Neumím cestovat. A zvykla jsem si


Občas prostě zjistíte, že nejste dobří ve věcech, které vás baví. Můžete potom buďto s daným koníčkem přestat, nebo se s tím smířit. A já se tak nějak smířila s tím, že neumím cestovat.




Od té doby, co jsem zadaná, sama moc necestuji. Říkala jsem si tedy, že mi třídenní výlet do Varšavy jenom prospěje. Naposledy jsem byla sama před rokem na stáži v Bruselu, přičemž jsem se zatoulala i do Lucemburska, Rotterdamu a Paříže. A pokaždé se mi povedlo něco zkazit. Takže se mi vlastně pokaždé něco nepovedlo.

V Bruselu jsem hned první den na vrátnici Evropského parlamentu nechala pas. Naštěstí se ke mně vrátil, ale ani bych o tom nevěděla, kdyby mi to pán na recepci našeho oddělení neřekl. Když jsem mu hlásila své jméno, ihned zpozorněl.
„To jste vy?“ zeptal se a já se cítila jako celebrita, kterou někdo poznal na ulici.
„Nechala jste si na security pas,“ dodal a značně mi zkazil radost.

Po cestě do Lucemburska jsem zjistila, že můj hostitel přes Couchsurfing asi bude trochu podivný a nechtěla jsem k němu jet. Ještě chvíli před příjezdem do Lucemburku jsem nevěděla, kde budu bydlet. A na super drahé hostely jsem neměla peníze. Nakonec se mi na poslední chvíli ozval skvělý člověk se silným lidským příběhem a milovník focení. Win.

V Paříži jsem opět bydlela přes Couchsurfing. Večer mě na místo doprovodil hostitel, takže jsem nikde neměla napsanou adresu. A ráno jsem si zvesela vyrazila do města. Jo aha. Ale kde bydlím? Ptala jsem se sama sebe o půlnoci, zatímco jsem stála na zastávce kdesi na periferii. To byl jediný záchytný bod. Ráno jsem tam nastupovala. Ale kudy jsem přišla?

Mobil 1 % baterky. Píšu hostiteli, že kdybych náhodou nepřišla a on to četl, potkáme se v jednu ráno na zastávce.


A tak jsem bloudila pozdně večerními ulicemi, mobil se vybil. Nakonec jsem si vzpomněla, že jsem si ráno fotila (na foťák) dům nedaleko mého útočiště, protože se mi líbil. A začala jsem hledat podle fotky. Krátce před jednou hodinou nacházím dům z oné fotky a po chvilce i moje ubytování.

Druhý den jsem vyrazila na autobus a až před odjezdem jsem si přečetla, že mě neodbaví, pokud si nevytisknu jízdenku. Jo aha. A kde. Na okraji Paříže, kde jsou jen klasické obchody a copy centra mají o víkendu zavřeno.Nakonec jsem udělala smutná očka na prodejce v autoservisu, který mi sice nerozuměl, ale dokázali jsme se přece jenom nějak domluvit. Jízdenka vytištěná, problém zažehnán.

Do Rotterdamu jsem vyrazila a zapomněla jsem si v Bruselu kreditku. V peněžence 20 euro. Nejprve jsem málem platila pokutu. Měla jsem sice měsíční jízdenku na MHD, ta ale neplatila na vlak, kterým jsem jela z bytu na autobusové nádraží. A to jsem nevěděla. Původně jsem měla platit pár desítek euro, nakonec to ale průvodčí nechal být a jen jsem si musela koupit normální jízdenku. A z mé šibeniční částky 20 euro zase trochu ubylo. Rotterdam byl tedy ve znamení šetření, i tak jsem si dokázala ve výprodeji koupit halenku a ještě mi 55 centů zůstalo.

Když jsem byla ještě rok předtím v létě 2017 na Islandu, jednou jsem při stopování napsala mamce SMS: „Ahoj mami, stopuju. Jsem zavřená vzadu v dodávce. Pokud se ti do 40 minut neozvu, něco je špatně.“ Auto, kterým jsem jela, totiž asi po patnácti minutách odbočilo z domluvené trasy kamsi doprostřed ničeho.  Nervózní jsem byla, ne že ne. Po půl hodině zastavujeme. Dveře se otevírají.
„Jsme tady,“ řekl Turek a ukázal na jakýsi kemp.

