Víkend v Paříži pro studenty téměř zadarmo


Paříž není jen město zamilovaných, město drahého vína popíjeného na balkóně luxusního hotelu s výhledem na Eiffelovku. Paříž se dá zvládnout za podobné peníze jako třeba Praha, když víte, jak na to. A hlavně, když jste studenti.

Dlouho jsem neviděla studentům - cestovatelům tolik nakloněné město. Většina památek má vstup pro obyvatele EU pod 26 let zdarma. Zábava na celý víkend, která vás nebude stát víc než pár stovek.

Připravila jsem si pro vás výběr míst, která jsem během jednoho červencového víkendu stihla navštívit.

Ani za dopravu po městě nemusíte platit mnoho. Studenti jezdí o víkendu po Paříži za 4.10 € za jeden den. Pro dospělé ta samá jízdenka za 7.50 € a obyčejná jednosměrná jízdenka za 1.90 €.

Louvre

Světoznámou galerii by neměl vynechat žádný milovník umění. Kromě obrazu Mona Lisa, před kterým se mačkají davy lidí, je zde k vidění například i můj oblíbený Delacroix (obraz Svoboda vede lid na barikády).  Podle toho, jak moc vás umění baví, zde můžete strávit pár desítek minut i hodiny.

Vstupné pro mládež zdarma, pro všechny návštevníky zdarma každou první neděli v měsíci.

Vítězný oblouk

Věděli jste, že se můžete dostat až na střechu Vítězného oblouku? Výhled na celou Paříž zaručen. Čeká vás nějaký ten výšlap do schodů, výsledek se ale vyplatí.

Pro mládež vstup zdarma.


Muzeum moderního umění

Pokud zastáváte názor, že umění nemusí nutně znamenat jen hyperrealistické obrazy, ale baví vás i tak trochu šílenosti, nevynechejte Muzeum moderního umění. Expozice se průběžně obměňují, v létě jsem měla štěstí na upravenou tapiserii s lesní zvěří.

Vstup pro mládež zdarma do nestálé expozice.

Muzeum Oranžérie

Novodobějšímu umění se věnuje Oranžérie, která se dělí na dvě části. V první části ve stálé expozici visí i několik obrazů slavného Van Gogha a je velký zážitek je vidět naživo. Druhá část expozice se mění, v létě zde vystavovali umělecká díla z Pobaltí. Obecně zde najdete díla z období impresionismu a postimpresionismu.

Vstup pro mládež zdarma, pro všechny návštevníky zdarma každou první neděli v měsíci.


Sainte-Chapelle 

Dvoupatrová gotická kaple vás zaujme zejména vitrážovými okny a ponurou atmosférou. 

Vstup pro mládež zdarma.

Conciergerie

Královský palác Conciergerie za dob Velké francouzské revoluce sloužil mimo jiné jako věznice. Poslední hodiny svého života zde strávila i královna Marie Antoinetta. K nahlédnutí jsou zde rozsáhlé prostory paláce i vězeňské cely.

Vstup pro mládež zdarma.

Pont Alexanre III.

Není nad příjemné posezení u řeky Seiny nedaleko Mostu Alexandra III. V létě je zde rušno, lidé sedí na nábřeží, popíjejí víno a užívají si teplo zapadajcího slunce.

 Sacre Coeur

K Sacre Creur můžete vyjet lanovkou, která je v rámci celodenní jízdenky zdarma. Ideální místo nejen pro milovníky architektury, ale i pro ty, kteří milují výhledy. Protože od Sacre Coeur budete mít Paříž jako na dlani.

Eifellova věž

Jak si zpříjemnit večer? Co takhle piknik jen pár desítek metrů od Eifellovy věže, dominanty města zamilovaných? Sledovat západ Slunce u prožívat každou vteřinu, tak vypadá skvělé cestování!

