukrárně nechat nemohly.
Překrásný kolotoč, i když už je většina z nás starší 18 let, neodolali jsme.
Na focení památek zkrátka nebyly podmínky, i tak jsme si alespoň London Eye vyfotila.
Nejdivnější pohledy všech dob. Je libo hlavu Diany nebo královny? A co si o tom bude myslet adresát, až to najde ve schránce?
Tower Bridge je moje nejoblíbenější stavba v Londýně (a není to samozřejmě nijak ovlivněno tím, že o ní měl Hammond pořad).
Vánoční trhy kousek od Temže.

4 komentáře:

  1. Hahah ted si me pobavila :D Ale jsem rada, zes tu naprosto jistou smrt prezila, protoze ty fotky jsou nadherne! :)

    OdpovědětVymazat
  2. No, rasista docela jsi podle toho článku. :) Jinak moc hezké fotky, taky jsem tam před 14 dny byla. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě si teď tu svou chvilku docela vyčítám a mrzí mě, že jsem se tak chovala, no byla to pro mě vážně stresující situace, z létání mám hrůzu.

      Vymazat

Děkuji ti za komentář :)

Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také