Kemp, jehož jméno se velmi podobalo názvu mého kempu. A tak jsem zjistila, že jsme si jen blbě rozuměli. Odvezl mě zpátky k hlavní silnici a já za doprovodu silného deště stopovala dál.

A takhle bych mohla pokračovat hodinu. V Bulharsku jsem tak věrohodně ukápla slzu, že jsem unikla pokutě za nechtěnou jízdu načerno a v Norsku jsem spadla tak blbě do příkopu, že jsem den nemohla chodit a doteď mám na stehně jednu jizvu vedle druhé.

A teď jsem zase na cestě. Vyrážela bych zítra s vědomím, že zase něco podělám. Počkat, jak jako jsem na cestě a vyrážela bych zítra? To se má následovně.

Já jsem samozřejmě věděla, kdy můj vlak odjíždí. Ale zhruba tak týden před odjezdem jsem si, nevím proč, vsugerovala, že je vše o den posunuté dozadu. Asi za to mohlo to, že jsem se blbě podívala na jízdenku. Vedle místa, kam jedu, je na jízdence i datum. Není to ale datum odjezdu, ale datum platnosti. A to je vždy o jeden den víc. Místo 11. června jsem teda měla odjet už dnes 10. června.

Ráno mi píše kamarádka. Prý kdy jedu do té Varšavy, když si chci ještě zařídit věci na fakultě. Jak jako, kdy jedu, divím se. A dívám se ještě jednou pořádně na jízdenku. Můj vlak odjíždí zhruba za hodinu a půl. Ale z Pardubic. A já jsem v Brně. Naštěstí onen vlak jede přes Olomouc. Tam už se dostanu. Snad. Rychle si balím. A rychle myslím tak, že během deseti minut naházím do batohu vše, co bych mohla potřebovat. Včetně plechovky mandarinek, protože nic moc jiného na bytě k jídlu nemám. Svačinu jsem si měla chystat až zítra, žejo. Vlak v Olomouci zázrakem stihnu, včetně proměnění pár drobných na zloté. Aspoň něco se povedlo.

Ve vlaku wi-fi spíš nefunguje. Vlastně vůbec. A data se mi přes většinu území Polska nechytají, občas nějaké to 3G. Což bych přežila, kdybych měla alespoň zařízené ubytování. Hodinu do příjezdu se mi podařilo zabookovat hostel a vypadá to, že pro dnešek už je zase všem průšvihům konec.

Co z toho vyplývá. Buďto bych neměla cestovat vůbec anebo jenom s přítelem, který za mě všechno žehlí a plánuje. No ale, nebyla by to v závěru docela nuda?




Než se stanete au-pair, položte si tyto otázky

Uvažujete o tom, že byste chtěli rok/léto/měsíc strávit v zahraničí jako au-pair? Než odjedete, položte si následující otázky.



  • Otázky pro začátek

Je důležité si vše ujasnit předem. 
Když začnete hledat brzy, můžete si pak dovolit luxus v podobě odmítání nabídek. Nejprve se držte přesně své představy, až když vám bude zbývat málo času a vy budete stále bez rodiny, je už čas přistoupit na kompromisy.

Například já, nejprve jsem chtěla jedině do Berlína - z toho se nakonec staly všechny německy mluvící země a severské země. A skončila jsem na Islandu.

Nejdůležitější otázky

  • 1) Jaká země? 

Než vůbec začnete s hledáním, je dobré si uvědomit, do jaké země vlastně chcete. Vydržíte letní horka na jihu, třeba ve Španělsku nebo tuhou islandskou zimu? 
Každá země má jiné zvyklosti, jiný styl života. Zkuste si zjistit alespoň základní informace o životě v dané zemi. 

  • 2) Město/vesnice/samota?


Protože je obrovský rozdíl mezi životem v Berlíně a mezi životem na islandské farmě. Jste zvyklí na město, desítky obchodů a restaurací? Dokážete se toho vzdát a žít kilometry daleko od všech těchto - pro vás úplně běžných - věcí? A naopak, žijete na vesnici, jste si jisti, že vydržíte ve velkoměstě mimo jakoukoli přírodu a klid?


  • 3) Jaký jazyk?

Zvažte, jakým jazykem budete mluvit. Chcete si zlepšit angličtinu nebo němčinu? Nebo se i chcete naučit nový jazyk?
Já osobně jsem původně chtěla do německy mluvící země. No nakonec jsem byla na Islandu. S rodinou jsem mluvila anglicky a snažila jsem se naučit se islandsky.