Ubytování: řešila jsem přes couchsurfing.com
Doprava: já jsem jela za pár euro z Bruselu, obecně se ale dají levné lety od nás, když víte, kde hledat. Pokud se chcete dostat do Paříže za cenu nižší než 40 euro, budete muset vyrazit na letiště do okolních zemí - Bratislava nebo Vratislav nejsou zas tak daleko a lety začínají zhruba na 30 eurech.
Nabídka letů je vyscreenovaná z azair.com

Roadtrip na 3 dny, 1000 kilometrů Bulharskem

Po dvou měsících zpět v Bulharsku. Tentokrát ale východě. Přistáváme v Burgasu a míříme do půjčovny pro auto. Jo, válet se tři dny u moře by bylo určitě fajn. Nás ale láká vidět víc. Trasa bude mít necelých 1000 kilometrů a zavede nás nejenom k naší vysněné Buzludže. Nasedněte si, místo v autě ještě máme, vezmeme vás s sebou.


Do bulharského Burgasu se dají sehnat velmi levné letenky. Zpáteční letenky z Bratislavy stály necelých 500 korun. A tomu už se říká hodně slušná cena. Výlet jsme s kamarádkou naplánovaly low-costově. Jediným větším nákladem bylo půjčení auta a benzín, jinak nás tato krátká dovolená nestála skoro nic.

A co tedy za tři dny stihnout? V článku najdete důležité průjezdní body, místa, která určitě nesmíte vynechat. Naším hlavním cílem byla Buzludzha, po cestě jsme ale viděly i kláštery, spoustu přírody, ruiny antických měst a nechybělo ani odpoledne na pláži.

Trasa


Pozn. : trasa byla v našem případě o trochu delší, jelikož jsme místy bloudily a na mapě nejsou zaznačeny všechny naše zajížďky

Letenky: Do Burgasu létá levně s Ryanair, lety začínají na začátku dubna, nejlevnější letenky se dají sehnat za 10 euro v jednom směru. Důležité je ale říci, že Ryanair začal uplatňovat novou zavazadlovou politiku, takže si v ceně základní letenky můžete vzít jen malé příruční zavazadlo zdarma. Přesné rozměry najdete na webu Ryanair.

Den první

Trasa: Burgas – Trite Bratja/Halkata – Kostel sv. Ivana Rilského - Kazanlak

Den druhý

Buzludža – Šipka – Sokolski klášter – klášter Dryanovo – Nikopolis ad Istrum – Preslav - Madarský jezdec – Varna

Den třetí

Varna – Nesebar – Zlatá pláž – Atanasovské jezero – Burgas

Den první

Burgas - letiště, doporučuji nakoupit ještě ve městě zásoby jídla, než město opustíte
Halkata
Trite Bratja/Halkata - skalní útvary, vynechaly jsme, jelikož jsme měly štěstí na průtrž mračen

Kostel sv. Ivana Rilského

Kousek od hlavní silnice stojí ruiny kostela svatého Ivana Rilského. Upomínka na dvě zaniklé vesnice, které museli obyvatelé opustit. Na jejich místě byla za komunismu v roce 1965 vybudována přehrada Zrebchevo. Za naší návštěvy byl kostel přístupný, někdy je ale do třetiny zaplavený a dostat se k němu lze jen na loďce.

Stojíme uvnitř kostela a slyšíme rozčílený mužský hlas. Během chvilky jsme byly obklíčeny. Všude kolem nás stály krávy. Asi utekly. Jejich majitel se je snažil nahnat zpátky do ohrady, zatímco zběsile mával hůlkou a pokřikoval na ně něco bulharsky. Tedy doufám, že pokřikoval na ně. My mu nerozuměly ani slovo.





Kazanlak - v okolí jsou kempy, přímo v Kazanlaku jsme poměrně dlouho hledaly, kde se najíst, většina restaurací měla mimo sezónu zavřeno. V Kazanlaku je k vidění Thrácká hrobka (UNESCO).

Den druhý


Buzludzha

Nejdůležitější bod našeho výletu. Místo, které nás vyhnalo z pohodlí hotelových resortů. A donutilo nás půjčit si auto. Buzludzhu jsme musely vidět. Jedná se o monument ve výšce 1439 m. n. m. v pohoří Stará planina. V roce 1868 zde došlo k poslední bitvě mezi bulharskými povstalci a Osmanskou říší.  

Samotný památník oslavuje vznik socialistického hnutí a později komunistické strany v Bulharsku. Stavba započala v roce 1974 a k slavnostnímu otevření došlo v srpnu roku 1981. Po pádu režimu ale Buzludzha neměla žádné využití, dnes chátrá a je vyhledávaným cílem milovníků architektury a urbexerů.

Uvnitř monumentu je kopule, na jejím vrcholu je obrovský srp a kladivo Lákalo nás dostat se dovnitř a vše vidět na vlastní oči. Bohužel se nám nezadařilo. Při snaze odtlačit toitoiku (doufaly jsme, že za ní bude díra dovnitř) nás chytl policista. Objekt je střežen a nikdo nepovolaný se dovnitř jen tak nedostane. Vše naštěstí skončilo jen upozorněním, že máme vše vrátit do původního stavu a nepokoušet se dovnitř dostat. Zatlačily jsme tedy toitoku zase zpátky a dělaly, jakože se nic nestalo.

Přestože jsme nebyly uvnitř, jsem pořád nadšená z toho, že jsem si splnila jeden ze svých urbex snů. Vidět naživo něco tak monstrózního a bizarního, nemám slov.


Průsmyk Šipka - Po cestě z Buzludzhy monument rukou, které drží pochodně a památník bojů s Osmankou říší

Sokolski klášter 

Klášter Dryanovo - kromě kláštera i nedaleký vodopád a jeskyně

Nikopolis ad Istrum

Kličkujeme mezi obřími dírami v silnici. Míjíme kostru neidentifikovatelného zvířete ležící uprostřed silnice. Tudy asi moc aut neprojede. Na parkovišti není jediné auto, pokladna je ale otevřená. Zase jsem spokojená. Čím méně lidí, se kterými se musím o nějaké místo dělit, tím lépe. A tady není nikdo, kromě border kolie, která se k nám okamžitě připojuje a stává se naším parťákem po celou dobu prohlídky.
V Nikopolis jsou k vidění zbytky byzantského města. To bylo zničeno ke konci šestého století Avary.
V roce 1984 se dokonce uvažovalo, že bude Nikopolis prohlášeno památkou UNESCO. Nakonec se tak nestalo. A možná dobře. Alespoň tu není narváno. Nikopolis tu je jen pro ty, kteří si jej objeví. Tak se mi to líbí.


Preslav - Další ruiny antického města, doporučuji všemi deseti

Madarský jezdec - Slavný reliéf jezdce vytesaného do skály (UNESCO). Pro nás trochu zklamání, není pořádně vidět, zajímavé, ale znovu bych tam asi nejela.

Varna - zůstáváme přes noc v kempu Laguna - Zlaté písky, ráno snídáme obří mísu smažených ryb pro dvě asi za 200 kč. Sníme půlku a jsme přecpané. Od kempu to není k restauraci daleko, cca 300 metrů směrem na pláž.



Třetí den

Nesebar – Starobylé město (UNESCO), oproti ostatním památkám, které jsme viděly, je plné turistů a kýčovitých stánků se suvernýry, návštěvu bych ale nevynechala
Zlatá pláž - Trochu odpočinku, na konci května už se zde dalo koupat v moři nebo ležet na pláži. Zasloužený odpočinek po dvou dnech na cestách a příjemné osvěžení.

Atanasovské jezero

Odbočujeme na opuštěně vypadající silnici. Naším cílem je růžová termální koupel u Atanasovského jezera. Dvě mladé naivní holky a proti nim jedoucí černej bavorák. V pohodě do té doby, dokud ve zpětném zrcátku nevidíme, že se otáčí a následně jede za námi. Nikde nikdo. Je to divný? Trošku.