Občas jsem mívala pocit, že umím německy lépe než anglicky, takže jsem asi potřebovala začít se více věnovat i angličtině. A ta islandština byl takový příjemný bonus. Asi k ničemu, ale nikdy nevíte, kdy se před ostatními lidmi budete moci vytáhnout s tím, že umíte takto netradiční jazyk (i kdyby pár frází).

  • 4) Kolik dětí a jak staré?

Víte, jak se postarat o dva roky staré dítě? Dokážete usměrnit puberťáka? Každý věk má své pro i proti. Malé dítě si s vámi moc nepopovídá. A dvanáctiletá slečna vás zase může mít úplně na háku (obzvlášť já - se svými 154 cm - bych asi moc respektu ani nevzbuzovala) 

  • 5) Na jak dlouho?

Moje zkušenost trvala tři měsíce a osobně vím, že to bylo dostačující. Někomu se může začít stýskat po domově už za týden, někdo si na rodinu a přátele pořádně vzpomene až za pár měsíců, každý jsme jiný. Zvažte, zda-li chcete odjet jen na prázdniny, na semestr nebo rovnou na celý rok a delší dobu. Vše bude mít své plusy i mínusy. Nejlépe se hledají pozice na rok, rodiny jsou radši, když si jejich dítě nemusí stále zvykat na někoho nového. 

Krátkodobé pobyty nejsou tak obvyklé, většinou je nabízí rodiny, které mezi odjezdem staré a příjezdem nové aupair nemají hlídaní. Za kratší dobu se nemusíte pořádně stihnout spřátelit s dětmi, které hlídáte, a nevytvoří si k vám úplně silné pouto. Nemusíte pořádně zažít kulturu, naučit se jazyk. Kratší doba ale zase ideálně vyplní čas mezi maturitou a začátkem vysoké školy, kdy se možná mnoho mladých lidí hledá a osamostatňuje.



V příštím článku vám poradím, co vše si před odjezdem vyřídit a jak se na odjezd připravit.

Víkend v Paříži pro studenty téměř zadarmo


Paříž není jen město zamilovaných, město drahého vína popíjeného na balkóně luxusního hotelu s výhledem na Eiffelovku. Paříž se dá zvládnout za podobné peníze jako třeba Praha, když víte, jak na to. A hlavně, když jste studenti.

Dlouho jsem neviděla studentům - cestovatelům tolik nakloněné město. Většina památek má vstup pro obyvatele EU pod 26 let zdarma. Zábava na celý víkend, která vás nebude stát víc než pár stovek.

Připravila jsem si pro vás výběr míst, která jsem během jednoho červencového víkendu stihla navštívit.

Ani za dopravu po městě nemusíte platit mnoho. Studenti jezdí o víkendu po Paříži za 4.10 € za jeden den. Pro dospělé ta samá jízdenka za 7.50 € a obyčejná jednosměrná jízdenka za 1.90 €.

Louvre

Světoznámou galerii by neměl vynechat žádný milovník umění. Kromě obrazu Mona Lisa, před kterým se mačkají davy lidí, je zde k vidění například i můj oblíbený Delacroix (obraz Svoboda vede lid na barikády).  Podle toho, jak moc vás umění baví, zde můžete strávit pár desítek minut i hodiny.

Vstupné pro mládež zdarma, pro všechny návštevníky zdarma každou první neděli v měsíci.

Vítězný oblouk

Věděli jste, že se můžete dostat až na střechu Vítězného oblouku? Výhled na celou Paříž zaručen. Čeká vás nějaký ten výšlap do schodů, výsledek se ale vyplatí.

Pro mládež vstup zdarma.


Muzeum moderního umění

Pokud zastáváte názor, že umění nemusí nutně znamenat jen hyperrealistické obrazy, ale baví vás i tak trochu šílenosti, nevynechejte Muzeum moderního umění. Expozice se průběžně obměňují, v létě jsem měla štěstí na upravenou tapiserii s lesní zvěří.

Vstup pro mládež zdarma do nestálé expozice.

Muzeum Oranžérie

Novodobějšímu umění se věnuje Oranžérie, která se dělí na dvě části. V první části ve stálé expozici visí i několik obrazů slavného Van Gogha a je velký zážitek je vidět naživo. Druhá část expozice se mění, v létě zde vystavovali umělecká díla z Pobaltí. Obecně zde najdete díla z období impresionismu a postimpresionismu.

Vstup pro mládež zdarma, pro všechny návštevníky zdarma každou první neděli v měsíci.


Sainte-Chapelle 

Dvoupatrová gotická kaple vás zaujme zejména vitrážovými okny a ponurou atmosférou. 

Vstup pro mládež zdarma.

Conciergerie

Královský palác Conciergerie za dob Velké francouzské revoluce sloužil mimo jiné jako věznice. Poslední hodiny svého života zde strávila i královna Marie Antoinetta. K nahlédnutí jsou zde rozsáhlé prostory paláce i vězeňské cely.

Vstup pro mládež zdarma.

Pont Alexanre III.

Není nad příjemné posezení u řeky Seiny nedaleko Mostu Alexandra III. V létě je zde rušno, lidé sedí na nábřeží, popíjejí víno a užívají si teplo zapadajcího slunce.

 Sacre Coeur

K Sacre Creur můžete vyjet lanovkou, která je v rámci celodenní jízdenky zdarma. Ideální místo nejen pro milovníky architektury, ale i pro ty, kteří milují výhledy. Protože od Sacre Coeur budete mít Paříž jako na dlani.

Eifellova věž

Jak si zpříjemnit večer? Co takhle piknik jen pár desítek metrů od Eifellovy věže, dominanty města zamilovaných? Sledovat západ Slunce u prožívat každou vteřinu, tak vypadá skvělé cestování!

Ubytování: řešila jsem přes couchsurfing.com
Doprava: já jsem jela za pár euro z Bruselu, obecně se ale dají levné lety od nás, když víte, kde hledat. Pokud se chcete dostat do Paříže za cenu nižší než 40 euro, budete muset vyrazit na letiště do okolních zemí - Bratislava nebo Vratislav nejsou zas tak daleko a lety začínají zhruba na 30 eurech.
Nabídka letů je vyscreenovaná z azair.com

Roadtrip na 3 dny, 1000 kilometrů Bulharskem

Po dvou měsících zpět v Bulharsku. Tentokrát ale východě. Přistáváme v Burgasu a míříme do půjčovny pro auto. Jo, válet se tři dny u moře by bylo určitě fajn. Nás ale láká vidět víc. Trasa bude mít necelých 1000 kilometrů a zavede nás nejenom k naší vysněné Buzludže. Nasedněte si, místo v autě ještě máme, vezmeme vás s sebou.


Do bulharského Burgasu se dají sehnat velmi levné letenky. Zpáteční letenky z Bratislavy stály necelých 500 korun. A tomu už se říká hodně slušná cena. Výlet jsme s kamarádkou naplánovaly low-costově. Jediným větším nákladem bylo půjčení auta a benzín, jinak nás tato krátká dovolená nestála skoro nic.

A co tedy za tři dny stihnout? V článku najdete důležité průjezdní body, místa, která určitě nesmíte vynechat. Naším hlavním cílem byla Buzludzha, po cestě jsme ale viděly i kláštery, spoustu přírody, ruiny antických měst a nechybělo ani odpoledne na pláži.

Trasa


Pozn. : trasa byla v našem případě o trochu delší, jelikož jsme místy bloudily a na mapě nejsou zaznačeny všechny naše zajížďky

Letenky: Do Burgasu létá levně s Ryanair, lety začínají na začátku dubna, nejlevnější letenky se dají sehnat za 10 euro v jednom směru. Důležité je ale říci, že Ryanair začal uplatňovat novou zavazadlovou politiku, takže si v ceně základní letenky můžete vzít jen malé příruční zavazadlo zdarma. Přesné rozměry najdete na webu Ryanair.

Den první

Trasa: Burgas – Trite Bratja/Halkata – Kostel sv. Ivana Rilského - Kazanlak

Den druhý

Buzludža – Šipka – Sokolski klášter – klášter Dryanovo – Nikopolis ad Istrum – Preslav - Madarský jezdec – Varna

Den třetí

Varna – Nesebar – Zlatá pláž – Atanasovské jezero – Burgas

Den první

Burgas - letiště, doporučuji nakoupit ještě ve městě zásoby jídla, než město opustíte
Halkata
Trite Bratja/Halkata - skalní útvary, vynechaly jsme, jelikož jsme měly štěstí na průtrž mračen

Kostel sv. Ivana Rilského

Kousek od hlavní silnice stojí ruiny kostela svatého Ivana Rilského. Upomínka na dvě zaniklé vesnice, které museli obyvatelé opustit. Na jejich místě byla za komunismu v roce 1965 vybudována přehrada Zrebchevo. Za naší návštěvy byl kostel přístupný, někdy je ale do třetiny zaplavený a dostat se k němu lze jen na loďce.