Zatímco nám v hlavách běží myšlenky na human trafficking, podaří se nám zběsilého pronásledovatele kdesi setřást. Dokonce přijíždíme i ke kýženému, značně odlelému růžovému jezírku. Koupu se, ve vodě jsou prospěšné minerály a soli, které údajně léčí problémy s kůží. Kamarádka nervózně obhlíží okolí a zatímco já si bezstarostně plavu, ji asi ještě černé myšlenky nepřešly.






Jak učíme studenty bojovat s fake news

Fake news, dezinformace, hoaxy. Jsme jimi obklopeni. Dokážeme je ale účinně odhalovat a bránit se jim? S kolegy z Masarykovy univerzity jsme se rozhodli hravou formou naučit nejen středoškoláky, jak si ověřovat informace. Jak konkrétně?

Fakescape je úniková a šifrovací hra, kterou ke dnešnímu dni hrálo přes 2,5 tisíce studentů, kterým se díky ní podařilo uniknout fake news. 

Jak to začalo
Celý maraton začal v červnu, kdy jsme se přihlásili do katederní výzvy. Mezinárodní soutěž P2P Challenging extremism and propaganda hledá zajímavé vysokoškolské projekty. Jdeme do toho.
Od září jsme vymýšleli únikovou hru, která by byla hratelná v jakékoli školní třídě, a která by dokázala během jedné vyučovací hodiny naučit studenty základní znalosti a dovednosti. Hru, která by rozvíjela jejich kritické myšlení a mediální gramotnost.

Co přišlo v listopadu, jsem nečekala. Naši hru jsme konečně zvěřejnili na tiskové koneferenci. A už to začalo. Objevili jsme se v desítkách médií, včetně České televize, rádia Svobodná Evropa nebo třeba Aktuálně.cz. Ozvaly se nám desítky škol. Začali jsme předávat to, čemu jsme věnovali nespočet hodin práce.
Fakescape v Dobrém ránu

Jak hra vypadá
V naší hře si studenti zahrají na novináře a přesunou se do roku 2028. Pomocí indícií mají odhalit prezidentského kandidáta, který šíří dezinformace. V celkem čtyřech úkolech se musí zorientovat v textu, odhalit manipulace fotkami i novinovými titulky, ověřují výroky. Poté, co kandidáta nejrychlejší tým odhalí, projdeme se studenty všechny úkoly a řekneme si, co se vlastně během hry naučili.

Proč?
Falešných zpráv je plný internet. Sociálními sítěmi se šíří dezinforamce a není těžké jim podlehnout. Důležité je kriticky přemýšlet a vědět, na co si dát pozor. Že titulky článků napsané velkými písmeny a s vykřičníky nepůsobí seriózně. Že pod důvěryhodným článkem je vždy podpis autora. Že ne všechno, co vidíme na internetu, je ve skutečnosti pravda.

Hraní hry

Osobně jsem nadšená z toho, že jsme náš volný čas věnovali něčemu smysluplnému. Sice jsem neměla poslední měsíce čas na většinu svých koníčku (včetně blogu), ale mám dobrý pocit, že jsme s kolegy vytvořili něco hodnotného. Že vysoká škola není jen biflování se, ale je to i řada příležitostí, které jen člověk musí umět využít.

Jelikož se náš projekt líbil i porotě mezinárodní soutěže, letíme jej za dva týdny prezentovat do Washingtonu, kam z 50 projektů postoupily tři nejlepší. A já mohu s nadšením říci, že mezi těmi třemi projekty je i náš Fakescape.

Držte nám prosím palce :)
A pokud byste si chtěli zahrát hru i na vaší škole, stačí nám napsat a domluvit si termín (kontakt).



Směr sever: Oslo je druhé Chorvatsko

Velkolepá cesta stopem ze Švédska do Norska pokračuje. Vykoupeme se v moři a zjistíme, že jedno písmenko může znamenat, že si naši cestu prodloužíme o stovky kilometrů.

Článek navazuje na první díl deníku z Norska - Směr sever - Stopem ze Švédska do Norska.