Stojíme uvnitř kostela a slyšíme rozčílený mužský hlas. Během chvilky jsme byly obklíčeny. Všude kolem nás stály krávy. Asi utekly. Jejich majitel se je snažil nahnat zpátky do ohrady, zatímco zběsile mával hůlkou a pokřikoval na ně něco bulharsky. Tedy doufám, že pokřikoval na ně. My mu nerozuměly ani slovo.





Kazanlak - v okolí jsou kempy, přímo v Kazanlaku jsme poměrně dlouho hledaly, kde se najíst, většina restaurací měla mimo sezónu zavřeno. V Kazanlaku je k vidění Thrácká hrobka (UNESCO).

Den druhý


Buzludzha

Nejdůležitější bod našeho výletu. Místo, které nás vyhnalo z pohodlí hotelových resortů. A donutilo nás půjčit si auto. Buzludzhu jsme musely vidět. Jedná se o monument ve výšce 1439 m. n. m. v pohoří Stará planina. V roce 1868 zde došlo k poslední bitvě mezi bulharskými povstalci a Osmanskou říší.  

Samotný památník oslavuje vznik socialistického hnutí a později komunistické strany v Bulharsku. Stavba započala v roce 1974 a k slavnostnímu otevření došlo v srpnu roku 1981. Po pádu režimu ale Buzludzha neměla žádné využití, dnes chátrá a je vyhledávaným cílem milovníků architektury a urbexerů.

Uvnitř monumentu je kopule, na jejím vrcholu je obrovský srp a kladivo Lákalo nás dostat se dovnitř a vše vidět na vlastní oči. Bohužel se nám nezadařilo. Při snaze odtlačit toitoiku (doufaly jsme, že za ní bude díra dovnitř) nás chytl policista. Objekt je střežen a nikdo nepovolaný se dovnitř jen tak nedostane. Vše naštěstí skončilo jen upozorněním, že máme vše vrátit do původního stavu a nepokoušet se dovnitř dostat. Zatlačily jsme tedy toitoku zase zpátky a dělaly, jakože se nic nestalo.

Přestože jsme nebyly uvnitř, jsem pořád nadšená z toho, že jsem si splnila jeden ze svých urbex snů. Vidět naživo něco tak monstrózního a bizarního, nemám slov.


Průsmyk Šipka - Po cestě z Buzludzhy monument rukou, které drží pochodně a památník bojů s Osmankou říší

Sokolski klášter 

Klášter Dryanovo - kromě kláštera i nedaleký vodopád a jeskyně

Nikopolis ad Istrum

Kličkujeme mezi obřími dírami v silnici. Míjíme kostru neidentifikovatelného zvířete ležící uprostřed silnice. Tudy asi moc aut neprojede. Na parkovišti není jediné auto, pokladna je ale otevřená. Zase jsem spokojená. Čím méně lidí, se kterými se musím o nějaké místo dělit, tím lépe. A tady není nikdo, kromě border kolie, která se k nám okamžitě připojuje a stává se naším parťákem po celou dobu prohlídky.
V Nikopolis jsou k vidění zbytky byzantského města. To bylo zničeno ke konci šestého století Avary.
V roce 1984 se dokonce uvažovalo, že bude Nikopolis prohlášeno památkou UNESCO. Nakonec se tak nestalo. A možná dobře. Alespoň tu není narváno. Nikopolis tu je jen pro ty, kteří si jej objeví. Tak se mi to líbí.


Preslav - Další ruiny antického města, doporučuji všemi deseti

Madarský jezdec - Slavný reliéf jezdce vytesaného do skály (UNESCO). Pro nás trochu zklamání, není pořádně vidět, zajímavé, ale znovu bych tam asi nejela.

Varna - zůstáváme přes noc v kempu Laguna - Zlaté písky, ráno snídáme obří mísu smažených ryb pro dvě asi za 200 kč. Sníme půlku a jsme přecpané. Od kempu to není k restauraci daleko, cca 300 metrů směrem na pláž.



Třetí den

Nesebar – Starobylé město (UNESCO), oproti ostatním památkám, které jsme viděly, je plné turistů a kýčovitých stánků se suvernýry, návštěvu bych ale nevynechala
Zlatá pláž - Trochu odpočinku, na konci května už se zde dalo koupat v moři nebo ležet na pláži. Zasloužený odpočinek po dvou dnech na cestách a příjemné osvěžení.

Atanasovské jezero

Odbočujeme na opuštěně vypadající silnici. Naším cílem je růžová termální koupel u Atanasovského jezera. Dvě mladé naivní holky a proti nim jedoucí černej bavorák. V pohodě do té doby, dokud ve zpětném zrcátku nevidíme, že se otáčí a následně jede za námi. Nikde nikdo. Je to divný? Trošku.

Zatímco nám v hlavách běží myšlenky na human trafficking, podaří se nám zběsilého pronásledovatele kdesi setřást. Dokonce přijíždíme i ke kýženému, značně odlelému růžovému jezírku. Koupu se, ve vodě jsou prospěšné minerály a soli, které údajně léčí problémy s kůží. Kamarádka nervózně obhlíží okolí a zatímco já si bezstarostně plavu, ji asi ještě černé myšlenky nepřešly.






Jak učíme studenty bojovat s fake news

Fake news, dezinformace, hoaxy. Jsme jimi obklopeni. Dokážeme je ale účinně odhalovat a bránit se jim? S kolegy z Masarykovy univerzity jsme se rozhodli hravou formou naučit nejen středoškoláky, jak si ověřovat informace. Jak konkrétně?

Fakescape je úniková a šifrovací hra, kterou ke dnešnímu dni hrálo přes 2,5 tisíce studentů, kterým se díky ní podařilo uniknout fake news. 

Jak to začalo
Celý maraton začal v červnu, kdy jsme se přihlásili do katederní výzvy. Mezinárodní soutěž P2P Challenging extremism and propaganda hledá zajímavé vysokoškolské projekty. Jdeme do toho.
Od září jsme vymýšleli únikovou hru, která by byla hratelná v jakékoli školní třídě, a která by dokázala během jedné vyučovací hodiny naučit studenty základní znalosti a dovednosti. Hru, která by rozvíjela jejich kritické myšlení a mediální gramotnost.

Co přišlo v listopadu, jsem nečekala. Naši hru jsme konečně zvěřejnili na tiskové koneferenci. A už to začalo. Objevili jsme se v desítkách médií, včetně České televize, rádia Svobodná Evropa nebo třeba Aktuálně.cz. Ozvaly se nám desítky škol. Začali jsme předávat to, čemu jsme věnovali nespočet hodin práce.
Fakescape v Dobrém ránu

Jak hra vypadá
V naší hře si studenti zahrají na novináře a přesunou se do roku 2028. Pomocí indícií mají odhalit prezidentského kandidáta, který šíří dezinformace. V celkem čtyřech úkolech se musí zorientovat v textu, odhalit manipulace fotkami i novinovými titulky, ověřují výroky. Poté, co kandidáta nejrychlejší tým odhalí, projdeme se studenty všechny úkoly a řekneme si, co se vlastně během hry naučili.

Proč?
Falešných zpráv je plný internet. Sociálními sítěmi se šíří dezinforamce a není těžké jim podlehnout. Důležité je kriticky přemýšlet a vědět, na co si dát pozor. Že titulky článků napsané velkými písmeny a s vykřičníky nepůsobí seriózně. Že pod důvěryhodným článkem je vždy podpis autora. Že ne všechno, co vidíme na internetu, je ve skutečnosti pravda.

Hraní hry

Osobně jsem nadšená z toho, že jsme náš volný čas věnovali něčemu smysluplnému. Sice jsem neměla poslední měsíce čas na většinu svých koníčku (včetně blogu), ale mám dobrý pocit, že jsme s kolegy vytvořili něco hodnotného. Že vysoká škola není jen biflování se, ale je to i řada příležitostí, které jen člověk musí umět využít.

Jelikož se náš projekt líbil i porotě mezinárodní soutěže, letíme jej za dva týdny prezentovat do Washingtonu, kam z 50 projektů postoupily tři nejlepší. A já mohu s nadšením říci, že mezi těmi třemi projekty je i náš Fakescape.

Držte nám prosím palce :)
A pokud byste si chtěli zahrát hru i na vaší škole, stačí nám napsat a domluvit si termín (kontakt).



Nejčtenější články tento měsíc

Přečtěte si také