Náš včerejší řidič, kterého jsme si stoply už ve Švédsku, se pro nás dnes ráno vrátil do Fredrikstadu. Jedeme společně do Osla. Daniel pracuje pro leteckou společnost a má několik letů ročně zdarma. A protože miluje hudbu Rogera Waterse, cestuje za jeho koncerty po celém světě. Dnes do Gdaňsku.

„Já vás nemůžu zavézt až do centra, to bych to pak nestihnul. Tak pojedete se mnou na letiště a já vám koupím jízdenky na vlak,“ nabízí. S někým tak velkorysým jsem se ještě při stopování nepotkala.

V Oslu zkoušíme jednu z největších levičáren mého života. Včerejší éterický hostitel nám dal radu, jak ušetřit. V obchodech si můžete nakrájet chleba. Spoustu lidí si jej pak ale neodnese celý a pár odřezků nechají. Zbytky si pak člověk může vzít. Říkám si, že v Česku bych tohle nikdy neudělala, ale docela mě lákalo to zkusit. A tak jsme posunuly náš level bezdomovectví na mnohem vyšší úroveň.

Sedíme v parku, k již druhé konzervě tuňáka tohoto výletu přikusujeme tvrdé patky od chleba, které jsme pojaly jakožto kolektivní majetek a přivlastnily jsme si je v nedalekém supermarketu. Začínám si říkat, že ještě pár dní v Norsku, a možná i začnu volit Zelené.

Kromě pocitu zadostiučinění vůči kapitalismu mám ještě jeden pocit. Nepříjemný. Náš dnešní hostitel měl jednu negativní referenci. Napsala jsem dané slečně a ta mi popsala, co se dělo. Okamžitě jsme s Julií vyhodnotily, že u něj tedy přespávat rozhodně nebudeme. Místo Osla bydlí 40 minut autem daleko kdesi na periferii města, hodně pije, a ještě více se rozčiluje. Fajn chlapík. Můj instinkt mi říká, že budu raději spát ve spacáku na hlavním nádraží než u něj. Nového hostitele se nám navíc podařilo sehnat do půl hodiny, takže si ta bizarní místa na přespání necháme na později.

Eivindův byt se nachází v centru Osla. Když přicházíme k jeho dveřím, nejprve vidíme obrovké holé břicho, které následuje chlapík s rezavým plnovousem. Eivind je ajťák. V obývacím pokoji má obří monitor, na kterém cosi kóduje. Moc nemluví, soustředí se na práci. Občas se nějakému kódu pobaveně uchechtne.


Hledá se alkohol

V Oslu se potkáváme s dalšími Couchsurfery, procházíme se městem, pijeme pivo v plechovce a poprvé narážíme na tvrdost zdejších pravidel pro nákup alkoholu. Zatímco v Česku koupíte pivo pomalu i v bufetu v mateřské školce, v Norsku si jej po určité hodině nekoupíte vůbec. Pro jiný alkohol, než je pivo, si navíc musíte vyrazit do Vinmonopoletu. Který je otevřený jen určité hodiny denně. A všechno je tak tak drahé, že vás na ten alkohol stejně přejde chuť. Kromě hubnoucího tripu tohle tedy bude i trip abstinenční.

Druhý den v Oslu vyrážíme do muzea 21. července. věnovanému jednomu z nejtragičtějších dní norské historie. Šílenec Anders Breivik nejprve v budově kanceláře norského premiéra odpálil nálož. O pár hodin později v převleku policisty vyrazil na ostrov Utøya, kde postřílel 69 převážně mladých lidí. Celkem 21. července zemřelo 77 lidí. Muzeum se nachází přímo v místě, kde Breivik podomácku vyrobenou bombu odpálil. Pro mě je návštěva památníku a muzea jedním z nejsilnějších zážitků, který si z Norska odvážím. Pamatuji si, jak se to tenkrát stalo, i když jsem ještě byla dítě. Nikdy jsem si ale plně neuvědomila, k jak hrozné tragédii vlastně došlo, dokud jsem neviděla tváře všech obětí.


S trochu posmutnělou náladou se střetáváme s Eidvinasem z Litvy. Společně vyrážíme na urbex. V Oslu by měly být tři opuštěné stanice metra. Přicházíme k bývalému vstupu do jedné z nich. Prodávají tu kebab. A za zamčenými dveřmi se ukrývá opuštěné podzemí, které nás neuvěřitelným způsobem láká.

Když se prodavače kebabu ptáme, jestli ví něco o tom, že ve svém stánku ukrývá (pro nás) poklad, neví, o čem mluvíme. Nebo to alespoň mistrně předstírá. Smůla. Další cesta vede tunelem, kudy doteď jezdí vlaky. Když bychom běželi dostatečně rychle ihned poté, co projede souprava, měli bychom to stihnout. Vyhodnocuji své běžecké schopnosti spojené se šancí, že se kvůli své (ne)šikovnosti zraním a docházím k závěru, že bude moudřejší jít si zaplavat do moře.

Ve zhruba pět hodin odpoledne oficiálně prohlašuji Norsko za druhé Chorvatsko, když se jenom v plavkách vyhřívám na slunci před Norskou operou. Nakonec si i jdeme zaplavat na nedalekou pláž Sørenga. Potkáváme se i s dalšími lidmi z Couchsurfingu, pijeme pivo a užíváme si nezvykle teplého severského počasí.

Trutnovsko-turnovský paradox

Třetí den v Oslu je naším posledním. Čeká nás cesta do zhruba 250 kilometrů vzdáleného Kristiansandu. A tady začíná utrpení, které nazývám Trutnovsko-turnovským paradoxem. Jistě se vám již stalo, že jsi si spletli dvě místa, protože měla podobné názvy. Přestože bydlím nedaleko Trutnova i Turnova, nemám ponětí, v čem se tato dvě města liší.

Jediné, co vím o Trutnovu je, že tam mají porodnici, protože se mi tam narodila neteř. A v Turnově mají takový zajímavý židovský hřbitov hned vedle hlavního silničního tahu. Když ale postavíte vedle sebe v Hradci Králové na nádraží vlaky ve směru na Turnov a na Trutnov, necháte je oba odjíždět ve stejný čas, tak je velmi vysoká pravděpodobnost, že nebudu tušit, co kterého z nich mám nastoupit. Podobný problém mám i s Ivančicemi a Ivanovicemi. A s Kristiansandem a Kristiansundem.

V Kristiansandu máme potkat Julči kamaráda. Poprvé se tedy rozhodneme něco naplánovat. Dokud po cestě do Kristiansandu nezjistíme, že jsme narazily na Trutnovsko-turnovský paradox. A že se tím pádem naše cesta prodlužuje o dalších více než tisíc kilometrů. Protože nějakého moudrého Vikinga kdysi v historii napadlo, že bude dobrý nápad pojmenovat dvě města skoro stejně a nechat je obrovskou dálku od sebe. Kamarád bydlí v Kristiansundu.

A protože jsem mistr ve sledování seriálů, nechám vás napjaté až do dalšího článku, zatímco vás značně dramatickým podtónem nalákám na další díl.


V příštím díle se dočtete, na jakém neobvyklém místě jsme stanovaly, kolika Mini Coopery jsme se svezly a jak dlouho trvalo naše nejdelší čekání při stopování. A jestli jsme nakonec dojely až do Kristiansundu.

Trasa - druhý až čtvrtý den



Tipy pro vás

Co vidět v Oslu: Sochařský park Vigeland, pláž Sørenga, pevnost Akerhus, Opera, Národní divadlo, Holmenkollen Ski Jump, Katedrála města Osla, areál Aker Brygge,  Královský palác
Jak odstopovat z Osla:
Z centra opět prakticky nemožné. Nakonec jsme vyšly z centra směrem na Aker Brygge podél hlavní silnice E18, která vede až na jih. Stopovaly jsme u prvního kruhového objezdu, na kterém se dalo odbočit na jih a pokračovat po E18.











Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také